Země: Francie Žánr: black / death metal Datum vydání: 6.10.2017 Label: Les acteurs de l’ombre Productions Tracklist: 01. Amphessatamine Nexion 02. The Precipice Where Souls Slither 03. Yesh Le-El Yadi 04. Corrupted Épignosis Hrací doba: 33:32 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Les acteurs de l’ombre Productions

Každý zná nějakou kapelu, kterou osobně považuje za nedoceněnou. Nakolik bývá takové označení oprávněné, to je na individuální diskuzi, ale francouzští Arkhon Infaustus jsou toho bezesporu dobrým příkladem. V podzemních kruzích si Francouzi vydobyli renomé již s úvodní surovou tvorbou, kterou mohu v rámci death/blackového běsnění jen těžko označit za více než dobrý průměr. Pozornost kapele nejspíš přinesly pověstné pornograficky laděné koncerty a konceptualizace, která v linii sexuální/BDSM vyhrocenosti a satanistických deklaracích šla do většího extrému, než jakým se prezentují třeba známější Belphegor.

Avšak s druhou deskou „Filth Catalyst“ došlo k zásadnímu posunu. Kapela vyspěla po všech myslitelných stránkách. Vedle nekompromisního, temného death/blackového námrdu začali Arkhon Infaustus experimentovat s ponurými atmo-pasážemi, skladby nabízely mnohá překvapení a texty bylo najednou radost číst a zkoumat. A mimo jiné se zde ustálila klasická sestava v podobě Dk. Deviant (kytary, vokál a hlavní persona Osculum Infame), Torturer (basa, vokál, dříve působící v Hell Militia), Toxik H. (neboli Harmst – kytarista a mozek nedávno recenzovaného magořince Diapsiquir), Azk.6 (bubeník, který v současnosti působí v Sektemtum a Doctor Livingstone).

Album z roku 2004 zvané „Perdition Insanabilis“ již Arkhon Infaustus představilo jako unikátní a mistrovské těleso, čehož si žel nebyl každý vědom. Někdo může říci, že dlouhodobá kooperace s Osmose Productions a různá evropská turné vyvrací mou myšlenku o nedoceněné kapele, ale já jsem přesvědčen, že minimálně tato deska je natolik kvalitní, že pozornosti měla strhnout daleko více. Deset let starý „Orthodoxyn“ na vyznění předchozí desky kvalitně navázal, ale která z těchto dvou je právě ta nejlepší, na to jsem nepřišel ani po dekádě pravidelných poslechů.

Po „Orthodoxyn“ kapela ještě vystoupila na několika festivalech, v rámci Militant Antichrist Tour s Revenge a Angelcorpse. Arkhon Infaustus odehráli i jedno divné, sotva pětadvacetiminutové vystoupení v Praze a po koncertech v Řecku šla kapela do úplného útlumu. Dlouho trvalo, než bylo jasné, že po odchodu bubeníka a kytaristy Harmsta jsou Arkhon Infaustus prakticky mrtvi, s čímž se evidentně odmítl smířit mozek kapely Deviant. Ten v mezičase oživil svou původní kapelu Osculum Infame a také spolupracoval s italským bubeníkem M.A. Fogem (ex-Glorior Belli, Black Flame) na projektu Concillium Antichristi (na MySpace se stále nacházejí dvě výborné demo ukázky, otázkou je, zda se vám je podaří spustit). No, a konečně letos, před pár měsíci, došlo i k reaktivaci Arkhon Infaustus Deviantem samotným, který si k sobě jako bubeníka přizval Skvm známého například z Helel, Temple of Baal nebo The Order of Apollyon.

Čerstvé EP „Passing the Nekromanteion“ se pyšní novým logem a nabízí čtyři skladby o celkové délce 35 minut, což znamená, že se Deviant vytasil se svými nejdelšími kompozicemi v historii kapely. Arkhon Infaustus mají také poprvé řádně moderní produkci, o což se evidentně snažili již dříve, avšak bez 100% úspěchu. Na druhou stranu ale nelze zvuk EP popsat jako dynamický či zajímavý a proto bych byl raději i za zmrdaný plastik „Perdition Insanabilis“, už jen protože je příjemnější pro uši.

S tou délkou písní to Deviant také nevychytal, protože jisté pasáže jsou natahované a třeba takovou „The Precipice Where the Souls Slither“ bych zkrátil rovnou o polovinu, ale ani to by ji možná neučinilo zajímavější. Sice je takto nafrázovaná poznámka arogantní, ale i letmé seznámení s dřívější tvorbou napoví, kolik utrpěla skladatelská složka Arkhon Infaustus absencí starých členů. Nové skladby se drží nenápaditých konstrukcí, o překvapení nelze hovořit. Kompozice na předchozích dvou deskách byly mnohem dynamičtější a komplexnější, což je jeden z důvodů, proč jsem schopen se k nim stále s chutí vracet. To ale nemohu říct o těch nových, které se mi začínají zajídat už po dvou měsících. Asi málo fetu…

Začal jsem dost chmurně, ale rozhodně zde není všechno špatně! Pár let po „Orthodoxyn“ vzniklo na scéně zřetelné vakuum, některé současné kapely se k odkazu Arkhon Infaustus přihlásily, ale nahradit je nedokázal nikdo. Hnus, perverze, zmar sálají z nových riffů a melodií takřka jako dříve a instrumentální hypnózu „Corrupted Epignosis“ bych se nebál postavit i mezi nihil-hymny jako „Saturn Motion Theology“, „Nox Microcosmica“, „La particule de dieu“ nebo ultimátní „God Will Not Forgive“. Ostatní songy také nabízejí dílčí zajímavé party, jen s tou „The Precipice Where the Souls Slither“ mám větší problém. Deviant se také perfektně popral s duálním vokálním atakem, pro Arkhon Infaustus tak charakteristickým, a mnou obávaná změna na bubenickém stolci (Azk.6 byl/je unikátní kladivo) proběhla také hladce, i když mohu rytmický výkon pouze popsat jako adekvátní hudbě. Nic víc. Celkově lze říci, že esence Arkhon Infaustus byla zachována, jen její materializace stále pokulhává.

Jak je vidno, můj pocit z EP je smíšený. Stále se jedná o ryzí sound Arkhon Infaustus, jemuž ale dle mého názoru něco chybí, a to něco lze snad vyčíst výše. Uvidíme, co přinese budoucnost. Koneckonců návratové tituly Osculum Infame mě také nijak neohromily a z alba „Axis of Blood“ se nakonec vyklubala výživná porce zajímavé hudby.