Země: Švédsko Žánr: melodic death metal Datum vydání: 27.10.2014 Label: Century Media Records Tracklist: 01. El altar del dios desconocido 02. Death and the Labyrinth 03. At War With Reality 04. The Circular Ruins 05. Heroes and Tombs 06. The Conspiracy of the Blind 07. Order from Chaos 08. The Book of Sand (The Abomination) 09. The Language of the Dead [bonus] 10. The Skin of the Fire [bonus] 11. The Head of the Hydra 12. City of Mirrors 13. Eater of Gods 14. Upon Pillars of Dust 15. The Night Eternal Hodnocení: Kaša – 7,5/10 Skvrn – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Když se severští death metaloví velikáni At the Gates dali před čtyřmi lety dohromady ve své nejslavnější sestavě, bylo to pro žánrové příznivce něco jako výbuch menší atomovky. Ačkoli se nejednalo o první znovuzrození a navazovalo se na setkání o tři roky starší, tak patnáct let od poslední studiovky to i vzhledem k takovému jubileu vyznívalo v otázce studiového alba o něco slibněji. Přestože se v té době o reunionu této pětice z Göteborgu, která stála na začátku 90. let u zrodu melodického death metalu, hovořilo jako o návratu čistě koncertním, tak s nadcházejícím personálním rozkolem spřízněných The Haunted se začalo vznášet ve vzduchu mnohem víc. Nyní už můžeme říct, že naštěstí nezůstalo jen u živého počinu “Purgatory Unleashed – Live at Wacken”, který zmapoval vystoupení kapely na svátku tvrdě metalové hudby, ale poslední studiovka “Slaughter of the Soul” se po téměř dvaceti letech dočkala pokračování v podobě “At War with Reality”.

Pokud někdo očekával, že by se At the Gates rozhodli pokračovat někde jinde, než “Slaughter of the Soul” skončilo, tak byl mírně bláhový. Výběr producenta Fredrika Nordströma, který s At the Gates spolupracoval právě na jejich posledním albu před rozpadem, byla sázka na jistotu. Když se k němu později přidal Jens Bogren za mixážní pultík, tak z technického hlediska měla novinka již předem vyhráno, protože oba jsou mistři svého řemesla, a i když Bogren mixuje všechna alba takřka totožně bez ohledu na osobitost dané kapely, tak nelze nic namítat. Kdo jiný by měl do rukou dostat pásky, na nichž se bude v dobrém smyslu mlátit explozivní rytmika s hutnými death metalovými riffy, které pravidelně střídají melodické vyhrávky a nad tím vším visí neúnavná bestie Tomas Lindberg. Ten i po letech předvádí, že má v hrdle pravé peklo a s jeho vokálem nemám na rozdíl od jiných fandů sebemenší problém. Když už jsem nakousl technickou stránku věci, tak musím vyjádřit svou nespokojenost s obalem “At War with Reality”, který je nevýrazný až běda a mě osobně nebaví. Nevím jak vy, ale já si takové době představoval něco mnohem nápaditějšího.

Ale o obal nejde, takže otázka je, zda je “At War with Reality” hudebně natolik svébytné, aby se dalo o At the Gates říct, že jejich návrat na scénu má něco do sebe. Nebudu to okecávat, ale má. Kdo má rád jejich předchozí tvorbu na pozdějších albech, ten by z novinky neměl být zklamaný. Není zde sice nic moc nového a zjevná sázka na jistotu řadě fanoušků bude trnem v oku, ale nevěřím, že se najde někdo, kdo od At the Gates čekal nějaké experimenty a výlety do vod dříve neprobádaných. První singl “Death and the Labyrinth” dal jasně najevo, kudy se album bude ubírat, a přestože jsem po jeho poslechu byl docela zklamaný, tak po poslechu celého alba se lehké obavy vytratily. Úvodní vál je jednou z těch slabších položek kolekce, na které sice nelze nic moc namítat, protože údernost a drtící instinkt jí nechybí, ale pořádek sjednává hned následující titulka “At War with Reality”. Stylově oddaný kytarový riff a skvělá práce Adriana Erlandssona táhnou sloky dopředu hodně důrazně, a když se v polovině objeví první melodické sólo Anderse Björlera, tak jsme doma a člověk si říká, že to je přesně jako před dvaceti lety.

Z logického důvodu vládnou albu takové ty úderné šlupky plné nejčistších stylových prvků, mezi něž patří práce kytarového tandemu Björler/Larssen, kteří překvapují až nečekanou jistotou ve střídání ostrých drtících riffů se vzletnými melodickými vyhrávkami, které sypou z rukávu. Osobně jsem právě tady čekal kámen úrazu. A sice, že se jim nepodaří uhlídat, kdy je to ještě ku prospěchu kompozice a kdy se bude samoúčelně melodicky zkrášlovat jen proto, aby tam ty vyhrávky byly. V tomto ohledu však novinka doslova zabíjí. Nejlepší položkou “At War with Reality” je “The Circular Ruins”, jejíž melodické nápady nemají chybu a ve spojení s řevem “Tompa” Lindberga fungují jako krásný protiklad. Nesmím opomenout ještě “The Head of the Hydra”, “Eater of Gods” a předposlední drtičku kostí “Upon Pillars of Dust”, která sešlápne plynový pedál až k podlaze a jedná se o jednu z nejničivějších záležitostí nových At the Gates.

Přestože je na albu celých patnáct skladeb (poslouchal jsem verzi s bonusy “The Language of the Dead” a “The Skin of a Fire”), tak nudné jej v žádném případě neshledávám. Krom úderných songů v klasickém rychlejším tempu oživují desku pomalejší a zamyšlenější věci jako právě druhá jmenovaná skoro instrumentální “The Skin of a Fire”, která je spíš než klasickou skladbou ukázkou výrazné sehranosti kytarové dvojice, jejíž úvodní a závěrečné vybrnkávání a následné proplétání melodií zastiňují krátkou pasáž, kde se kytary přiostří a přidá se Lindberg. Prakticky o tomtéž je pak už plně instrumentálně pojatá “City of Mirrors”, jež není tak propracovaná a působí méně zajímavým dojmem. V tomto odstavci věnujícím se pomalejším a melodičtějším skladbám pak nesmí chybět “Order from Chaos”, jejíž odlehčená polovina je skvělá a “Heroes of Tombs”, což je klasická kytarová řežba, ovšem s hutnými kytarami, které nikam nespěchají a sází na poměrné jednoduchou strukturu, jež v tomto případě funguje. Na vrcholu pak stojí závěrečná “The Night Eternal”, jež “At War with Reality” uzavírá ve velkém stylu kopou kytarových kudrlinek a melodií.

Před nějakou dobou zde proletěly recenze nových alb In Flames a The Haunted, což jsou obě kapely, se kterými mají At the Gates ledacos společného. No, v tom prvním případě spíš měli, ale minimálně geografický původ těchto tří part jsem využil k tomu, abych mohl ze všech tří vybrat pomyslného krále göteborgské scény pro letošní rok. Nebudu lhát, ale již dopředu jsem mírně favorizoval At the Gates, kteří s “At War with Reality” nezklamali a spíchli dohromady kolekci písní, která i přes zjevnou orientaci směrem k dvacet let starému “Slaughter of the Soul” působí svěže, a co je hlavní – baví téměř ukázkovým způsobem. Velmi silný materiál, při kterém musí srdíčko fanouška starého dobrého severského death metalu plesat až běda. A nějaké kecy o zbytečném albu, které At the Gates nikam neposouvá, nechť si rýpalové nechají. O tomhle At the Gates nikdy nebyli a na svém reunionovém počinu ukazují, že mají stále sílu, kterou by jim o mladé party mohly závidět.

Další názory:

Comebacky žánrových veličin byly, jsou a taky vždycky budou ošemetná věc. Kapela se při hodnocení novinky nikdy nevyhne porovnáváním se starší tvorbou, která dopadají všelijak. Jednou je to prachbídný recyklát, podruhé se zase ozvou staromilci, kteří postupný vývoj nemohou skousnout. Doufal-li někdo v případě At the Gates desku plnou experimentu, tak bude nepochybně zklamán. Osobně jsem taková naivka nebyl a již předem jsem byl nachystaný, že “At War with Reality” povede ve šlépějích 19 let starého “Slaughter of the Soul”. První poslechy jsem nesl v dost velké nelibosti, oproti starším počinům se mi novinka zdála taková utahaná, bez energie a zápalu. Jenže den se se dnem sešel a já musím konstatovat, že “At War the Reality” mě konečně začíná bavit, a to dost. Deska oplývá hodně dobrým zvukem, na který jsem si musel s ohledem na dřívější syrovější produkci chvíli zvykat, ale nyní musím říct, že dnešním At the Gates moderní háv docela sluší. Zvlášť pak Tomasu Lindbergovi, který se svým skvělým řevem postaral o to, aby novinka nezněla jednolitě a bez výrazu. Sem tam se nějaké slabší místo objeví, ale kousky jako “The Circuar Ruins” a “The Head of Hydra” tenhle pocit kompenzují. Do karet “At War with Reality” navíc hraje překvapivá trvanlivost. Ta sice může za prvotní chladnější přijetí, ale jak se říká – konec dobrý, všechno dobré.
Skvrn