Země: Německo Žánr: industrial / gothic metal Datum vydání: 21.2.2014 Label: Steamhammer Tracklist: 01. Apocalyptic Vision 02. Until the End 03. Shadowmaker 04. If You Believe 05. Inside Your Eyes 06. Kommt näher 07. Irony of Fate 08. Virus 09. Back from the Dead 10. Welcome 11. Antiserum Hodnocení: H. – 4/10 Atreides – 4,5/10 Průměrné hodnocení: 4,25/10 Odkazy: web / facebook

Němečtí Crematory byli z mého pohledu vždy takovou trochu podivnou skupinou. Na jednu stranu už to táhnou fakt dlouho, vydali dvanáct regulérních řadovek a nespočet dalších neřadovek, mají dost slušnou fanouškovskou základnu, zanechali na metalové scéně solidní stopu… já osobně jsem jim ovšem nikdy nemohl přijít na chuť. Uznávám, že nějak zevrubněji znám v podstatě pouze novější tvorbu po roce 2000 (a ani tu ne úplně komplet), ale cokoliv jsem si od nich kdy pustil, to mě nudilo tak ohromným způsobem, že jsem jednoduše nikdy němel potřebu, chuť, vůli a náladu si od nich shánět a poslouchat něco dalšího. Hlavní důvody toho, proč mi jejich hudba tak neseděla, si však povíme až o něco níže…

Nabízí se ale klasická otázka, kterou si jistě nejeden z vás nyní položil – tak proč je tedy, ty debile jeden, recenzuješ, když stejně víš, že se ti to nebude líbit? Inu, ačkoliv se to může zdát trochu prapodivné, ten debil měl v případě dvanácté dlouhohrající desky “Antiserum” důvod, proč být zvědavý, jakkoliv měl předcházející alba suverénně na salámu. Oč se jedná?

Crematory už nějakou dobu produkují takový mix gothic metalu a industrial metalu… ačkoliv tedy s opravdovou gotikou a opravdovým industrialem to vždycky mělo prd společného, spíš to byla taková ta “gotika” a “industrial”, jak jej chápou metalové kapely, nicméně dejme tomu. Rozhodně se však musí nechat, že ten styl Crematory je svým způsobem poměrně rozpoznatelný; formálně se sice jedná o hudbu kdesi na pomezí dvou jmenovaných metalových subžánrů, avšak nešlo o vyloženě typickou podobu těchto stylů…

Co se však “Antiserum” týče, kapela slibovala, že přisype mnohem víc na stranu té industriální složky, přičemž vše nasvědčovalo tomu, že tentokrát se již nebudou snažit o “industrial”, jak jej chápou metalové kapely, ale o opravdovou elektroniku. Německá pětice šla dokonce tak daleko, že do světa hlásala moudra, že “Antiserum” bude EBM metal… pro nezasvěcené pro jistotu dodáme, že zkratka EBM znamená electronic body music, což je – hodně vágně řečeno – prostě tvrdá elektronika. A to mně osobně zní setsakra zajímavě, jelikož EBM mám hodně rád. A aby svá slova stvrdili, tak si Crematory na pomoc s klávesami a elektronickou složkou “Antiserum” pozvali Elmara Schmidta, hlavní postavu brémské EBM řezničiny Centhron, kterou mám shodou náhod také hodně rád.

Jak se ovšem hodně rychle ukázalo, s očekáváním kombinace metalu à la Crematory s říznou elektronikou jsem byl velice naivní. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš – vážně jsem tak trochu věřil tomu, že půjde o EBM metal. Nejde. Crematory mají ve své tvorbě lehce industriálnější prvky už nějakou dobu, takže vzhledem k tomu, jakým stylem je “Antiserum” pojaté, to fakt není taková pecka, jak se podle klasicky přehnaných prohlášení muzikantů zprvu mohlo zdát. Jednoduše se nejedná o nic jiného než jen o další typické album Crematory nového tisíciletí, které má v některých vzácných chvílích mírně tanečnější klávesy. Zas takové terno to však není, takže pokud se vám tihle čtyři borci a jedna borkyně doteď líbili, je vysoce pravděpodobné, že se vám budou líbit i na “Antiserum”, a naopak pokud se vám doteď jako mně nelíbili, nové album na tom (podle mě bohužel) nezmění zhola nic.

Co se týče oné tolik proklamované spolupráce s Elmarem Schmidtem… při vší úctě se mi nezdá, že by dostal nějaký extra velký prostor, že by se mohl vyloženě vyřádit. Čekal jsem, že elektronika bude vraždit, ale to se neděje ani omylem, protože všechny ty náznaky industrialu jsou vlastně docela hodné. Buď ho Crematory drželi trochu na uzdě, což bych na jednu stranu chápal, že se nechtěli zas až tak extrémně vzdálit svému soundu, ale pak nechápu, proč si ho zvali, nebo se samotný Elmar zas tak nepředvedl a Crematory dal spíš slabší nápady, aby si ty opravdu dobré mohl nechat do Centhron, což bych na jednu stranu rovněž chápal, že vlastní kapela má přednost, ale pak zase nechápu, proč pozvánku přijal. Tak či onak je to pro mě po všech těch siláckých kecech o EBM metalu zklamání.

To znamená, že tu máme v podstatě takovou klasiku Crematory se vším, co mi subjektivně vždy vadilo, čímž mám na mysli především jednu jedinou věc, jež mě ovšem na druhou stranu v té muzice vždycky tak neskutečně iritovala (vlastně proč být diplomatický, řeknu to upřímně – vyloženě mě to tam vždycky totálně jebalo), až je to pro mě naprosto neposlouchatelné. Ta “věc” se jmenuje Matthias Hechler. Dokud Crematory jedou riffové sloky a vokální otěže pěvně třímá frontman Felix se svým chrčákem, je to pohodová muzika, ale jakmile do toho skočí kytarista Matthias se svým čistě zpívaným refrénem, tak je to na blití. Což o to, zpívat umí, to mu neupírám, ale vzhledem k tomu, jak násilný zlom to bývá a jak moc teplometsky to oproti tvrdším slokám zní… prostě mi to rve uši.

Ano, jsou i písničky, v nichž se to povedlo zapracovat poměrně slušně a nenásilně, ale těch mají Creamtory na kontě naprosté minimum a upřímně si takhle z hlavy vybavím pouze hitovku “The Fallen” z alba “Believe”… a to už je 14 roků. A ještě k tomu “The Fallen” oproti výše zmíněnému modelu, který Crematory rvou do drtivé většiny songů, vybočuje tím, že si Matthias a Felix prohodili role a kytarista má se svým čistým zpěvem sloky a Felix “zableje” v refrénu.

Na “Antiserum” se dá z písniček v tomto stylu trochu poslouchat jedině desátá “Welcome”, kde mě Matthiasův vokál nesere a nemám s tím problém, ale jinak… ty vole, jinak je to prostě děs. Stačí si vzít hned otvírák “Until the End”. Sloka je dobrá, líbí se mi to, baví mě výrazný klávesový motiv, který si “Until the End” vypůjčuje z předchozího intra “Apocalyptic Vision”, všechno je to úplně v pohodě… a pak nastoupí Matthias se svým homo refrénem a celá písnička je s prominutím v píči, protože se díky tomu pro mě stává neposlouchatelnou záležitostí.

Ale abyste si nemysleli, že mě otravuje jeden song a díky tomu dávám tak nízkou známku (nedělejte, že jste se na to číslo dole ještě nepodívali, já jsem vás viděl!), tak jedeme dál – “If You Believe”, “Inside Your Eyes”, “Irony of Fate”, “Back from the Dead”, “Antiserum”. Ve všech to je a ve všech se mi to krutě nelíbí. Šlape to dobře, dokud nenastoupí melodičtější pasáž s čistým zpěvem. Sice na toho chlapa furt nadávám, ale nechci říkat, že je Matthias nějaký kokot, který posílá do kopru celou kapelu… sám o sobě zpívá slušně, ale prostě se to mně osobně k tomu zbytku extrémně nehodí. A samozřejmě to není jen na jeho triko, protože tam asi nekdáká bez vědomí a souhlasu zbytku Crematory. Ale v některých případech je to vážně dost škoda, protože třeba u “If You Believe” nebo “Inside Your Eyes” jsou samotné sloky dost dobré. Ještě v “Back from the Dead” se jedná jen o jednu poměrně krátkou pasáž, ale i ta dokáže dojem z písničky pohřbít.

Možná jste si všimli, že ve výčtu výše nepadly názvy tří songů, což je záměr a není to jen náhodou nebo že bych na to zapomněl. Samozřejmě to má svůj důvod, který vás jistě napadl – ano, je to tím, že se tyto tři obejdou bez střídání tvrdších momentů s těmi čistě zpívanými. V případě singlové “Shadowmaker” to ovšem k ničemu lepšímu nepomohlo, protože je to odrhovačka jak prase a humpolácký refrén, jenž je snad přímo stvořený s úmyslem, aby si na to fandové na koncertech “zabékali”, je možná tím nejotravnějším, co “Antiserum” nabízí.

Zbývají nám tedy dvě poslední položky “Kommt näher” a “Virus”, které se jako jediné dají označit za to, co jsem od “Antiserum” čekal. Jedná se o nejindustriálnější tracky desky a navrch v nich neotravuje Matthias (sorry, chlape, že na tebe pořád nadávám, ale fakt mě ty refrény serou). Když byl vypuštěn klip “Kommt näher”, říkal jsem si, že je to slušná startovní pozice, snad se zbytek alba ponese v podobném duchu, akorát ještě trochu víc přitlačí na pilu. To se nakonec stalo pouze u “Virus”, díky čemuž se z “Kommt näher” vyklubal druhý nejlepší song. A co říct k “Virus”? Snad jen to, že refrén téhle pecky, v němž Felix suprově chrčí a elektronika konečně začne trochu kopat, je přesně tím, v co jsem doufal. Jeden jediný refrén…

V recenzi jsem do Crematory šil ze všech stran a nadával jak profesionální dlaždič (a ještě si jen tak bezdůvodně jednu kurvu řeknu, ať si to užiju, protože normálně to nedělám), vím to, ale jakkoliv se to teď může zdát divné, nechci zase kapelu úplně splachovat do záchodu a dát jí třeba dva body, které byste asi po takovéhle recenzi očekávali. Už jen proto, že poměrně solidní úroveň tam prostě je, Crematory jsou zkušení muzikanti a ne žádní neumětelové. Už jen proto, že když si odmyslím otravnou “Shadowmaker” a především ty gay refrény, tak pořád – jak už jsem ostatně říkal – ty sloky šlapou dost dobře a jsou docela zábavné. Že to není taková elektronika, jak jsem doufal, bych klidně přežil, kdyby to bylo i tak dobré. To nenaplnění očekávání vyloženě electro metalové desky je už jenom špička ledovce, která je oproti obrovské rozpačitosti z “normální” tvorby Crematory poměrně bezvýznamná.

S nadsázkou řečeno by Crematory měli svá alba vydávat ve dvou verzích – v jedné pro své stávající posluchače tak, jak jsou ty desky teď, a ve druhé s osekanými refrény pro mě, protože bez nich bych neměl problém nasypat mnohem vyšší hodnocení. Za současného stavu ale prostě jenom čtyři body, i když vím, že tady jsem hodně velká kunda vzhledem k těm kvalitním slokám.

Abychom si však po tom přívalu vulgarismů trochu zlepšili náladu a zakončili recenzi s úsměvem, řeknu vám na závěr nějaký vtip:
Jdou dva slepci po mostě, když vtom jeden z nich rukou zastaví toho druhého a zavětří… zohne se, sáhne na zem, olízne si prst a prohlásí: “Fuj, ještěže jsem do toho nešlápnul!”

---

Další názory:

Osobně jsem dlouho nevěděl, jak se k novince Crematory postavit. Nevím, jestli jsem v “Antiserum” hledal něco, čím ve skutečnosti ani omylem není (slušným industrialem), případně doufal, že není tím, čím bych nerad, aby byla (ufňukaným goth metalem). Upřímně můžu říct, že mě většina předchozí tvorby míjela, z velké části hlavně proto, že Rammstein jsem přestal poslouchat už nějakou dobu zpátky – a co si budeme povídat, Crematory k jejich rané tvorbě nemají zrovna daleko. Nicméně jak správně píše H. nade mnou, sliby příklonu k poctivému EBM vypadaly na první pohled docela zajímavě, a ač jsem k nim přistupoval střídmě, rozhodně jsem je nebral na lehkou váhu. A jak správně píše, k ničemu takovému v podstatě nedošlo, Crematory prostě pořád jedou téměř totéž, co si pamatuju z několika poslechů “Pray” a “Infinity”. Pro mě tedy nemastný, neslaný mix, který vytahují jedna, dvě zajímavé skladby, které na desce najdete, a zbytek je buď nuda, vata a případně obojí. Tedy za předpokladu, že jim přesně jejich styl nežerete horem dolem už deset let, nebo jak dlouho už jejich wannabe industrial hrají. Z “Antiserum” bych vypíchnul především již zmiňovanou “Virus” a případně i předposlední “Welcome”. Špatná není ani “Kommt näher”, ale tím výčet asi končí. Vím, že to moc chvály není, nicméně co víc říct o desce, z níž zdaleka nejlepší jsou bonusové remixy originálních skladeb.
Atreides

---