Země: Kyrgyzstán / Německo Žánr: black metal Datum vydání: 24.9.2011 Label: Osmose Productions Tracklist: 01. Сага Темуджина 02. Река Онон 03. Каган Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Darkestrah jsou pro mne jedna z mých nejoblíbenějších kapel, ba přímo bych je řadil do té nepočetné, ale o to exkluzivnější sorty kapel srdcových, na jejichž muziku nedám za žádnou cenu a za žádných okolností dopustit; jimž sežeru úplně všechno, co nahrají; od nichž si koupím bez výhrad vše, co vydají. Říkám to hned na začátku, abyste nedivili níže se nacházejícímu vodopádu superlativů a kulometné kadenci všech možných variací na slovíčko “geniální”. Jsem zcela přesvědčen, že každý z vás nějakou podobnou srdcovku má, proto jistě budete mít pochopení pro mé zaujetí Darkestrah, stejně tak vám jistě nebude cizí onen pocit čekání na cokoliv nového, co má vaše oblíbená skupina vydat – zvláště v případě, že to čekání trvá celé tři roky a jedná se o vůbec nejdelší přestávku mezi jednotlivými počiny (demo éru nepočítaje). V tomto případě člověk skočí jak hladový pes i po pouhém EP, jehož hrací doba čítá jen lehce přes 20 minut.

Rád bych ale upozornil předem ještě na jednu věc – veškeré ty ódy na Darkestrah tu nebudu pět jen proto, že je mám rád. Naopak, mám je rád právě z toho důvodu, že si zaslouží to, aby se na jejich muziky pěly ódy. Snad v tom ten rozdíl cítíte, pokud ale ne, rád vás trochu zasvětím v to, čím jsou Darkestrah tak výjimeční…

Už jen země jejich původu vzbuzuje očekávání čehosi netradičního. Ačkoliv samotní členové nyní žijí v Německu, kořeny uskupení leží ve středoasijském Kyrgyzstánu a jádro skupiny – zpěvačka Kriegtalith a bubeník Asbath – pocházejí právě odsud. Fakt, že podle známé internetové encyklopedie metalu z této země pocházejí pouhé čtyři metalové kapely včetně Darkestrah (a z toho tři má na svědomí právě Asbath!), dělá z této záležitosti něco neotřelého. Ještě významnější je ovšem to, že se v hudbě kapely ten původ opravdu významně projevuje, čímž vzniká velice originální orientální black metal. Avšak aby toho nebylo málo, opatřují Darkestrah své nahrávky také nepřehlédnutelnými koncepty. Od kyrgyzských legend o třech údolích (“Sary Oy”) a jezeru Issyk-kul (“Epos”) přes cestu po hedvábné stezce (“The Great Silk Road”) se dostáváme až k aktuálnímu EP “Каган”, které posluchače zavede na divoké mongolské stepi za Čingischánem. Vedle tohohle už je fakt, že extrémním black metalovým skřehotem zde vládne žena, docela bezvýznamný…

Úvod první “Сага Темуджина“ zní na poměry Darkestrah vcelku jako obyčejný black metal, ale netypický hrdelní hlas, který se ozve hned vzápětí, už dává tušit něco “nekalého”. Když se ale přidají klávesy a ruku v ruce s nimi ona zmiňovaná unikátní atmosféra, je člověk znalý předchozí tvorby ihned doma. Nelze však tvrdit, že by šlo ze strany kapely o nějakou sázku na jistotu či dokonce vypočítavost – už jen proto, že je otázkou, co by ta jistota v případě Darkestrah vůbec měla být, když až doposud byla každá jejich deska o něčem jiném, byť každá s nezaměnitelným rukopisem (což je dle mého názoru pro posluchače ta nejlepší možná kombinace). I na “Каган” se tedy objevují u Darkestrah dříve nevídané prvky – například je to onen nepřeslechnutelný hrdelní zpěv, jehož by byla opravdu škoda nevyužít, když se skupina vydala do Mongolska; vůbec poprvé se také objevuje čistý mužský vokál, což je ve výsledku velice skvělé oživení, dokonce je to jeden z nejlepších momentů “Каган” – upřímně bych se vůbec nezlobil, kdyby to nebylo naposled, co Darkestrah něco takového použili…

…ale zpátky k “Сага Темуджина”. Po úvodní vichřici skladba nabírá střední tempo, do něhož promlouvá onen zmiňovaných čistý vokál a mohutné údery (mně osobně to zní jako kotle nebo tympán, booklet ovšem nic podobného neuvádí), kompozice postupně graduje až závěru této pasáže se zvukem bojové vřavy (a to jsme teprve v polovině skladby), která plynule přechází do klidného intermezza a následného pomalejšího závěru. Jak vidno z letmého nástinu a také z délky písniček a také z onoho povídání o konceptech, jedná se o rozmáchlé opusy – v případě “Каган” je to natolik citelné, že by možná minialbum ani nemuselo být rozděleno do tří songů, nýbrž zůstat pohromadě v jedné dlouhé kompozici, neboť instrumentální mezihra “Река Онон” na obě dvě “klasické” písničky navazuje zcela plynule. Poslední skladba, titulní “Каган”, už má k tomu, co jsme již od Darkestrah měli možnost slyšet v minulosti, o něco blíže – asi nejvíc k desce “Embrace of Memory”. Avšak to neznamená, že by se posluchač při poslechu nudil, neboť se stále jedná o skvostný black metal s unikátní atmosférou a nevšedním využitím cella a kláves.

Abych to dále neprodlužoval, neb se přece jenom jedná pouze o minialbum, ukončil bych to celé sdělením, že “Каган” je prostě a jednoduše dalším výborným počinem z dílny Darkestrah, jehož největší slabinou je krátká délka – hned ze tří důvodů. Za prvé: vydat pouhých 20 minut po nejdelší pauze v historii skupiny je podle mě trochu blbé; za druhé: přijde mi, že zvolený koncept je určitě o dost zajímavější, aby na jeho vypovězení stačila tak krátká plocha; za třetí (a to je to nejhlavnější): muzika Darkestrah je prostě tak dobrá, že 20 minut nestačí. Pokud vám to ještě nestačí, tak ještě jednou polopatě – “Каган” jsem koupil, aniž bych ho předem slyšel, a nelituji toho, protože je to opravdu excelentní muzika.