Země: Polsko Žánr: technical death metal Datum vydání: 12.7.2011 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. The Knife 02. United 03. Carnival Is Forever 04. Homo Sum 05. 404 06. A View from a Hole 07. Pest 08. Silence Odkazy: web / facebook / twitter

To jsem si zas jednou nadrobil. Veden představou, že proniknu do technického death metalu skrze zástupce mnou velebené polské školy, jsem vzal tuhle příležitost a pustil se do odpovědného náslechu. Uplynul měsíc a nejsem o moc chytřejší než dřív, takže následující řádky berte s rezervou a notnou dávkou shovívavosti. Bude to totiž potřeba…

Stěžejním kamenem celé téhle prekérní situace je fakt, že snad s výjimkou Nile si technický death doma nepustím, protože i přesto, že vím nebo snad nějak vnitřně cítím, že jde o dobrý materiál, tohle odvětví mi prostě nic neříká a jeho poslech mě ani za mák nebaví. Zrovna od Decapitated jsem si sliboval, že když mě jejich loňské vystoupení na plzeňském Metalfestu dost bavilo, bude jejich novinka vhodnou vstupní branou k dalšímu rozšíření obzorů. Jenže tohle mi asi není souzeno, protože se historie už poněkolikáté zopakovala. Abych tu ale jenom nežvanil o tom, co poslouchám a co ne, zkusím vám alespoň vzdáleně nastínit, co jsem na albu našel a byl schopen nějak dekódovat.

Ke zvuku “Carnival Is Forever”, jak Krosenští svoji novinku pojmenovali, nemám sebemenších výhrad. Jako břitva ostré kytary, výtečné bicí, cokoli vás jen napadne. Ovšem zvuk kytar exceluje i v nezkreslených a svým charakterem značně tajuplných a atmosférických intrech a mezihrách, která alespoň mně definují náladu celé desky. A když už jsem to nakousl, tu bych asi nejblíže vystihl pojmem “zneklidňující”. Prostě takové ty ne až tak příjemné snové stavy, šedá krajina, opuštěné dětské hřiště s točícím se kolotočem a možná ještě něco k tomu, nevím sám. Pro dokonalou představu o tom, co se vám tu snažím předestřít, si stačí pustit závěrečnou skladbu “Silence”, ta to vystihuje dokonale. A je docela zajímavé, že se i přes tu povšechnou a všudypřítomnou rubanici muzikantům povedlo tyhle nálady i do jednotlivých skladeb. Tu je na vině riff, tu nějaká ta vyhrávka, v případě titulní skladby dokonce “akustické” vsuvky ve stylu proklamované “Silence”. Všechno dohromady to působí pěkně kompaktně, organicky a přirozeně – žádné násilné propojování nebo snad zhudebněné oslí můstky.

Když bych měl mluvit o samotném materiálu, mysl mi naplňuje především jeden dojem – tuhle desku nenahráli žádní amatéři. Všechno, co je na desce k nalezení, je strojově přesné a ve své přesnosti brutální. Umím si živě představit, že kulometná bicí, sekané riffy, kontinuální vyhrávky a zběsilá sóla, kterým zdatně sekunduje brázdy vyrývající vokál dredatého maniaka Rafała Piotrowskiho, dovedou přivodit milovníkům žánru dost příjemné chvilky. A abych pravdu řekl, po nekončících listening sessions se některé momenty “Carnival Is Forever” proti všem předpokladům dostali i mně, heretikovi a negativistovi, pod kůži. Když opomenu všemožné riffy, rozhozené napříč albem, myslím tím titulní skladbu “Carnival Is Forever” a “A View from a Hole”. Obě jsou na albu suverénně nejdelší a oběma pomáhá proklamované intro a co se riffů a pěvcova frázování týče, obzvlášť v případě té druhé jmenované jde o skutečně zničující záležitosti s minimem slabých míst. Že bych konečně sedl na lep? Možná, ale nechci předbíhat událostem budoucích dní…

Na samotný závěr bych se ještě krátce pověnoval textové stránce alba. Docela mě překvapilo, s jak aktuálními motivy textař Jarosław Szubrycht pracuje a s jakou bravurou je dovedl přetavit v texty. Tady se nevraždí křesťané ani neonanuje nad vlastní úchvatností, texty na “Carnival Is Forever” jako zrcadlo odrážejí strasti současného světa jak na globální, tak na ryze osobní úrovni a věřím, že se v nich nejeden posluchač (nebo snad čtenář?) zhlédne.

Takže jsme se dopracovali až sem, a když se podívám zpět na první řádky, musím chtě nechtě přiznat, že se v mém postoji k Decapitated a jejich poslední desce něco změnilo. Čím dál tím víc jsem přesvědčen, že se jedná o skvělou desku, která má potenciál stát se klasikou anebo dokonce tím, v co jsem doufal v úvodu a čeho se mi tou dobou ještě nedostávalo. Recenzi, kterou právě dočítáte, tak můžete brát i jako přímý přenos změny názoru nebo snad jistého druhu přilnutí k určité nahrávce. Tento proces ale ještě pořád nedostoupil tak daleko, abych si troufl “Carnival Is Forever” odpovědně hodnotit a nutně tak ovlivňovat jeho přijetí některými z vás. S přihlédnutím k výše napsanému tak dodám jen to, že kdybych přeci jen hodnotil, skóre by se pohybovalo vysoko, byť ne úplně nejvýše – něco na způsob chytré Horákyně. Přirovnání alba k téhle pohádkové postavě nakonec není úplně marné…