Země: Německo Žánr: symphonic black metal Datum vydání: 20.9.2013 Label: Rebellion Records Tracklist: 01. Home Is Where the Heart Is 02. Dorothy 03. Desoriented 04. On Bloodshed 05. L’auberge d’ésolation 06. The Sainthood of the Fallen 07. Ave Maria 08. Contagion 09. Agnus dei 10. Ich hasse ein bisschen die Welt Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Promotions

Ačkoli si troufám tvrdit, že německou kapelu Desolation (neplést s řadou dalších formací stejného jména) asi moc lidí nezná, považovat ji za bandu nezkušených začátečníků není určitě na místě, protože vznik kapely se datuje až někam k roku 1994. A jelikož se za těch skoro dvacet let ani moc neproměnila sestava, vypadá to na stabilní spolek, který sice nikam nespěchá (Desolation mají na kontě jen dvě řadová alba z let 1999 a 2006), ale čas od času něco vyplodí. A jelikož se za ty roky kapela zvládla udržet na scéně, na mysl se vkrádá myšlenka, že to asi bude mít něco do sebe. A nač čtenáře dále napínat – ono to do sebe skutečně něco má.

Netuším, jakým materiálem se Desolation prezentovali na svých předcházejících počinech, každopádně jejich novinka “Desoriented” je žánrově vesměs čistý, na kytarách a klávesách vystavěný symfonický black metal, kterého se s koncem období druhé black metalové vlny vyrojila spousta, dlužno však dodat, že podstatná část z toho nestála ani za zlámanou grešli. Desolation se ale minimálně v tomto případě podařilo dát dohromady materiál, který ač ctí všechna žánrová pravidla a prakticky se nesnaží jakkoli vybočovat, má dostatečnou úroveň na to, aby ho posluchač rovnou nevyhodil z okna. Čím to? Z alba je slyšet zřetelná skladatelská vyzrálost a schopnost napsat dobré instrumentální linky a poskládat je dohromady tak, aby si navzájem pomáhaly a ne si podrážely nohy, jak se nezřídka kdy děje u méně zdatných hudebníků. Ačkoli nemohu tvrdit, že by byla “Desoriented” kdovíjak vyrovnaná a zdaleka ne vždy všechno funguje na jedničku, obecně lze tvrdit, že to deska, kterou táhnou vpřed dobré nápady a kvalita jednotlivých skladeb se přímo odvíjí od toho, jak moc se v daném případě urodilo a kolik těch dobrých nápadů konkrétní skladba obsahuje. Výraz totiž kapela v podstatě nemění a na celé ploše alba pracuje s velmi jednotnou atmosférou.

Na atmosféru je zde kladen dost velký důraz, ale rozhodně nejde o ukázku rozmáchlého atmosférického black metalu, jaký na svém posledním počinu předvádějí třeba takoví Lunar Aurora (věčná škoda, že to zabalili). Tady se místo vytváření nekonečných hudebních ploch více riffuje, hudba je to členitější a co si budeme povídat, ne až tak působivá a snad i trochu přístupnější než dílo těch interpretů, od kterých se zde snažím “Desoriented” odlišit. To by ovšem zásadně vadilo jen v případě, že by se Desolation chtěli takovým interpretům přiblížit, což zde evidentně záměrem nebylo. Albu to tedy na přitažlivosti nijak zvlášť neubírá, zejména když může nabídnout i jiné zajímavosti. Tím mám na mysli především trochu maniakální vokální polohy, které mi sice možná krapet evokují šílený přednes Seregora z Carach Angren, ale desku rozhodně oživují (viz střed “Dorothy”). Co mě ale na celém počinu zaujalo nejvíc, to jsou momenty, kdy se vhodnou kombinací působivě odrecitovaných replik, skvělé hudby okolo a zkušené práce s dynamikou podařilo dosáhnout nálady, kterou bych čekal spíš od zavedených mistrů než od prakticky neznámé hannoverské kapely. Právě zde se skrývají největší trumfy desky a není divu, že právě tyhle pasáže skladeb jako “Desoriented”, “L’auberge d’esolation” nebo “Agnus dei” tvoří valnou část důvodů, proč si člověk tu kterou skladbu zapamatuje.

Jak už jsem ale výše naznačil, zdaleka ne celá deska je na tom tak dobře. Těch vyloženě skvělých momentů je zde jen pár, zbytek si tedy musí vystačit sám o sobě a tady tak trochu padá kosa na kámen. Skutečně dobrá mi přijde jen dvojice “L’auberge d’esolation” a “Agnus dei”, a ačkoli jsou tu i další podařené skladby, nejsou evidentně až tak dobré, abych je byl schopen z první pojmenovat, a dobře polovina desky to nedotáhne na lepší hodnocení než solidně provedený standard. Musí se ale uznat dvě věci, které ve výsledku “Desoriented” přidávají na atraktivitě – zaprvé jde i ten slabší materiál bez problémů poslouchat a občas se z něj dokonce vyloupne i nějaký dost obstojný nápad a za druhé je tracklist poskládán tak šikovně, že ty opravdu dobré věci hodně potěší a těch ne až tak povedených není pohromadě nikdy tolik, aby stihly začít přehnaně nudit. V praxi to vypadá tak, že když si člověk bez nějakých žhavých očekávání desku pustí, zkraje je celkem příjemně potěšen, že to rozhodně není odpad, a je zvědavý na to, co přijde dál. První náznak, že jde o dobrý materiál, přichází se vzpomínanou střední pasáží “Dorothy” a vzápětí i s titulním válem. Doposud stoupající tendence trochu zpomalí s “On Bloodshed”, ale jen proto, aby vzápětí lépe vynikla jedna z nejlepších skladeb desky, “L’auberge d’esolation”, po které však následuje další uklidnění teď již poměrně namlsaného posluchače. Samotný závěr ale už zase graduje až k druhému vrcholu v podobě skladby “Agnus dei” a je jen škoda, že s ní celé album také nekončí. Závěrečná “Ich hasse ein bisschen die Welt” totiž sice není špatná, ale chybí jí něco, co by ji vytáhlo nad ten slušný průměr. Obecně lze ale tvrdit, že druhá polovina alba je silnější a posluchač se tedy má skoro pořád na co těšit.

Album “Desoriented” je dílo, které je moc dobré na to, abyste to bez delšího přemýšlení sestřelili, ale jeho větší část na druhou stranu nenabízí zas až tak dobrý materiál, aby si to celé zasloužilo vyloženě vychválit. Těch několik výborných skladeb, pasáží, řada obecně dobrých nápadů a v neposlední řadě i zjevná zručnost, s jakou byla deska složená, v tom ale zase dělají chaos, a pak si vynášejte známky. Střízlivě uvažující část mé osobnosti radí vynést 6,5, protože to kolem a kolem skutečně není žádný velký zázrak. Optimistický hudební fanda mi ale šeptá do ucha, abych nešel pod sedm, protože přes všechny nedostatky je “Desoriented” velice sympatický počin, za který by si kapela zasloužila stejně sympatické hodnocení. A jelikož bylo dneska opravdu hezky a mám celkem dobrou náladu, budu pro jednou hodný a nakonec úsilí, jaké Desolation do tvorby své novinky vložili, ocením hezkou sedmičkou. Příjemné překvapení, jakým se “Desoriented” ukázalo být, se totiž počítá.