Země: USA Žánr: minimal / drone Datum vydání: 27.4.2018 Label: Sargent House / Daymare Recordings Tracklist: 01. Conquistador 02. When the Horses Were Shorn of Their Hooves 03. And then the Crows Descended 04. Scorpions in their Mouths 05. Reaching the Gulf Hrací doba: 32:08 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable PR

Dylan Carlson je jméno, které by mělo být a nejspíš i bude povědomé většině těch, kdo se o tvrdší kytarovou hudbu zajímá v hlubší než zcela povrchní míře. Pokud by ale přece jenom někdo tápal, přeci jenom nikdo nemůže znát všechno, hodím vám pomocné lano v podobě obligátních formálních informací:

Dylan Carlson je lídr kultovní americké formace Earth, v níž jako jediný člen působí nepřetržitě od roku jejího založení (samozřejmě s výjimkou let na přelomu tisíciletí, kdy Earth na nějaký čas nefungovali). Vedle své domovské kapely, jejímž prostřednictvím pomáhal definovat drone metal, se ovšem věnuje i sólové tvorbě, přičemž právě ona nás nyní bude zajímat.

Carlsonova sólová diskografie není ani zdaleka tak početná jako v případě Earth, ale několik málo počinů stihnout nastřádal. Zejména pod hlavičkou Drcarlsonalbion, což byl dřívější název jeho sólového projektu, takto označena vyšla i minulá deska „Gold“ z roku 2014. Letošní novinku „Conquistador“ již ovšem Dylan Carlson vydává pod svým vlastním jménem. Pojďme na věc.

Nebudu vás nijak lakovat. Osobně nepatřím ke znalcům diskografie Earth. Mám nějaké povědomí, oč běží, ale to je tak vše, podrobněji jsem je vlastně nikdy pořádně neposlouchal a celkově jejich muziku znám asi méně, než by se na jméno takového formátu slušelo. Z Carlsonových sólových počinů pak neznám vůbec nic. Proč jsem si tedy „Conquistador“ pustil? Jednoduše proč ne, člověk chce prostě zkoušet. Poslechnul jsem nějaké ukázky, znělo mi to dost zvláštně na to, abych nabyl přesvědčení, že by si takové album prostor na naší stránce zasloužilo, tak jsem se na to vrhnul.

Můj letmý dojem z letmého poslechu ukázek byl asi takový, že jde o monotónní kytarovou muziku, která by měla svůj půvab vyjevit až později, až budu mít za sebou několik poslechů. Nyní už mohu prozradit, že tomu tak skutečně je, ale když jsem se do pečlivějšího náslechu pustil, myslel jsem si, že jsem si, že jsem se docela přepočítal. „Conquistador“ je totiž skutečně monotónní a minimalistické. Vezměme si kupříkladu první, titulní skladbu. Trvá více jak třináct minut a prakticky se skládá pouze z jednoho, dokola se opakujícího kytarového motivu. Změn minimum, vývoj písně taktéž minimální. Nicméně je tam a právě o tom to je.

Člověk musí prohlédnout pod povrch zdánlivě triviální, na první pohled téměř až bezobsažné struktury desky, aby v ní našel zalíbení. „Conquistador“ si libuje v naprostých detailech. Některý motiv je zahrán v mírně odlišné variaci, lehce se posune jemný „dronový“ šum na pozadí ústředních kytarových linek. Ale něco v tom je. Pokud se navíc člověk nenechá odradit poměrně náročnou titulkou, další písničky „When the Horses Were Shorn of Their Hooves“ a „Scorpions in Their Mouths“ jsou už hmatatelnější, jelikož jejich hlavní linka je víc dronová a znatelněji připomíná kytarový „riff“. Naopak finální „Reaching the Gulf“ je nejjemnější z celé nahrávky a plní roli jakési snové tečky. Trochu zbytečně vyznívá jen prostřední „And Then the Crows Descended“, která za minutu hrací doby nestihne sdělit prakticky nic.

„Conquistador“ jako celek je nicméně zajímavé album. A mimo jiné právě to je na něm přitažlivé. Na jednu stranu působí jednoduše, ale není triviální, na straně druhé vypadá hůře vstřebatelně, a přitom je vlastně docela uklidňující a hezké. V minimalismu se mu daří tvořit kontrasty. A díky tomu všemu nakonec dokáže zaujmout.