Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 8.11.2013 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Aborted 02. The Refined Nation 03. Reich an Jugend 04. Sick Heil 05. Blasphemer [Sodom cover] 06. Monotonus 2013 07. Nostalgia 08. Stalin Note 09. KDF 511 10. Endstille (Abschied) Hodnocení: H. – 6,5/10 Ježura – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Endstille jsou kapelou, která se už na té scéně také pohybuje nějaký ten pátek a alba ze své kuchyně střílí jak Baťa cvičky ze své továrny. Zpočátku každý rok, od roku 2005 pak s železnou pravidelností dvou let, takže si na to vlastně už každý fanda mohl zvyknout, že každý lichý letopočet vyjde nová placka těchto Němců, kteří svým zalíbením ve válce vždy budili jisté kontroverze, přestože se od samotné politiky již nejednou distancovali.

Díky zmiňované vysoké kadenci alb a nepříliš velké (vlastně docela minimální) progresi mezi jednotlivými nahrávkami se postupem času začaly vcelku logicky ozývat hlasy o tom, že už to není tak úplně ono, že se Endstille opakují nebo že dokonce i vykrádají svou předcházející tvorbu. Snad poprvé jsem podobné stížnosti zaznamenal snad s vydáním “Verführer” v roce 2009, ale upřímně jsem to zas tolik nechápal… sice se nedá polemizovat o tom, že by to neustále nebylo “to samé”, ale ty desky pořád zabíjely a bavily. Parta okolo fousatého kytaristy Larse Wachtfelse to ovšem evidentně nijak extrémně neřeší a neustále si drhne ten svůj válečný agresivní black metal. Endstille jsem měl nějakým způsobem vždycky dost rád a ta jejich muzika se mi líbila, díky čemuž jsem byl možná trochu tolerantnější k tomu, že jsou si jednotlivé desky podobné skoro jak vejce vejci, nicméně s příchodem novinky “Kapitulation 2013” jsem snad vůbec poprvé zjistil, že tentokrát už to nesebralo ani mě.

O tom, jaká je hudební náplň “Kapitulation 2013”, se snad příliš nemá cenu bavit, protože i novinka disponuje totožným arzenálem, jako tomu bylo i na předcházejících nahrávkách. Pokud by se mezi vámi našli tací, kteří ty předcházející nahrávky nemají v malíku a nemají tedy úplně jasnou představu o tom, co na nich Endstille páchali, můžete si to představit vlastně docela jednoduše. Jak praví samotná kapela, je to “nejhnusnější agresivní black metal s kadencí MG42 a palebnou silou lodního dělostřelectva”. To je popis vesměs dost přesný, jelikož Endstille opravdu vždy pálili black metal ve velkých rychlostech, s ničím se moc nemazali a hráli svou muziku ve vysokých obrátkách. Proč ne, oni vždycky patřili k těm skupinám, které tuhle agresi uměly nahrát tak, aby to pořád mělo nějakou myšlenku a výsledek na velice dobré úrovni. Možná ne té nejvyšší, protože úplná špička black metalu Endstille nikdy nebyli, to si zase nalhávat nebudeme, ale byly to parádní fošny, které člověka dokázaly zabavit.

Ačkoliv se na “Kapitulation 2013” pokračuje v neměnném duchu a podle stejného receptu, najednou si nemůžu pomoct, ale už mě to nebaví v takové míře jako v minulosti. Upřímně nedokážu posoudit, zdali je to tím, že by si Endstille na této fošně vybrali trochu slabší skladatelskou chvilku, nebo je chyba na mé straně (ať už by to bylo menší proměnou vkusu, jenž je přece o kousek dál než třeba před dvěma lety v době vydání “Infektion 1813”, nebo “jen” únavou z toho, že všechno, co na “Kapitulation 2013” zazní, jsem už v nějaké míře slyšel na minulých plackách), ale výsledek je jasný – jedna z těch méně záživných záležitostí od Endstille. A přitom zrovna na “Kapitulation 2013” se nějaký tvůrčí impuls doslova nabízel, jelikož jde o vůbec první počin kapely od debutu “Operation Wintersturm” z roku 2002, na němž se Endstille představují v pěti lidech a se dvěma kytaristy. Avšak nestalo se.

Ne, že by “Kapitulation 2013” neobsahovalo pár dost solidních štychů. Obecně mi přijde silnější druhá polovina, ale třeba i v té první se rozhodně povedla třetí “Reich an Jugend”. Líbí se mi i “Monotonus 2013”, která je pro mě asi nejsilnějším kusem novinky, poměrně zajímavá “Stalin Note”, relativně pestřejší “KDF 511” nebo další kus do série “Endstille (Abschied)”. Naopak začátek desky, na němž zjevně stojí propagace, tedy videoklipová “Aborted” a “The Refined Nation”, kterou Endstille hráli už v předstihu živě, patří k tomu slabšímu na “Kapitulation 2013”, byť poslouchat se to samozřejmě dá bez problémů, o tom žádná. Poměrně zbytečná mi ovšem přijde i ani ne dvouminutová sypačka “Sick Heil” (maximálně tak zábavný název, ale jinak…) a úplně jako pěst na oko na mě působí cover zběsilé vykopávky “Blasphemer” od německých thrash metalistů Sodom… zvlášť když jej Endstille nacpou přesně doprostřed nahrávky. Možná by desce pomohla nějaká vsuvka v podobě netypické skladby, jako byla na “Infektion 1813” burzumovská jedenáctiminutovka “Endstille (Völkerschlächter)”, která sice byla umístěna na samém závěru, ale dokázala dojem z alba posunout směrem nahoru. “Blasphemer” však v tomto ohledu prostě nefunguje.

Ačkoliv to takhle může zatím znít všelijak, ve finále má “Kapitulation 2013” do nějakého průseru podle mě přece jenom dost daleko, což už ale mohlo vyplynout i z toho, že jsem mezi povedenými songy pořád jmenoval podstatnou část alba. Opravdu je to tak, “Kapitulation 2013” je pořád relativně slušná záležitost, která se dá párkrát bez problémů otočit, ale na kreditu jí dost ubírá to, že nepřichází s ničím novým, víceméně jen opakuje to, co Endstille předvedli již v minulosti, a hlavně že už v diskografii téhle kapely bylo i lépe. Nedělám si iluze – kdo předchozí tvorbu kapely nezná a k black metalu má kladný vztah, tomu se to líbit jistě bude; kdo má desky Endstille naposlouchané, tak ten si “Kapitulation 2013” ani nemusí pouštět, aby naprosto přesně věděl, jak to album zní. Už začíná být znát, že to jde díky neustálému opakování mírně dolů, na “Kapitulation 2013” to je ještě pořád víceméně v pohodě, ale do budoucna by Endstille opravdu už potřebovali nějakou aspoň kosmetickou změnu, protože příště a přespříště to tímhle stylem nemusí být už ani za tu slabší 6,5/10, kterou nyní dostává “Kapitulation 2013”.

Další názory:

Vzhledem k tomu, že se moje znalost Endstille omezuje na ne víc než pět protočení starších desek “Dominanz” a “Navigator” plus jedno nesmírně povedené živé vystoupení, jehož jsem byl svědkem, měl bych teoreticky spadat do té sorty lidí, kterým by se podle H. měla novinka “Kapitulation 2013” naprosto obyčejně líbit, protože je to pro ně vlastně něco nového. Jenže vy už jste se stejně asi podívali na známku, kterou uděluji, a teď se divíte, proč hodnotím stejně jako kolega výše… Ono je to tím, že i když jsem co se Endstille týče pořád nováček, deska jako celek mě stejně nijak zvlášť neuchvátila a hlavně necítím nijak zásadní potřebu se k ní vracet, což se u opravdu dobrých alb tak nějak předpokládá. Samozřejmě platí, že jsou tu velmi slušné songy (proti výběru v recenzi přidám ještě úvodní “Aborted”, která mě na poměry desky oslovuje skutečně dost) a není jich málo, ale celé dohromady to působí tak trochu nemastně neslaně a člověk se musí docela snažit, aby v tom kvalitu, která tam je, objevil. Neříkám, že se to poslouchá špatně, že by to neumělo pěkně podrtit nebo že by tomu chyběla atmosféra – ta je naopak dost příjemné, pokud tedy tenhle přívlastek vůbec jde svázat s chladnou odlidštěností války, jakou Endstille dovedou velice věrně zprostředkovat; celé “Kapitulation 2013” je vlastně dost pohodová nahrávka a objektivně by to z mého pohledu zasloužilo tak sedmičku. Subjektivně ale musím sáhnout k o půl bodu nižší známce, protože ať se snažím sebevíc, do té sedmičky tomu prostě malý kousíček chybí.
Ježura