Země: Itálie Žánr: thrash metal Datum vydání: 26.1.2012 Label: My Kingdom Music Tracklist: 01. For the Glory of Men 02. Prophet of Peace 03. Nightblaster 04. Tears on the Face of God 05. Nuclear Winter 06. Death Inc. 07. The Tale of a Dying Soldier 08. Under the Ocean Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: My Kingdom Music

Epický thrash metal, hlásaly propagační materiály vydavatelství k řadové novince Italů Eversin. Říkal jsem si, proč ne, to by mohlo být zajímavé a pominu-li všechny neduhy nevelké kapely, na které ještě bude čas a upozorním na ně později, tak by snad i bylo, nebýt jednoho nedostatku. Celé to smrdí neskutečným průměrem. Na druhou stranu ale nesmím jedním dechem zapomenout dodat, že i když je čtvrté řadové album této party učebnicovým příkladem na téma průměrné hudební výpovědi, tak jsem překvapivě s přibývajícími poslechy nepřicházel o chuť pouštět se do “Tears on the Face of God” znovu a znovu. Co se týče předhazované hudební škatulky, která působila docela vyzývavě, tak upřímně nevím, kde k tomu kravaťáci z My Kingdom Music přišli, protože když to vezmu kolem a kolem, tak Eversin nehrají o nic větší umění než běžná thrashová kapela.

Hlavní devízou jejich tvorby by mohla být relativní různorodost jednotlivých skladeb, za což může okořenění celkem nezajímavého thrash metalu o power metalové prvky, díky čemuž se pro Eversin otevírá pole působnosti do širších končin. Má to samozřejmě své výhody, protože skladatelsky na to kapela prostě a jednoduše nemá, aby utáhla celé album v rámci mantinelů thrash metalové rubanice. Oproti skladatelským bych ale vyzdvihl hudební výkony čtveřice vystupující od hlavičkou Eversin. Hlavně zpěvák Angelo Ferrante, ač není úplně jednoduché vystát všechny jeho vokální polohy, protože ve výškách tahá za uši, je mi sympatický tím, že se snaží se svým hlasem pracovat a nezůstal zakořeněný v jedné pozici, takže není úplně nudný a hned tak se neoposlouchá, bohužel technika je už něco jiného a stále je na čem pracovat. Když už jsem nakousl personální výkony, tak je záhodno říct, že jsou často pohřbívány trestuhodně špatným zvukem. Bicí jsou zbytečně vytaženy do popředí na úkor kytar, jejichž nazvučení mi taky nějak nesedí. Dokud se riffuje, tak nemám výtky, ale jakmile se začne sólovat a melodicky vyhrávat, tak to prostě není to pravé ořechové. Dost ale bylo škarohlídství ohledně technické nedokonalosti nahrávky, které se u kapely s omezeným rozpočtem dá pochopit.

“Tears on the Face of God” začíná poněkud zlehka, protože úvodní instrumentálka “For the Glory of Men” zaujme maximálně dobrou prací bubeníka Giuseppe Campisiho a dětskou zvonkohrou v samotném úvodu, která je vzápětí nahrazena sirénou. Po hudební stránce se jedná o změť riffů, které jsou poskládány tak nějak chaoticky a spíš než aby na úvod intro navodilo atmosféru věcí budoucích, tak se snaží ukázat, že borci nejsou žádní dřevorubci, kteří vzali své nástroje do ruky náhodou. “Prophet of Peace” pro mě reprezentuje ukázkovou skladbu celého alba, ze které si můžete dost jasně udělat představu o tom, jak tři čtvrtě hodinka dopadla. Nosný škrkavý kytarový riff nesoucí se v středně rychlém tempu a melodický refrén, ve kterém se Angelo představil z té lepší stránky, má něco do sebe. Přičtěte lehké vibrace progresivního metalu, která v sobě “Prophet of Peace” a několik dalších skladeb má, tak máme co dočinění s relativně příjemnou hudební směsicí.

To sice neplatí pro “Nightblaster”, která v obležení ostatních kompozic může působit jednoduše a přímočaře, přesto se mi zalíbila z celé desky nejvíc. Má slušný drive a skvěle odsýpá, hodně mě potěšila hostovačka Tonyho Dolana, kterého si možná pamatujete z legendárních Venom, ve kterých za mikrofonem vystřídal na pár let Cronose. Jeho hlas po letech snad ještě sílí a do hudby Eversin padne jako prdel na hrnec. Až jsem si říkal, že by si z něj Angelo mohl vzít příklad a přidat na chrapláku. Další skladbou, která stojí za zmínkou je přístupnější “Death Inc.”, ve které se sice thrashové pasáže dočkáme taky, ale po většinu hrací doby se nese v rock/metalovém duchu s chytlavou vokální linkou a přímočarou rockovou rytmikou. Docela příjemné odlehčení a uvolnění v druhé polovině desky, takže proč ne. Navíc před slabším závěrem, o který se stará béčková “Under the Ocean”, je to taková vzpruha, že se to dá bez úhony přežít a shrnuto do jednoho celku je osmička kousků solidně odsýpající kolekce.

Jasně, “Tears on the Face of God” díru do světa určitě neudělá, o tom není třeba diskutovat. Ale ani si nemyslím, že za tímto účelem ve studiu vznikla. Z alba cítím, že Eversin si hrají to, co je baví a je to znát. Škoda, že se nepovedlo přijít borcům s vyrovnanějším materiálem, protože silnější momenty jsou střídány slabšími a aby mi v hlavě tento počin utkvěl déle, tak bych potřeboval víc zajímavějších skladeb, které by měly co nabídnout i po nějakém týdnu poslechu. Jestli o nich ještě někdy uslyšíme? To asi ne, ale nebrání to v tom, abych album doporučil milovníkům power/thrashe, o který tady jde především. Slušně to šlape a krom pár škobrtnutí “Tears on the Face of God” peláší do až do cíle.