Země: USA Žánr: grindcore Datum vydání: 17.5.2019 Label: Relapse Records Tracklist: 01. Burning Myrrh 02. Haunted Arches 03. Thundering Hammers 04. Rainbow Coil 05. Aria of Jeweled Tears 06. Downward 07. Armory of Obsidian Glass 08. Silmaril 09. Angels Gather Here 10. Ygramul the Many 11. Cellar of Doors Hrací doba: 24:47 Odkazy: facebook / bandcamp

V soudobém grindcoru není zase tolik v takové míře protěžovaných kapel, jako jsou Full of Hell. Ať už jde o kolaborační projekty nebo sólové desky, americká omladina má vždy postaráno o to, že jejich nahrávky nezůstanou bez povšimnutí.

Je však třeba říct, že to Full of Hell všechno nepřistává do klína jen tak. Kapele se nedá odepřít hudební talent, kterému jednoznačně vévodí nehumánní skřeky Dylana Walkera. Chvályhodná je rovněž schopnost balancovat grindcorové fundamenty s experimentálnějšími, někdy až avantgardními hlukovo/hudebními prvky. Hlavně díky těm znějí Full of Hell dostatečně charakteristicky. Zároveň ale ne zbytečně přehoněně. Přímočarou zběsilost střídá nějaký ten melodičtější part, mathcorový chaos, sludgové bahno nebo hutná dávka nekompromisního hluku. Poslední dva aspekty jsou pro kapelu nejtypičtější – jak ostatně vyplývá ze společných projektů s The Body a Merzbow.

Právě zmíněné kolaborace pochytaly více chvály než sólo deska „Trumpeting Ecstasy“ z roku 2016, kterou většina posluchačů shledala jako solidní, ale zároveň ničím zásadně strhující. Novinka „Weeping Choir“ svou estetickou stránkou napovídá, že Full of Hell pokračují na stejné cestě, kterou nastolili právě na předešlém albu. Otázkou tedy je, zda je nový počin o něco více památný a strhující.

Hned s první skladbou (a zároveň prvním ohlášeným singlem) to zní kurva slibně. „Burning Myrrh“ je ten typ kakofonního grindu, jaký bych si přál slyšet od Full of Hell častěji. Celé to zní jako podvratná grindová šleha, která prošla produkcí alb Portal. Na albu se, žel, moc podobně zvrácených věcí už nedočkáme (možná s výjimkou předposlední „Ygramul the Many“). Neznamená to však, že by „Weeping Choir“ stálo za hovno. Full of Hell totiž zpracovávají i jiné formy grindu více než zdařile. Můžeme vypíchnout třeba přímočařejší „Thundering Hammers“, která je moc pěknou reakcí na tvorbu Napalm Death. „Downward“ zdařile koketuje s mathcorem a „Aria of Jeweled Tears“ dosahuje hudebně, ale hlavně vokálně takové intenzity, že jeden chvílemi neví, zda slyší Walkerův pískot nebo hlukovou linku.

I na „Weeping Choir“ to Full of Hell s délkou nepřehánějí. Dostáváme dvacet minut hrací doby, z níž si většina věcí bere průměrně okolo devadesáti vteřin. Zásadněji z tracklistu vykukuje sludgová litanie „Armory of Obsidian Glass“, u které naštěstí téměř sedmiminutová stopáž dává naprostý smysl. Po hutném drone intru se na nás valí bahnitý hnus připomínající Nootgrush nebo Grief, který je geniálně protkán vokálním spletencem znějícím jako zvuková stopa z Dantova očistce (o tuto zvrhlost se postarala Kristin Hayter z Lingua Ignota). Celý track skvěle doráží melodická pirueta jako od Converge a je vlastně trochu škoda, že tenhle kolos nezavírá celé album. Poslední místo by téhle věci slušelo o dost více.

Vedle „Armory of Obsidian Glass“ dále ozvláštňuje grindcorový tok power elektronický výstřelek „Rainbow Coil“ a industriální drtička „Angels Gather Here“. I v těchto žánrech se Full of Hell daří tvořit zdařile trestající hnus. Skladby díky tomu neznějí jako zbytečné házení hovna na zeď. Obě věci mají smysl a daří se jim umocnit opresivní náturu celého alba.

Fádních chvilek je na „Weeping Choir“ oproti „Trumpeting Ecstasy“ jenom poskrovnu. Pár zaměnitelných grindových výplachů se pořád určitě najde. Celkový dojem však nijak zásadně nekazí. Full of Hell stvořili skvělou desku, která na posluchače útočí z několika úhlů, z nichž žádný není slabší než ten druhý. U „Weeping Choir“ budete valit oči, zatínat zuby a svírat prdel. A nejednou. Deska se totiž jen tak neohraje. Rozhodně jeden z uchazečů o post nejlepších desek za rok 2019.