Země: Itálie Žánr: power metal Datum vydání: 13.5.2014 Label: Bakerteam Records Tracklist: 01. Bewitched (My Words Are Power) 02. Winter Is Coming 03. Gift of Death 04. Overlord of Fire 05. Holy Shire 06. The Revenge of the Shadow 07. Beyond 08. Holy War 09. Midgard 10. Greensleeves Hodnocení: H. – 5/10 Ježura – 5,5/10 Průměrné hodnocení: 5,25/10 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: Scarlet Records / Bakerteam Records

Existují jisté kombinace států a hudebních žánrů, z nichž člověk už v předstihu chytá výražku i na těch místech těla, o kterých se ve slušné společnosti nemluví (to znamená třeba na prdeli, kulích nebo nehtu malíčku levé nohy). Mezi takové se podle dozajista řadí třeba český agro rock, německé pagan/folk cokoliv anebo třeba italský power metal. A právě ta poslední lahůdka je tím, co na nás čeká v dnešní recenzi. A klidně hned z fleku prozradím, že se dle očekávání nejedná o žádnou genialitu… Co z toho plyne? Jednoduše – já už mám prdel opruzenou, teď je řada na vás!

Milánští Holy Shire fungují od podzimu 2009, vydali nějaký ten demáč a pilotní ípko, což je teď pro nás vcelku nezajímavé. Letos v květnu se pak po pěti letech hraní rozhoupali k dlouhohrajícímu debutu, který byl pojmenován vznešeně “Midgard”. Ano, slovo “Midgard” opravdu pochází ze severské mytologie a tohle je opravdu kapela z Itálie. Inu, radši to ponechám bez komentáře, nebudeme se v tom moc hrabat a půjdeme se podívat na to, co za zázrak Holy Shire vymysleli v hudební rovině (doufám, že jste všichni postřehli tu fikanou ironii ve slově “zázrak”)…

Jak již bylo řečeno, Holy Shire hrají cosi jako power metal… tedy, lépe řečeno, Holy Shire hrají právě power metal, protože přesně ten je základním stavebním kamenem jejich hudby. K dobru skupině slouží fakt, že se snaží, aby nešlo o milióntou variaci na čistokrevný power metal. Docíleno je toho vlastně docela jednoduše. Zapomeňte na nějakou symfoniku, jak se můžete kdesi dočíst, protože to je dost zavádějící, nějací Rhapsody of Fire se v žádném případě nekonají; fantasy metal, jak kapela nazývá sama sebe, je taktéž pěkná hovadina.

Oním prvkem, jenž muziku Holy Shire lehounce odlišuje od zbytku, je využití flétny, což může vzdáleně připomenout třeba krajany Evenoire, kteří ovšem flétnu strkají do (žádné dvojsmysly) gothic metalu (a minimálně na druhém albu “Herons” jim to jde o několik levelů lépe). Tak či onak, do výsledku to přimíchává lehký závan folku, byť o nic velkého nejde. Hlavně to ale je asi ta nejzajímavější věc, jakou na “Midgard” najdete. Ačkoliv totiž Holy Shire pocházejí z města módy, svou debutovou desku zas tak moc parádně nevymódili.

V čem tedy spočívá kámen úrazu? Asi největší problém spatřuji v tom, že “Midgard” zní strašně mdle, fádně a úplně bez energie nebo entusiasmu, jako kdyby se těm muzikantům ani nechtělo hrát. A to je u debutující kapely průser jak stehno, protože kdo jiný by měl znít energicky než mladé skupiny? Výsledek tak působí nudně, obyčejně a nezáživně, což je vlastně docela škoda, protože se nedá tvrdit, že by Holy Shire postrádali potenciál. Sem tam umí přijít s velice příjemnými a zapamatovatelnými momenty (refrény “Gift of Death” nebo “Holy Shire”), někdy dokonce s vyloženě povedenými motivy (“The Revenge of the Shadow”). Jenže k čemu to je, když vás to album beztak nakonec nudí?

Jak vidno, ono by se z toho něco vytáhnout dalo, ten potenciál v Holy Shire vážně nějaký je. Už jen díky oněm několika ne úplně tradičním elementům, z nichž vyčnívá především ta flétna. Jak z téhle uličky nevyužitého potenciálu ven? Především by se mi líbilo, kdyby se kapela nebála se trochu odvázat, přiložit pod kotel, zabejčit, udělat rachot, utrhnout se na chvíli ze řetězu, cokoliv… prostě neznít tak uniformě a nekonfliktně, všechno tam je strašně hodné. Když budu chtít něco nekonfliktního, pustím si Selenu Gomez (nedělám si srandu, fakt mě ta holka baví), ale tady… myslel jsem, že kurva posloucháme metal, tak na co nekonfliktnost, nebo ne?

Druhá věc, jež by rozhodně pomohla k větší záživnosti a především osobitosti, by bylo prohloubení těch několika zajímavých prvků, které tam už jsou. Rád bych slyšel větší prostor pro flétnu, nebál bych se elektroniky, jaká se na pár vteřin objeví v pozadí “The Revenge of the Shadow” a je fajn… vlastně klávesy obecně nejsou na “Midgard” marné. Na co jsou kapele dvě zpěvačky, když jedna tam v podstatě jen dělá křoví a druhá je svým rockovým chraplákem někdy až otravná (ačkoliv postupem času jsem si na ni zvykl, při prvním poslechu mě její vokál vyloženě sral)? Radši se soustřeďte na to, v čem byste mohli být zajímaví.

Upřímně jsem před poslechem očekával fakt brutální sračku… a nedivil bych se, kdybyste po tak teatrálním prvním odstavci očekávali větší klystýr i vy. Nakonec to ovšem až takový průser není, na zpěvačku jsem si zvyknul, pár zajímavých momentů jsem si v tom našel a vlastně na mě Holy Shire udělali lepší dojem, než jsem si vůbec dovolil doufat. Přesto všechno na mě “Midgard” stále působí jako prošvihnutá šance na solidní album a promarněný potenciál. Když k tomu navíc připočtu ta negativa (minimálně s tím všedním a nudným soundem by fakt chtělo něco dělat) a sem tam nějaký přešlap (bonusová hopsačka “Greensleeves” je fakticky na pěst, tu si milí Italové mohli strčit za klobouk), nad průměr se prostě nedostanu…

Další názory:

Navzdory tomu, že to v žádném případě není žádný zázrak, řadový debut “Midgard” italských Holy Shire nakonec vlastně příjemně překvapil, protože – jak správně praví kolega – zkrátka nelze hovořit o průseru, na který zpočátku ukazovala každá jedna indicie. Poměrně solidní momenty tu jsou, není jich vyloženě stopové množství a profituje z toho hned několik skladeb, byť konkrétní se mi moc nechce vybírat, protože i v tom zbytku lze nalézt obstojný matroš, a album je pocitově poměrně vyrovnané. Co se týče vokálu, ta hlavní z dvojice zpěvaček je obdařena zajímavým hlasem, a i když jsem si ze začátku myslel, že to zpívá nějaký divný chlap, nakonec je to vcelku sympatická dominanta a poznávací znamení celých Holy Shire. Tohle a použití flétny zaručuje, že to jakousi originalitu také nepostrádá… Takže vlastně oukej? No, ne tak docela. Když opět opíšu z recenze, vážně tomu chybí nějaký náboj, takže i přes všechna pozitiva poslech “Midgard” moc nebaví, i když se to až na výjimky, jako je třeba zprasená bonusovka “Greensleeves”, poslouchá dost v pohodě. Holy Shire každopádně nějaký ten potenciál neschází, takže bych je do budoucna úplně nezatracoval. Přeci jen je to služebně dost mladá kapela, tak to třeba příště bude lepší, když to už teď v žádném případě není špatné.
Ježura