Země: Nizozemsko Žánr: black metal Datum vydání: 23.8.2019 Label: Amor Fati Productions / Sentient Ruin Laboratories Tracklist: 01. Spasm of Light Hrací doba: 33:57 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Musím přiznat, že debut nizozemské formace Imperial Cult mě rozštípal hned s prvním poslechem. Prakticky okamžitě jsem poznal, že „Spasm of Light“ je přesně moje krevní skupina. Naštěstí ani s dalšími poslechy výborné dojmy neopadly a jen mě utvrdily v tom, že tahle deska je i přes zdánlivou nepřístupnost hodně zajímavá a hodně povedená.

Až potom, co jsem si „Spasm of Light“ těžce naposlouchal, jsem si začal pořádně plnit domácí úkol před recenzí a s pobavením zjistil, kdo za projektem Imperial Cult vlastně stojí. Jedná se totiž o nám už dobře známé nizozemské uličníky okolo labelu Haeresis noviomagi. Konkrétně se zde opět setkáváme se zpěvačkou T (Turia, Nusquama) a kytaristou O (Turia, Nusquama, Iskandr, Solar Temple, Lubbert Das). Tihle dva k sobě ještě přibrali bubeníka R, jehož můžete znát třeba z Celestial Bodies (deska „Spit Forth from Chaos“ je dost povedená black/noisová bestialita), DungeönHammer nebo Cryptae (a hromady dalších projektů, ale ty už mně osobně nic neříkají, tak je tu nebudu vypisovat jak píčus).

Navzdory zúčastněným jménům ale Imperial Cult není jen další variací na atmosférický black metal à la Turia (Iskandr, Solar Temple, Nusquama atd.) – naštěstí! „Spasm of Light“ ukazuje, že Nizozemci dokážou dát dohromady i elitní černotu, která umí hrnout ortodoxně a sugestivně zároveň. Což nakonec také patří k největším kladům téhle půlhodinové nahrávky, ale vezměme to popořadě…

Na „Spasm of Light“ je určitě zajímavá jedna věc. Od jediné, více jak půlhodinové skladby by možná člověk s největší pravděpodobností čekal promyšlenou kompozici. Zdá se mi také, že obecně se takhle dlouhé písně v black metalu pojí spíše se středním až pomalejším tempem, budováním atmosféry a trpělivou gradací. Nic z toho ale „Spasm of Light“ nesplňuje.

34 minut dlouhá kompozice je totiž improvizovaná a po drtivou většinu vyhrazeného času má zařazený vysoký rychlostní stupeň. Dlouhé minuty bicí sypou jak kurva a vůbec se nezastaví. Kytary nejsou vyloženě monotónní, ale motivy se přelévají spíše pozvolna, což výrazně napomáhá dojmu velice monolitické a monotematické nahrávky. To nikomu vyhovovat nemusí, chápu, ale za mě osobně je to naprosto v pořádku. Naopak si cením, že při správném rozpoložení má díky tomu album až psychedelický nádech.

Jak asi vyplynulo z výše rozebírané sestavy, třetím důležitým prvkem „Spasm of Light“ bude vokál. Ten je dost zastřený a zapuštěný do instrumentální hradby, tudíž působí víc jako další nástroj než jako sólový zpěv, což mi vzhledem k celkovému ladění počinu přijde dost adekvátní. Kdybych to ale nevěděl, asi bych nepoznal, že daný hlas patří ženě (ale jakmile to vím, tak už to v tom docela slyším, haha).

Výjimečně se na „Spasm of Light“ objeví i nějaké zvolnění tempa. Nakrátko třeba již po osmi minutách, ale nejvýrazněji až po 17 minutách a posléze ještě v pětiminutovém dojezdu. Trochu paradoxně se ale jedná – zejména v tom prostředním případě – o nejméně strhující momenty nahrávky. V momentě, kdy se Imperial Cult soustředí na intenzitu, je „Spasm of Light“ jednoznačně nejsilnější.

Nicméně ani ta jedna pomalejší pasáž dojmy neponižuje a albu vyloženě neškodí. Dovolím si tedy tvrdit, že celkově je prvotina Imperial Cult kurevsky dobrá záležitost. Nepatří sice k těm, které by nabízely záchytné body a lákaly na přístupný poslech, ale věřím, že to by posluchačům extrémního metalu nemělo příliš vadit.