Země: USA Žánr: ambient Datum vydání: 21.4.2017 Label: Kranky Tracklist: 01. 1001 02. Unseen Forces 03. Sixty 04. End of Six 05. It’s Not What You Think 06. Isotope 07. Following 08. Soft Illness 09. Red Cabin Hrací doba: 43:36 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable

Malátná nálada, pozdní letní odpoledne, snad kolem páté, pár minut před tím zpropadeným kafem. V listopadovém nečasu stěží prožitelná scéna. Což o to, chvíle malátna by k mání byly i teď, pár minut do zpropadeného kafe třeba taky, ale rozumíme si, listopadový předvečer není ani parný, ani upocený, ani líně plynoucí, jak by měl být ten správný letní. Nezbývá než vzpomínat a počkat si nějaký ten měsíc. A nebo se zaposlouchat do „Unseen Forces“, nejnovějšího řadového materiálu multiinstrumentalisty Justina Waltera.

Znáte-li Colina Stesona, nebo ho dokonce rádi posloucháte, Walterovo jméno by vám nemuselo být neznámé. Třeba před měsícem oba Američané spojili síly a stanuli na jednom pódiu, před rokem se zase Walter objevil na Stetsonem vedené předělávce třetí Góreckého symfonie. Co je ale pro tuto chvíli podstatnější: dílčí průsečíky nalezneme také v sólové tvorbě obou hudebníků – podobný je zejména skladatelský přístup opírající se o postupy minimalismu. Odlišné jsou naproti tomu předkládané nálady. Zatímco Stetson působí se svými saxofonovými motanicemi často hravě a energicky, Walter pospává a diktuje v duchu našeho letního parna před kafem.

Vyplývá to už jen z arzenálu zapojených nástrojů. Hlavní slovo totiž nedostává průbojný saxofon, ale dechový nástroj plně elektronický, angličtina mu říká electronic valve instrument (EVI). Walter ho nevyužívá coby jasného melodického vodítka, ale – v kombinaci s efekty – coby prostředku k tvorbě ryze instrumentálních ambientních ploch. Díky tomu kouzelná dechová krabička nevyznívá lacině, jakožto nedokonalá imitace. Walter svůj hudební svět doplňuje i o nástroje akustické, o klavír a trubku. Obou dvou přitom využívá podobně jako EVI. Nejsou vyslaná do sól, popředí, ale pracuje se s nimi jako se součástmi pozvolna plynoucích ambientních celků.

Skladby jsou na poměry ambientu pestře komponovány, neomezují se na zvukové inženýrství a prvoplánové hrátky se strachem, případně slzami. V kombinaci s prezentovanou atmosférou jsme velmi blízko některým temně jazzovým spolkům, zejména Dale Cooper Quartet & The Dictaphones. Mnohem blíž než k ryzím ambientním plochotvůrcům. Přesto nelze říct, že by bylo „Unseen Forces“ skladatelsky přesvědčivé. Logický vývoj písní, celistvá melancholická atmosféra, ano, to všechno na albu máme, mnohdy však chybí schopnost strhnout. Úspěšný je Walter v klavírní mlze „Following“ či úvodní „1001“, nicméně po většinu stopáže jsme svědky nikterak výrazného převalování, třebaže zvukově pestrého.

Oprávněně můžeme mluvit o velké dávce nástrojového unika. O snaze vytvořit ambientní desku, která nebude spoléhat jen na sonickou roztodivnost, ale pokusí se zabrousit do sfér současné klasiky i jazzu. Ano, potud skvěle. Jenže k postupu do vyšších sfér „Unseen Forces“ postrádá sugestivnost. Tóny zpravidla zaměnitelně proplouvají kolem, marně postrádám překvapení, dynamičnost, momenty, které bych si dal zas a znovu. Buď neexistují, nebo zůstávají silami neviděnými či neviditelnými.