Země: Itálie Žánr: dark ambient Datum vydání: 26.2.2013 Label: Eibon Records Tracklist: 01. Tombs of the Black Sand 02. Corridors Under the Sea 03. Vault of Mysticism and Desolation 04. Encombassing Emptiness 05. Bleak Phantasm 06. Dismal Radiance 07. Laatste Shemering 08. Dark Monoliths Rising Hodnocení: Zajus – 6/10 H. – bez hodnocení Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Aural Music / Eibon Records

Pokud mě má paměť nešálí, neměli jsme zde na Sicmaggotu plnohodnotnou recenzi ambientního alba nikdy. Debut “Dismal Radiance” Italů Kave tak bude v jistém smyslu premiérou. Je také částečnou premiérou pro mně, jelikož ambient zdaleka nepatří mez mé nejoblíbenější žánry. Steven Wilson, klíčová postava prog rockových Porcupine Tree a také sólový autor ambient/drone projektu Bass Communion, v jednom starším rozhovoru správně podotkl, že “pro většinu lidí není hudba bez rytmu a harmonií vůbec hudbou”. Je tedy pouze nemuzikálním hlukem a to je případ i dnes recenzovaných Kave.

Ti na albu “Dismal Radiance” vytvořili velice temnou, ovšem také nesmírně těžkopádnou a posluchačsky náročnou (a tak trošku nevděčnou) hudbu. Padesátiminutová délka alba je rozdělena do osmi stop (nerad bych zde využíval termín skladby, neb je z výše uvedeného důvodu poněkud zavádějící), mezi kterými lze i přes značnou podobnost znát najít množství odlišností. Kave svou hudbu staví na zvucích, které běžně slýcháme a jen těžko bychom v nich hledali hlubší smysl. Ty jsou ovšem natolik počítačově zdeformované, že není jednoduché určit jejich původ. Například hned na počátku úvodní skladby “Tomb of the Black Sand” opakovaně zazní zvuk zvonu. Mohou to ovšem být také kola vlaku drhnoucí o bočnice kolejí či kompletně počítačově vytvořený zvuk, pod kterým si již naše mysl představí, co jí zrovna připadá vhodné. Tyto prvky na “Dismal Radiance” tak nabízí posluchačově mysli příležitost k vytvoření své vlastní interpretace hudby.

Pokud bychom však měli slyšet pouze jeden zvuk roztahaný po mnohaminutových kompozicích, těžko by šlo “Dismal Radiance” považovat za zajímavý počin. Kave tak tyto zvuky vrství či různě prolínají. Základem bývají hluboké tóny, které se mění jen zřídka a velmi pomalu. Často využívaným prvkem jsou pak různé přírodní zvuky, ať už jde o déšť, bouřící moře, tekoucí potůček či hluky, kterým nasloucháme zpod vodní hladiny. Album navíc střídá překvapivé množství nálad, a tak zatímco úvodní skladba je pochmurná a její minimalismus vytvoří pocity stísněnosti, následná “Corridors Under the Sea” působí (alespoň v prvních dvou třetinách) rozmáchleji, skoro bych řekl až epicky.

Každá stopa ve mně evokuje jiné místo, občas poněkud v rozporu se svým názvem. Během poslechu se tak ocitám pod mořskou hladinou, v zatopené jeskyni, v hlubokém pralese či v tisíce let starých chrámech. Tato místa v hudbě samotné nejsou nijak obsažena, promítá je do ní moje mysl na základě mých znalostí či vzpomínek. To je zkušenost, kterou vám hudba ve svém tradičním pojetí jen těžko nabídne.

Potud tedy všechno dobré. Problém nastane, když na “Dismal Radiance” pokusíte nasadit tradičnější měřítka. Album vcelku nepřekvapivě postrádá rozmanitost, a pokud bych měl vyjmenovat momenty, které si snadno vybavím z hlavy, dal bych dohromady jen dva. Hlasitý závěr “Black Phantasm” a některé velice tiché, o to však více melodické momenty “Laastse Schemering”. Album tak funguje výborně jako podkladová hudba. Jeho nenápadnost a absence chytlavých prvků je ideální, když chcete jednoduše něco poslouchat při činnostech vyžadujících větší část mozkové kapacity. Právě při těchto příležitostech má mysl občas utíkala relaxovat do skrytých zákoutí, která si na základě “Dismal Radiance” sama vytvořila. Pokud se však albu chcete věnovat na sto procent, nejspíš jen těžko vydržíte více než patnáct minut.

Tichost a nenápadnost alba pak poměrně jasně omezuje možnosti poslechu. V životě jsem nezažil, abych přes okolní ruch neslyšel hudbu hrající do sluchátek, například v hromadné dopravě. S “Dismal Radiance” šlo naopak o naprosto běžnou situaci, a přitom právě odstínění rušivého okolí by mi přišlo jako dokonalé využití hudby, kterou Kave tvoří. V hodnocení bych samozřejmě měl zohlednit, že Kave možná tak úplně nejsou můj šálek kávy a některý zarytý ambientista by album ocenil víc. Na druhou stranu však i já mám své favority na poli ambientní hudby a směle tak albu “Dismal Radiance” přiřknu rovných šest bodů, jakožto průměr slabé čtyřky, které si album vysloužilo při pozorném naslouchání, a mnohem lepší osmičky, kterou jsem mu chtěl udělit po několika úvodních nesoustředěných posleších. A pak že je recenzování složité.

Další názory:

Pokud bych měl reagovat na první kolegův odstavec, mně Kave jako nemuzikální hluk rozhodně nepřijde, vlastně mi podobné ambientní “ticho”, ale i třeba noise a různé podobné prasárny přijdou jako mnohem víc hudba než kdejaké sluníčkové hovadiny plné melodií, protože hudba je z mého pohledu o sdělení, hlavní je obsah, nikoliv forma. Přesto se třeba konkrétně Kave hodnotí velice špatně, neboť se jedná o naprosto specifické záležitosti mimo rámec běžných tabulek. Když řeknu, že při poslechu kolem mě nahrávka “prošumí”, pak je to myšleno naprosto doslovně, protože většinu stopáže tvoří jen těžce znatelný monotónní ruch a o tom, že by si člověk nějaký moment opravdu zapamatoval, se dá mluvit asi jen stěží. Přesto tak nějak nemohu tvrdit, že bych měl tendence to při poslechu vypínat nebo že bych už nikdy neměl mít chuť si to pustit znova… ne, že bych věřil tomu, že si to někdy budu přehrávat pravidelně, ale kdyby na to přišlo, rozhodně by mi nebylo proti srsti tomu někdy dát další poslech. Vlastně mi “Dismal Radiance” přijde mnohem záživnější než spousta té “normální” hudby. Na druhou stranu ale ani nemohu tvrdit, že by se mi to vyloženě líbilo… ostatně, za těch téměř 50 minut se nestane téměř nic a celá nahrávka je jen o málo znatelnější než úplné ticho. Ani si nejsem jistý, jestli se jedná o počin, který bych měl někomu doporučovat… anebo naopak nedoporučovat. Vlastně ani tak úplně přesně stále nevím, co si o “Dismal Radiance” sám myslím. Díky tomuhle schizofrennímu přístupu tedy nemám jinou možnost, než nehodnotit, přestože v jádru na albu Kave nic zlého nevidím… i když bych zase lhal, že neznám i o hodně působivější dark ambientní desky…
H.