Země: Německo Žánr: thrash metal Datum vydání: 1.6.2012 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. Mars Mantra 02. Phantom Antichrist 03. Death to the World 04. From Flood into Fire 05. Civilisation Collapse 06. United in Hate 07. The Few, The Proud, The Broken 08. Your Heaven, My Hell 09. Victory Will Come 10. Until Our Paths Cross Again Hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Kreator ke svému třicátému výročí na scéně přichystali pro svou početnou fanouškovskou základnu jako dárek novinku “Phantom Antichrist” a přiznám se, že je to dárek, se kterým si, jakožto dlouholetý fanoušek jak raného, tak pozdního období kariéry thrashové legendy, hned od prvního poslechu strašně rád hraju. Od vydání předchozí desky “Hordes of Chaos” uplynuly tři roky vyplněné vydatným koncertováním a hlavně přípravami “Phantom Antichrist”. Zmíněný předchůdce na mě dodnes působí nedotaženě, přes svou krátkou stopáž rozbředle a i co do síly jednotlivých songů není na co vzpomínat, zvláště pak ve srovnání s vynikajícím “Enemy of God”, a po tomto škobrtnutí jsem byl tedy velice zvědav, jak novinka dopadne a zda Kreator v silné konkurenci povedených alb thrashových legend obstojí. Mediální masáž, která jejímu vydání předcházela, slibovala (jak jinak) nejlepší, nejtvrdší a zároveň nejmelodičtější album v celé historii německých pardálů. Tyhle řeči jsou na denním pořádku, a proto už je člověk bere spíše úsměvně, ale výjimečně jim tentokrát musím dát za pravdu.

Oproti minulému záseku totiž zní Kreator na “Phantom Antichrist” jako pokropení živou vodou, hraje jim to opravdu náramně. Po poslechu novinky mě hned praštila do huby překvapivá melodičnost. Kytarové vyhrávky hrají prim při zachování dostatečné dávky agresivity, takže o nějakém extrémním vyměknutí nemůže padnout ani zmínky, přesto však písně znějí tak nějak epičtěji než na ostatních počinech, které tahle německá legenda v uplynulých dvou dekádách vydala. Z toho jak jsem novinku zběžně popsal, si asi říkáte, že musí znít nekompaktně a že to jako celek nebude fungovat úplně ideálně, ale opak je pravdou.

O hudební stránce toho padne ještě hodně, takže se teď zaměřím na tu vizuální, protože by byla velká škoda, kdybych neupozornil na fantastický obal z dílny Wese Benscotera, kterého jsem doposud znal pouze jako autora ohavností k “Undisputed Attitude” a “Divine Intervention” od Slayer. Zaplaťpánbůh mu někdo otevřel oči a na “Phatom Antichrist” se vytáhl, protože obal ke klasické edici alba (vrchní artwork) se vyvedl. K deluxe edici (dolní artwork) svým uměním přispěl Jan Meininghaus a jeho temný obal je rovněž velice povedený. Když už jsme u té vizuální stránky, tak nezapomeňme na povedený videoklip, který vznikl k titulní singlovce, pod nímž je podepsána polská Grupa 13, jejíž výtvory patří k tomu nejlepšímu, s čím se na metalové klipové scéně můžeme aktuálně setkat (vzpomeňme geniální obrazové ztvárnění “Lucifer” od Behemoth).

Úvod obstarává temné intro “Mars Mantra”, které plynule přechází v titulní zběsilou vypalovačku s parádním chytlavým refrénem. Není to podstatné, ale je docela škoda, že tyhle skladby jsou odděleny a nedošlo k jejich spojení v jeden dokonalý celek, jak se to dělalo před dvaceti lety, ale budiž. Trošku odbočím a zaměříme se chvilkově na singl, který vydání “Phantom Antichrist” předcházel. Na něm se totiž nachází předělávka nesmrtelné klasiky Iron Maiden, “The Number of the Beast”, a přestože bych čekal, že zrovna Kreator se s ní poperou se ctí a dodají skladbě trošku ze svého vlastního umění, tak se jedná o nezajímavý cover. Hudební podklad je v podstatě totožný s tím, který před třiceti lety nahrála “Železná panna”, doplněný o Petrozzův řev, který sem bohužel nepasuje, takže nakonec je vlastně dobře, že skladba se objevila pouze na singlu a nikoli jako albová položka, byť třeba bonusová.

Ale pojďme dál. “Death to the World” je, jak už název naznačuje, pěkná nářezovka valící se v rychlém tempu. Řekl bych, že jde spolu s přímočarou “Victory Will Come” o nejagresivnější pecku na desce. Obě zmíněné písně z alba trošku vyčnívají, nemyslím teď kvalitativně, ale spíše co do atmosféry, díky které mi pasují spíše na “Enemy of God”. Následující “From Flood into Fire” si rozhodně zaslouží označení nejlepší skladby na albu. Začíná se v odlehčeném duchu za sólové umění pánů Petrozzy a Yli-Sirniöho, kteří odvádí po celou dobu vynikající práci. Nekonečné melodické vyhrávky a sólování dávají vzpomenout opět na Iron Maiden, jejichž odkaz je z alba cítit poměrně výrazně, žádné vykrádání, ale inspirace na “Phantom Antichrist” patrná rozhodně je.

Někdy v průběhu “Civilization Collapse” jsem si uvědomil, že kapela na “Phantom Antichrist” šikovně střídá melodičtější, řekněme promyšlenější skladby s klasičtějšími, nářezovými peckami a tenhle krok přispívá k tomu, že se jednotlivé songy i po několik posleších nezačnou slévat do jedné koule a zůstávají jasně rozpoznatelné a zapamatovatelné. Když navíc Kreator zvolní v tempu a Mille přidá trošku melodičtějšího našeptávaného vokálu, jako se tomu děje v “Your Heaven, My Hell”, máme z této písně jednu z největších hitovek, které skupina za dobu svého fungování nahrála. Způsob, jakým skladba postupně graduje, je sice dost předvídatelný, ale je skvěle zakončena parádním sólem a nelidským řevem Petrozzy, přesto jsem si ji oblíbil spíše díky jejímu poklidnému úvodu.

Tak nějak nevím jak album popsat jedním slovem, které by ho dokázalo vystihnout. Epické? Vyspělé? Od obou něco. Osobně jej považuji za jeden z vrcholů tvorby Kreator a v osobním žebříčku skončí hned v těsném závěsu za jedinečným “Coma of Souls”. Od úvodního intra až po závěrečnou “Until Our Paths Cross Again” působí všechny skladby neskutečně silně. Otázkou tak pro mě zůstává, zda se někomu ještě letos podaří “Phantom Antichrist” překonat, dost velké naděje sice vkládám do Testament a je možné, že hned za měsíc si budu sypat popel na hlavu, ale v tuto chvíli mi nezbývá než pasovat “Phantom Antichrist” na nejlepší thrashové album roku.