 |
| Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 3.3.2015 Label: Profound Lore Records Tracklist: Hrací doba: 64:18 Odkazy:
|
První pohled (H.):
Musím se přiznat, že Leviathan byla po dlouhou dobu kapela, které jsem z nějakého důvodu nemohl přijít na chuť… je tedy pravda, že jsem tomu tehdy asi nevěnoval takové úsilí, jaké by si podobná hudba zasloužila, protože o záležitost, která by člověka zaujala na první poslech, se skutečně nejedná, ale to nic nemění na tom, že mi trvalo dost dlouho, než jsem si k Leviathan konečně našel cestu. Ten zlom nastal v roce 2011 s deskou „True Traitor, True Whore“ (po jejímž vstřebání jsem se posléze konečně dostal i do starší tvorby), s níž se tehdy tento projekt vrátil na scénu.
V roce 2008 začal totiž mít Wrest, lídr Leviathan (vzhledem k tomu, že kapel tohoto jména běhá po světě asi tak milión, by se asi z formálních důvodů slušelo zmínit, že se samozřejmě bavíme o jednočlenném black metalovém projektu ze Spojených států amerických, který vede Jef Stuart Whitehead alias Wrest), se svou tehdejší vydavatelskou firmou Moribund Records jistá, diplomaticky řečeno, nedorozumění, načež skupinu ukončil. Jméno Leviathan pak opět přivedl k životu o tři roky později a právě tehdy vydal „True Traitor, True Whore“ a také v témže roce u mnohých lidí proslul jako vynálezce progresivního využití tetovacích pomůcek (dobře, to asi nebyl úplně nejlepší vtip – hádám, že ta holka z toho tenkrát radost moc neměla).
Od vydání „True Traitor, True Whore“ se toho ovšem pod hlavičkou Leviathan po hudební stránce moc nedělo, snad jedině s výjimkou krátkého splitka s kolegou Imperialem a jeho projektem Krieg v loňském roce. Mlčení trvalo až do letošního roku, kdy Wrest do světa vypustil novou, celkově šestou dlouhohrající desku s názvem „Scar Sighted“. A jakkoliv to může znít jako klišé, člověku se chce říct, že to čekání rozhodně stálo za to, jelikož novinka je opětovně fantastická.
Základní gró z minulosti samozřejmě zůstalo zachováno i na „Scar Sighted“, přesně tak, jak jej známe již ze starších nahrávek Leviathan (snad s výjimkou ambientně experimentálního „A Silhouette in Splinters“ z roku 2005, které se od zbylé tvorby projektu přece jenom citelně odlišuje. Náplní je tedy opětovně zvrácený black metal s letmými experimentálními přesahy nad rámec základního žánru. Přesto bych si dovolil drze tvrdit, že ve srovnání se svým přímým předchůdcem je „Scar Sighted“ přece jen o chlup stravitelnější, jelikož „True Traitor, True Whore“ byla učiněná špinavá chorobnost. Ona charakteristický nemocná atmosféra, špinavost, nepřívětivost a neurvalá agrese se na nejnovějším počinu jistě nacházejí také a mnohdy v dost koncentrované forma, jež je tu a tam ještě umocňovaná death metalovým nádechem (například „The Smoke of Their Torment“). Stále tedy sice platí, že průměrný metalový posluchač, který vyžaduje melodie (sic!), se moc chytat nebude, ale pocitově mi „True Traitor, True Whore“ přišlo ještě více nepřátelské.
Nicméně, tímhle nechci naznačit, že by to snad mělo být bráno jako negativum, jelikož, řekněme, „stupnice hnusu“ samozřejmě není tou jedinou optikou, podle níž lze posuzovat kvalitu muziky. „Scar Sighted“ je totiž stále extrémně skvělá nahrávka (ostatně, již výše jsem ji označil za „fantastickou“) a její mírně lepší „stravitelnost“ (ty uvozovky jsou zcela záměrné – přece jenom se mi nechce to album nazývat stravitelným, protože do něčeho takového má „Scar Sighted“ pořád setsakra daleko) je zase vykoupena větší mírou experimentu, což rozhodně není špatný obchod. Zvláště když v té pocitové rovině Wrestův nejnovější počin neztratil zhola z typicky odporné aury Leviathan.
Těmi experimentálnějšími elementy mám namátkou na mysli třeba dechberoucí finále „Gardens of Coprolite“, úžasný předěl ve dvou třetinách „Wicked Fields of Calm“, který se následně vrátí i v závěru písně, nebo obecně závany dark ambientu a noisu či množství úchylných melodií. Je tam toho poměrně dost a i to je jeden z těch důvodů, proč „Scar Sighted“ v žádném případě nenudí a proč má ta deska dost síly na to, aby přikovala posluchače k reproduktorům a nikam jej nepustila. A to je i s ohledem na fakt, že se stopáž vyšplhala nad 60 minut, úctyhodné.
Každopádně, já osobně jsem ze „Scar Sighted“, nebojím se říct, nadšený, protože ta nahrávka je prostě extratřída. Dlouhohrající diskografie Leviathan není prozatím nijak zvlášť objemná (naopak ta nedlouhohrající je díky množství splitek a demáčů objemná jako čuně), ale rozhodně je vysoce výživná, což do puntíku potvrzuje i nejnovější zářez. Wrest na svých počinech dokáže držet svou charakteristickou auru, a přesto se v rámci daného zvuku posouvat dál a nevydávat jedno a to samé album furt dokola a navíc si ještě dokáže držet vysokou úroveň co do skladatelské stránky. A to je, chtělo by se říct, takřka ideální stav. A navíc je ona vysoká úroveň tak vysoká, že si dovolím prohlásit, že „Scar Sighted“ patří k tomu výraznějšímu, co se letos na black metalovém poli objevilo. Bezesporu stojí za poslech.
Druhý pohled (Zajus):
Mnozí muzikanti tvrdí, že hudba je způsob, kterým vybíjí temnou stránku své povahy. Většinou jsou to pozéři, kteří svou temnotu přesně dávkují pro posluchačovo potěšení. Přesto koncept hudby jako zprostředkovatele zla není nesmyslný, jen ti, kdo to opravdu dělají, o tom většinou nepotřebují mluvit. A nemusí to být jen metalisté, zlo lze zpodobnit mnoha způsoby. Pokud však chcete zlo explicitní, těžko najdete lepší žánr než metal. A ode dneška mohu také říci, že těžko najdete lepší kapelu než Leviathan.
Leviathan toho za sebou sice má hodně, prostřednictvím „Scar Sighted“ se však s projektem setkávám poprvé, a tak mi snad odpustíte mé překvapení a dětinské nadšení. Zatímco většina kapel, které kladou taktéž podobný důraz na pekelnou (doslova) atmosféru (jako první mi v hlavě vyskočí australští Portal) mě většinou příliš nezaujme, v hluboké propasti jménem „Scar Sighted“ jsem se ztratil vlastně hned při prvním poslechu. A to je právě jedena z nejpříjemnějších vlastností posledního alba Leviathan. Přestože nejde v žádném smyslu o měkkou, jednoduchou či posluchačsky přívětivou hudbu, nevyžadovala deska žádné dlouhé seznamování – prostě vás pohltila při prvním potkání. Abyste s Leviathan zakusili peklo, nemusíte hned s Cháronem přeplout řeku Acheron, bráně do pekla se nemusíte ani přiblížit. Můžete si sedět doma v obýváku na zadku a kdykoli se vám zachce, udělat si krátký výlet skrz devět kruhů pekla až k samotnému Luciferovi a vrátit se dříve, než vám vystydne kakao. A zážitek to nebude o nic menší, než jaký byste zakusili při skutečné výpravě, jen to bude mnohem míň bolet. Bylo by hloupé takovou příležitost promeškat.
Třetí pohled (Skvrn):
Bulvár je všude. I když se mu člověk postaví tváří v tvář, rázně mu domluví a následně ho odešle v prdel či háj, on se z vyhnanství ustavičně vrací. Sem tam je to teda jedna velká marnost, ty jeho pokusy. Ale když si tuhle strýček Wrest hrál s tatérským strojkem a šermoval s ním před přítelkyní, až z toho bylo znásilnění, bulvár porazil nejen mě, ale taktéž představu Wresta coby black metalového hudebníka.
Jasnou stopku tomuto ne zcela nejlepšímu vnímání udělilo až „Scar Sighted“. Spoluvinnými se nakonec ukázaly být hned dva faktory. Fajn je hlavně obal, respektive obaly – grafické zvěčnění si totiž vysloužila každá z deseti písní. Bezvadný přístup, kterému nesmírně fandím a který znamená pro jednou zase něco neokoukaného v jinak poměrně zatuchlé kaluži zvané metalové obaly. Druhým důvodem jsou pochvalné reakce, které přicházely jak ze striktně black metalových, tak i žánrově rozličných webů. A v tu chvíli už „Scar Sighted“ prostě nešlo ignorovat.
Důležité je, že počáteční zájem o desku neopadl ani po otrkávacích posleších, což se mi jen letos stalo hned několikrát. Leviathan po hudební stránce na zajímavosti vůbec nic neztratil, ba naopak, čím dál víc nabývám dojmu, že poslouchám něco silně unikátního. Terminologicky jsme sice ve vodách moderního black metalu, který ze své neokoukanosti za poslední roky velmi aktivní a hlavně potentní služby něco ztratil, nicméně tak jednoduché to nebude. Na rozdíl od black metalové moderny spojované nejčastěji s Francií a Islandem je Leviathan po kytarové stránce méně agresivní a na atmosféru klade důraz úplně jiným způsobem. Namísto zběsilého riffování se „Scar Sighted“ maniakálně plíží, přemýšlí a rozvážně zahřmívá. Díky špičkovému zvuku a pekelnému podladění pak Leviathan ani nemusí tlačit na pilu. I klidné pasáže Wresta zastihují jako neochvějného démona, na něhož se většina black metalové konkurence dívá s otevřenou pusou, případně nezakrytelnou závistí.
Konkrétní momenty vypichovat nechci. V závěrečné třetině sice „Scar Sighted“ pocitově trochu ztrácí, ale kolem a kolem nejde o nic velkého. Jinak mluvíme o vývržku skladatelsky i hráčsky velmi dobře zvládnutém (vážně respekt, že si tohle Wrest všechno složil, nadrnkal i natloukl), svojském a alespoň pro mě nezaměnitelném. O vývržku, který možná zamíchá s pořadím letošních nejlepších desek.
