Země: Švédsko Žánr: viking / folk / black metal Datum vydání: 26.6.2013 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Arise 02. Legions of the North 03. Eternity Awaits 04. Helvegr 05. Hordes of Hel 06. Tor hjälpe 07. Vigverk 08. Sons of War 09. Echoes from the Past 10. Fallen 11. Forged in Fire 12. Raadh Hodnocení: Atreides – 3,5/10 H. – 4,5/10 Průměrné hodnocení: 4/10 Odkazy: web / facebook

Představte si, že jste kapelou fungující na viking metalové scéně dobře osmnáct let, přičemž za tu dobu nastřádáte na své konto šest vysoce hodnocených řadovek a vývoj začínající u řízného black metalu a končící až u vyzrálé směsky melodického blacku s folkem, jenž navrch vlastní v rámci žánru těžko zaměnitelnou tvář. A teď si představte, že to celé vezmete, překroutíte na ruby, vykradete a jedním velmi nepovedeným albem pošlete do kytek.

Přesně to se Månegarm povedlo v případě sedmého dlouhohrajícího alba nesoucího název “Legions of the North”. Už když krátce po vydání předchozího alba “Nattväsen” kapelu opustil jeden ze zakládajících členů kapely, basák Pierre Wilhelmsson, říkal jsem si, že je něco tak nějak špatně. Obzvlášť, když okolnosti jeho odchodu jsou značně nejasné, podle všeho byl prostě vyhozen a navrch za jeho osobu kapela ani nenašla náhradu, instrumentu se prostě chopil zpěvák Erik Grawsiö.

Po dobrovolném odchodu houslisty Janneho Liljeqvista, podle všeho z důvodu ztráty zápalu a motivace, už bylo další směřování kapely opravdu na pováženou. Oznámení nového alba, jehož název i všechny texty jsou výhradně v angličtině (o texty ve švédštině se nestaral nikdo jiný než Pierre), pro mě byl díky změně jazyka tak trochu rozčarováním a další přiživení nedůvěry v konečný výsledek. Bohůmžel, kapela moje obavy vyplnila na výbornou.

Kýčovité, rádoby atmosférické intro by se ještě překousnout dalo, ale už následující titulka “Legions of the North” je i přes slušné tempo naprostá nuda – a to pořád není tou nejhorší skladbou, jakou na albu najdete. Naprostá většina skladeb nefunguje, ať už vinou naprostého nedostatku nosných nápadů, nebo proto, že většinu těch, které jakž takž fungují, jste už slyšeli na předchozích třech albech. Co třech, dokonce jen dvou, protože veškerý posun, který se udál na poslední fošně “Nattväsen”, vzal za své a současní Månegarm nedělají nic jiného, než že prachsprostě vykrádají “Vredens Tid” a “Vargstenen”. Horko těžko bych hledal pasáž nebo alespoň riff či melodii, která by mi utkvěla v hlavě. “Legions of the North” je jakási zkriplovatělá, beztvará hmota, která vleze jedním uchem tam a kvapíkem tím druhým vyskáče ven, protože vaše hlava má až příliš dobře naposlouchanou předchozí tvorbu, před kterou novinka nemůže zdaleka obstát. Album je navíc vystříháno všech folkových prvků, zbývá jakýs takýs feeling, který je však blíž spíše tuctovkám typu Ensiferum než předešlým počinům. Jediná vzpomínka na folkové prvky je kratičká fidlovačka “Helvegr” a jen o ždibec delší vydrnkávačka “Vigverk”. Abych nekřivdil, neměl bych zapomenout ani na závěr “Echoes from the Past” a na poslední akustickou baladu “Raadh”, která je díky přítomnosti ženského zpěvu snad nejlepším kusem na albu.

Z “Legions of the North” je na sto honů cítit, jak moc personální změny kapele ublížily. Ať už je to angličtina, která v kontrastu s předchozí tvorbou, jež je výhradně ve švédštině, působí jako pěst na ucho, ať už je to skladatelská bezpohlavnost a neschopnost nebo ať už je to již zmíněná absence naprosté většiny folkových prvků a citlivosti, s jakou předchozí sestava míchala v pomyslném rituálním kotli svůj jedinečný zvuk a gezicht. To všechno jsou věci, kterými mě novinka neskutečně otravuje a které ji činí nedoposlouchatelnou, obzvlášť první půl hodina je jedna velká, nesmyslná spatlanina. A zbytek z celkových čtyřiapadesáti minut na tom není o moc líp.

Sečteno a podtrženo, tohle album by možná bylo za šest z deseti, kdyby to byla debutovka nějaké začínající kapely. Ale protože “Legions of the North” je již sedmým řadovým albem kapely, která v minulosti předvedla v minulosti mnohem lepší výkony, tohle hodnocení si Månegarm rozhodně za rámeček nedají.

Další názory:

Říkám to opravdu nerad, ale tohle je prostě obrovské zklamání. Månegarm vždy platili za velmi dobrou kapelu, jejich muzika měla nesporné kvality a dost mě bavila. Předchozí deska “Nattväsen” Švédy zastihla ve velice dobré formě a některé songy z ní bych se nebál označit za doslova perfektní, třeba hned klipovou pecku “Vetrarmergin”. Nebyl tedy sebemenší důvod se na “Legions of the North” netěšit a neočekávat další přinejmenším povedenou nahrávku, hned s prvním poslechem však přišla hodně nepříjemná sprcha. Formálně je na novince všechno v pořádku a Månegarm objektivě opět umně míchají vikinský black metal s mírnou příměsí folku, nicméně to tentokrát z nějakého jen těžko vysvětlitelného důvodu prostě nefunguje, nic to s člověkem nedělá, nijak to nepůsobí. Poslouchal jsem to myslím dostkrát, ale vždycky to jen tak prosviští kolem, nic mi to neřekne, nezapamatuji si žádný motiv, vůbec nic. Nejpozději po prvním intermezzu “Helvegr” prostě ztratím pojem o tom, co to vlastně hraje, a proberu se až na konci… i když tak daleko se vlastně mnohdy ani nedostanu, protože jsem nejednou to album střihnul už někde v polovině, jelikož mě to strašně nebavilo. V tom hraje roli i dost přestřelená délka. Ačkoliv bych to od Månegarm nečekal, tohle prostě není nic jiného než sotva průměr, který si vyšší známku nezaslouží. Velká škoda.
H.