Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 1.11.2011 Label: Roadrunner Records Tracklist: 01. Sudden Death 02. Public Enemy No. 1 03. Whose Life (Is It Anyways?) 04. We the People 05. Guns, Drugs & Money 06. Never Dead 07. New World Order 08. Fast Lane 09. Black Swan 10. Wrecker 11. Millennium of the Blind 12. Deadly Nightshade 13. 13 Hodnocení: Beztak – 7,5/10 Zajus – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Dave Mustaine udělal za posledních pár let několik dle mého názoru správných rozhodnutí. Přijal do svých řad skvělého kytaristu Chrise Brodericka, s nímž připravil po delší době desku, která se řadí v diskografii Megadeth k těm lepším (“Endgame”). A taky se vrátil ztracený syn, baskytarista David Ellefson, který se s tahounem Megadeth usmířil po soudních procesech a vzájemném osočování. Jak jim to spolu šlape, jsme se mohli přesvědčit na jaře v Praze, kde hráli společně se Slayer. A musím říct, že Megadeth na mě působili velice sympaticky. I věčně nabubřelý zrzek Mustaine vypadal v dobrém rozpoložení.

To vše mě pomalu připravovalo na další desku Megadeth, na kterou jsem byl opravdu zvědavý. Megadeth čekal těžký úkol – překonat skvělou desku “Endgame” z roku 2009. Jako první singl vypustili do světa song “Public Enemy No. 1” a to mou zvědavost povzbudilo. Svižná riffovačka se silným a chytlavým refrénem mě opravdu navnadila. Vyvolala ve mně pocit, že by se to mohlo povést. Že by se dala předešlá deska překonat. Teď však vím, že to tak bohužel není. Ale v tom bych neviděl problém. Řekněme si upřímně – minulá deska je opravdu skvělým počinem, který nenechá chladným snad žádného fanouška thrash metalu. Síla, jakou Dave Mustaine s novým kytaristou Chrisem Broderickem předvedli, by se neztratila ani na deskách z přelomu 80. a 90. let. “Th1rt3en” je tak v těžké pozici. A radši bych se zdržel většího srovnávání.

Megadeth přicházejí s novinkou v době, kdy se s vydáním nové desky vyšvyhli i dva konkurenti z Big 4. Metallica se vrhla na projekt s Lou Reedem, který u fanoušků propadl. A po dlouhých osmi letech plných sporů a nejasností ohledně postu zpěváka a vydání nové desky se nám ukázali i Anthrax. A ti svým “Worship Music” zasadili ránu přímo do černého. Nebudu to zbytečně okecávat, Megadeth nové Anthrax nepřekonali. Ovšem neviděl bych to tak černě. Přece jen Anthrax měli moře času, který mohli věnovat vylepšování alba do dokonalosti. Megadeth na novou desku stačily dva roky. S navrátivším Davidem Ellefsonem byla chuť vydat následníka “Endgame” velká. Zároveň se Megadeth prohrabali šuplíky a oprášili staré riffy a písně, které se na minulé desky nedostaly. A to celou jejich situaci ohledně nové desky usnadnilo. Tak jak to tedy nakonec dopadlo? Na albu jsou slabší kousky, ale dle mého názoru převládají ty silné.

Například hned úvodní “Sudden Death” je toho zdárným příkladem. Lehké intro, při kterém se vám zdá, že kytara snad rychlostí, kterou prsty sólují, exploduje. Poté intro utichne a plni očekávání posloucháte riff, který stupňuje napětí. Poté se přidá Ellefsonova baskytara a Mustainův hlas odstartuje celou desku. V pozadí hlavního riffu stále slyšíte bláznivé kytarové vyhrávky. A pak nasadí refrén, který vás převálcuje svou chytlavostí. Mě osobně úplně dostal a celkově bych tuto píseň zařadil mezi ty nejlepší z alba. Je to totiž hitovka jako řemen. Další v pořadí je singl “Public Enemy No. 1”, který má ještě větší hitový potenciál než píseň úvodní. Myslím, že podobně silný hit vydali naposledy v devadesátých letech. Na začátek alba nemám žádné výtky. To jsou přesně ti Megadeth, které mám rád. Jízda, při které nechybí silné refrény a šílená sóla. Třetí píseň v pořadí, svižná “Whose Life (Is It Anyways?)” je v případě Megadeth naprostým průměrem. Nijak se mi nezdá, že by něčím výrazným vyčnívala. Ale zároveň to není píseň úplně zbytečná. Poté Megadeth nasadí “We the People”. Neočekávejte od ní žádnou zběsilou rychlost, ani vyjeté sólo. Je to lidnější píseň, která působí jako vydechnutí a nabíjení zbraně před další palbou. Ležíte v zákopu a čekáte mohutnou střelbu. Jenže ona příjde píseň “Guns, Drugs & Money”, která je založena na silném hlavním riffu a refrénu, ve kterém Mustaine zpívá název skladby. Na někoho možná působí jako zbytečná vata, ale mně tam prostě sedí i tahle píseň.

Takže ještě stále ležíte v tom zákopu a z dálky slyšíte klidné intro. Bojiště je zcela prázdné, a tak se začínáte uklidňovat. Jenže v tu chvíli zazní obrovský výbuch a kusy zmasakrovaných těl padají na zem. Přišla thrashová palba s názvem “Never Dead” a člověk zklidněný předchozími dvěma skladbami má chuť běsnit. A dočkáme se i hezky rychlého sóla pořádně od podlahy. Jednoduše další pecka, za kterou musím Megadeth pochválit. Ovšem po ní se posluchač jen tak nezklidní. Megadeth si pro něj totiž připravili pořádný oldschool. “New World Order” je totiž píseň, která byla nahrána už v roce 1992 jako demo pro album “Countdown to Extinction”, později se v demoverzi objevila jako bonus na albu “Youthanasia” (1994). Přidalo se nějaké sólo a píseň byla hotova. Dalším zářezem je skladba “Fast Lane”. Stejně jako “Guns, Drugs & Money” se i tady v refrénu zpívá název songu a stejně tak na někoho může působit jako ta zbytečná vata. Naprosto fantastický je ovšem závěr písně, kde to graduje až do konce.

Další již starší věcí Megadeth je skladba “Black Swan”, která se původně měla objevit na “United Abominations” (2007) a nakonec se tam i objevila, ale pouze jako bonus pro předplatitele. Takže na oficiální nosič se nedostala. Zda je to dobře nebo špatně, nechám na vás. Nic to však nemění na faktu, že to je dobrá píseň a na “Th1rt3en” padne jako ulitá. Má příjemnou melodii a za celou dobu nějak výrazně nezrychlí, drží si své tempo a to se mi na ní vlastně i líbí. Další píseň “Wrecker” pokračuje v duchu celého alba, ale už to po bezmála čtyřiceti minutách začíná zavánět nudou. V tuto chvíli měl zřejmě přijít další totální rozstřel. Jenže přišel další průměr a po něm přišel další. Megadeth nasadili pomalejší věc “Millenium of the Blind”, což pro mě osobně znamená totální nudu. Určitě nejsem proti pomalejším písním, ale tahle mě vážně ničím nezaujala. V tu chvíli mám prostě nepopiratelný pocit, že to album jde s koncem do kytek. Dalším songem je “Deadly Nightshade” a nebudu vám nic nalhávat, už se prostě u poslechu nudím a vyhlížím konec. Který příjde s třináctou písní, která je jednoduše pojmenována “13”. A já měl konečně znovu důvod zbystřit. Opět pomalejší kousek, ale v tomhle já cítím emoce. Mustaine nasadil svůj hlas do polohy, která sem sedí naprosto dokonale. A ačkoliv Dave Mustaine není bůhvíjak úžasný zpěvák, nedovedu si do této písně představit lepší hlas. Jak jsem byl těmi posledními songy znuděn, tak na konec si pro mě Megadeth nachystali moc pěknou tečku. Za tuto píseň tleskám.

Takže si to shrneme. Megadeth nevydali nejlepší desku své historie. Zřejmě nevydali ani jednu z těch nejlepších. Dle mého, je to ovšem lepší průměr v celkové diskografii. Určitě to není zbytečná deska bez nápadu. Je tu několik opravdu skvělých písní. Ale i několik, které si pohrávají téměř s podprůměrem. Ovšem fanoušek Megadeth nebude úplně zklamán. Jsou to Megadeth, na které jsme zvyklí. Příjemně poslouchatelná deska, se skvělými momenty. Pro jejich fanouška je přece jen nejdůležitější, aby se Megadeth cítili v dobré pohodě, natáčeli alba a hlavně koncertovali. A to se v tuto chvíli daří!

Další názory:

Megadeth svým dva roky starým albem “Endgame” nastavili vysokou laťku a symbolické třinácté album se tak ocitlo ve velmi obtížné pozici. Dokáže “Th1rt3en” překonat svého předchůdce, či zůstane v jeho stínu? Vsadí Dave Mustaine na osvědčenou formuli agresivního thrash metalu, nebo se pokusí o jakýsi (byť drobný) progres? A v neposlední řadě, jak se projeví změna na postu baskytaristy, který obsadil navrátilec Dave Ellefson? Na odpovědi není nutné čekat dlouho, deska se posluchači totiž otevře hned po prvním poslechu. Mustaine napsal o něco přístupnější skladby, které sází na silné melodie v refrénech, fantastická sóla Chrise Brodericka a samozřejmě nespočetné sypačky. Právě sóla jsou ozdobou celého alba a já se tak nesčetněkrát přistihl s prsty létajícími po neviditelném pražci. Problémem je však přílišná délka alba (“Th1rt3en” je téměř nejdelší deskou v celé historii kapely) a malá rozlišitelnost skladeb, které by se bez výrazných refrénů snadno slily v jeden celek. Mezi písněmi ční úvodní náklep “Sudden Death”, chytlavá “Public Enemy No. 1” a “Black Swan” se svou téměř rádiovou melodií. Zbytek alba, ač si drží nepochybně vysokou úroveň, jednoduše na standard nastavený předchozí deskou “Endgame” nemá.
Zajus