Země: Kanada Žánr: black metal Datum vydání: 28.3.2014 Label: Sepulchral Productions Tracklist: 01. Gouffre onirique et abîmes cosmiques 02. Future Torture 03. Écho des abysses 04. Le portail de Kadath 05. La marche des astres noirs 06. Les cavernes de glace I 07. Les cavernes de glace II 08. Les cavernes de glace III Hodnocení: H. – 7,5/10 Atreides – 8/10 Průměrné hodnocení v redakci: 7,75/10 Odkazy: web / facebook

Se jménem kanadského ambientně black metalového projektu Neige et noirceur jsem se poprvé setkal v létě loňského roku prostřednictvím kompilace “Natura mortis sonoris”, jež se nesla – navzdory faktu, že jde především o black metalovou skupinu – čistě v (dark) ambientním duchu. Onou výjimkou byla black metalová vichřice “Orlok”, která mě tenkrát i přes svou neobjevnost takřka posadila na zadek. Atmosféra jak v téhle jedné písni, tak i v tom ambientním zbytku ovšem byla silná, pročež jsem v dobové recenzi tvrdil, že se rozhodně podívám i na další tvorbu Neige et noirceur. To se mi vzhledem k ne úplně malé vytíženosti ještě nepovedlo, takže další setkání s touto jednočlennou formací ze známé black metalové líhně Quebecu nastalo až nyní, za pomoci letošní desky “Gouffre onirique et abîmes cosmiques”…

Tak nějak jsem od “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” potažmo Neige et noirceur obecně očekával, že půjde o syrovou black metalovou bouři s uhrančivou atmosférou. A nutno říct, že počin přesně naplnil mé představy a přináší přesně tohle, co jsem od Neige et noirceur očekával. Jedná se tedy o mrazivý black metal, který je sice postaven na vcelku jednoduchém (skoro by se dalo říct až primitivním) schématu a monotónnosti, ale jeho síla tkví v právě neuvěřitelně hypnotické atmosféře. Upřímně řečeno, nemám tušení, o čem texty Neige et noirceur pojednávájí, protože krkavčímu ryku není rozumět ani slovo, a i kdyby bylo, tak je to stejně jedno, jelikož je veškerá lyrika projektu ve francouzštině, ale když se spustí hudba, rázem si představím krajinu hluboko v horách, pokrytou několika vrstvami sněhu, v němž se široko daleko nenachází stopy jediného živého tvora. Zima až do morku kostí a neustálý příval nového sněhu z nebe.

Přesně takhle na mě muzika Neige et noirceur působí… samozřejmě, řeknete si, že nejde o nic výjimečného, protože podobných zimních black metalů jsou tuny a spousta jich je skvělých. Stejně tak je pravda, že hudebně v žádném případě nejde o nic dříve neviděného a neslyšeného – na “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” najdete řezavou black metalovou vichřici, místy se zpomalí téměř až do doomového tempa, někdy jde o čistý black metal, jinde z něj vystupují ambientní klávesy, nechybí ani čistokrevně ambientní momenty a skladby. To všechno už tu nejednou bylo a ještě mnohokrát bude – jenže jak vidno, i v roce 2014 může na první pohled takhle triviální přístup stále fungovat a “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” je toho jasným důkazem. Mnohdy je totiž víc než samotná originalita v hudební formě důležitý její vnitřní obsah (kam spadá právě i atmosféra) – a v tomto ohledu boduje Neige et noirceur na plné čáře.

Hned první vteřiny úvodní a zároveň titulní skladby “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” posluchače vtáhnou do ledové bouře. První píseň se nese spíše v rozvážnějším tempu a vystupují z ní lehké ambientní vlivy, až by někdo vzhledem k dalšímu vývoji desky mohl říct, že jde jen o šestiminutové intro… ale ono je to jedno, jak se na to podíváte, protože tak jako tak dokáže “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” se svými líně se převalujícími řezajícími riffy ihned pohltit.

“Future Torture” (nenechte se zmýlit, i přes anglický název se zpívá stále francouzsky) začíná krátkým ambientním předělem a následně se dále rozvíjí v pomalejším tempu, postupně ovšem nabírá na síle a hlavně na rychlosti. V tomto duchu, tedy v black metalu s občasnými ambientními doteky, v němž se střídají zběsilé sypající pasáže s těmi pomalejšími (které jsou ovšem stejně mrazivé), pokračují i následující kusy “Écho des abysses”, “Le portail de Kadath” a “La marche des astres noirs”. Přestože se však nesou ve stejném duchu, nedá se tvrdit, že by šlo o stále stejnou masu zvuku, v níž se nejde vyznat, protože jsou ty skladby mezi sebou i přes totožný přístup a náladu jasně rozeznatelné. Například “Écho des abysses” nabízí ty snad úplně nejagresivnější sypačky na celé desce a taková “La marche des astres noirs” pro mě zase vystupuje tím, že ji považuju za naprostý vrchol celého “Gouffre onirique et abîmes cosmiques”. Její druhá půle je totiž bez přehánění téměř perfektní a zcela jasně ukazuje, proč pořád a neustále tvrdím, že stěžejním atributem hudby by měla být atmosféra – je v tom totiž obrovská síla a i přes zjevnou neoriginalitu samotné formy a obecně hodně podzemní sound je to maximálně působivé. Tím ovšem nechci nijak snižovat sílu ostatních písní, protože například i v “Le portail de Kadath” jsou vyloženě excelentní momenty.

V závěrečné trilogii “Les cavernes de glace” ustoupí black metal do pozadí a hlavní roli převezme ambient – první dvě kapitoly jsou čistě v tomto pojetí, závěrečná “Les cavernes de glace III” jen zčásti, protože se po úvodní ambientní polovině zvrhne opět do black metalu. Vyzdvihnout ovšem musím jednu věc – je úplně jedno, jestli hraje syrový black metal nebo ambient, jelikož ve všech případech z toho plyne ta samá bezútěšná a mrazivá atmosféra. Díky tomu je “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” kompaktní a jednolité, aniž by šlo o jednotvárný poslech (což se nijak nevylučuje s tím, že samotná hudba je v zásadě hodně monotónní).

Tak či onak, již podruhé jsem se přesvědčil, že muzika pod hlavičkou Neige et noirceur je hodně kvalitní záležitostí, takže se budu snažit, abych měl do příští desky předchozí tvorbu už opravdu pečlivě nastudovanou. “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” je totiž pro mě skvělá deska, jež mě ohromně baví a hlavně ke mně promlouvá tou atmosférou, čehož si cením. Netvrdím, že se jedná o dokonalou nahrávku, protože se zcela jistě najdou lidi, jimž to bude připadat jako primitivní bordel, určitě se najde i někdo, kdo se nedokáže přenést přes velice špinavý a nepřátelský sound alba, někomu zas může vadit zcela evidentní neoriginalita muziky – tohle všechno jsou však věci, které jsem já osobně ochoten obětovat na oltář atmosféry, když ta je silná. A to je v případě “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” bezezbytku splněno.

Další názory:

Je jen zatraceně málo kapel, kterým žeru jejich až příliš čitelnou primitivnost a přímočarost včema deseti. Sólovka Neige et noirceur je jednou z nich a spolehlivě mě usadila na prdel již s předchozím albem “Hymnes de la montagne noire”. A jestli tři roky starý počin byl o jemném, skoro až rockovém vydrnkávaním, ze kterého se občas ozval black metal, letošní novinka “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” se s tím moc nepáře a servíruje první část postavenou na kost vymrzlém black metalu, který vás unese kamsi do nitra zimní Kanady… a jistě z hodin zeměpisu víte, že v Kanadě je v zimě podstatně větší kosa než kdesi v Norsku. A v mrazivé náladě pokračuje i druhá část, respektive dark ambientní trilogie “Les caverns de glace”, která není o nic horší a o nic méně mrazivější než část první. Hypnotická repetetivnost a ambientní zádumčivost dělají z “Gouffre onirique et abîmes cosmiques” monument, který, jak už řekl kolega nademnou, i v dnešní době funguje na téměř primitivních stavebních kamenech a přitom vytváří atmosféru, kterou by nejedno uskupení mohlo závidět.
Atreides