Země: Dánsko Žánr: melodic heavy metal Datum vydání: 22.3.2013 Label: Frontiers Records Tracklist: 01. Mother of All Lies 02. To Fool a Nation 03. Confession 04. The Iceman 05. Sad to See You Suffer 06. Hooligan 07. Infinity 08. Why So Serious 09. Motherland 10. I See Ghosts 11. Bullet for You 12. Who What Where When Why 13. Wasted Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Dánská rock/metalová scéna nemá příliš mnoho kapel, které by vyloženě hýbaly scénou. Nejvíc pozornosti na sebe dokázal strhnout vypravěč King Diamond. Pretty Maids patří k služebně starším ročníkům (založeni byli před 32 lety), přesto mají pořád elánu dost na rozvádání. Nutno podotknout, že z původní sestavy už se zde potkáte jen s vokalistou Ronniem Atkinsem a kytaristou Kenem Hammerem. Ti skrz krátký rozpad v roce 1991 a nový start v obměněné sestavě došli ke své třinácté desce, pojmenované “Motherland”. Jejich hlavní styl zůstává zachován v podobě, v jaké jsme kapelu opustili u minulé bomby “Pandemonium” – ta totiž nabídla nejjasnější esenci moderního vyznění rockové muziky. Čili přímočarý melodický heavy metal, který táhnou především jednoduché úderné riffy a výtečné melodie zpěvu.

Muzika totiž není postavena na bůhvíjakých riffech, nicméně se nedá zastřít, že kytarista Ken Hammer ví, kdy použít tvrdší riff a kdy melodičtější vyhrávku. Většinu práce odmakává hlavně charismatický zpěv Atkinse, který nepředvádí kdovíjaké výlety do výšek, ale jeho barva hlasu je natolik specifická, aby oslovila i posluchače, kteří nejsou zvyklí na tvrdší počiny. Skladby jsou většinou vyloženě hitové a zažerou se do mozkové kůry takřka hned a jste schopní si melodie prozpěvovat jen pár vteřin po jejich odeznění. Nejlepší na této kapele je, že svou muziku umí odprezentovat s totálními koulemi i naživo, suverénní výkony z desky se vždy promítnou i na koncertech.

Zvuk alba obstarával už zavedený producent Jacob Hansen, tím pádem se zvukově mnoho neliší od alba “Pandemonium”. Dost lidí by možná řeklo, že je smutné, že dvě desky za sebou stojí na stejném zvuku, na stejných melodických postupech a celkově dramaturgicky působí dost podobně. Mně to však nevadí. Od Pretty Maids bych nečekal víc než přímočarou a melodickou muziku, jakou mi nabídli i tentokrát. Totiž kombinaci tvrdších riffovitějších kousků v kombinaci s jednoduššími komerčními kousky, které těžce stojí na melodických klávesách.

K tomu taky směřuje jedna z mých mála výtek. Ty klávesy jsou někdy zbytečně vytažené a skladby jsou stavěny až zbytečně moc na jejich základech, a to já v hudbě moc nemusím. Radši ocením zemitější vyznění v kombinaci s aranžerským obohacením kláves. Tady je to většinou naopak, klávesy kolikrát drží hlavní melodický motiv a kytara do toho “jen” sekunduje. Často na to však lze zapomenout díky vynikajícímu zpěvu. Ostatní hráčské výkony nemůžu komentovat, samozřejmě umí hrát všichni zúčastnění, ale “Motherland” rozhodně není o dech beroucích instrumentálních výkonech, ale o celkových instrumentálních výkonech zúčastněných muzikantů.

Hodně starších lidí, vyrůstajících na melodickém hard rocku či heavy metalu určitě dokáže “Motherland” ocenit. Možná, že vyznávači extrémních žánrů se tomu vysmějou jako zaprodané hudbě či něco takového. To já ale nedokážu, i když v poslední době vyznávám hudbu hodně mimo heavy metal či všeobecně melodickou muziku, tak jsem si poslech posledního alba Pretty Maids dokázal užít. Dost solidně odvedená práce na poli melodického heavy metalu, za kterou se není třeba stydět. Je totiž ošperkovaná excelentním výkonem zpěváka Ronnieho Atkinse, jehož zpěv ocení každý byť jen minimální posluchač melodických kapel.