Země: Itálie Žánr: acoustic rock Datum vydání: 28.10.2013 Label: Aural Music Tracklist: 01. Mexican Way 02. Hard Proof 03. Eleven Days 04. Fallen Angel 05. Ride Like the Wind 06. Whiskey on the Route 666 07. Bet that I Lie 08. Tijuana Jail 09. Whitemoon 10. Love in the Back 11. Times Like These 12. Bangbus Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Aural Music

Když se mi album “Mexican Way” dostalo do ruky, koukal jsem na něj docela vyjeveně. Akustická deska plná mexické hudby, a to od italské kapely, která hrála přes třicet let heavy metal? To zní tak cvokle, že to mohlo dopadnout jen dvěma způsoby. Buď se z “Mexican Way” mohla vyklubat vážně stupidní slátanina, anebo naopak velice zajímavý počin. Už skutečnost, že jsem albu věnoval poměrně vydatný počet poslechů, ale svědčí o tom, že mě tahle muzika v žádném případě neznechutila a co víc – čím déle “Mexican Way” poslouchám, tím víc mě baví!

Ačkoli jsou totiž Rain taliáni jak noha, podařila se jim nevídaná věc – “Mexican Way” zní naprosto autenticky a zachovává si veškeré kouzlo, kterým jedinečná tex-mex atmosféra oplývá. Že nevíte, co si pod tím pojmem představit? Smíchejte mexické kytarovky s jižanským rockem a máte to. A nebo ještě trochu jinak… stačí si vzpomenout, jakou atmosférou dýchají soundtracky “mexických” filmů Roberta Rodrigueze (třeba “El Mariachi”, “Desperado” nebo “Od soumraku do úsvitu”), a přesně o tom je i “Mexican Way”. Samozřejmě s tím rozdílem, že se jedná o zcela akustickou (nebo jak prohlašuje samotná kapela – unplugged) nahrávku, ale v jádru je to ta samá, pro středoevropana stejně svěží, přiměřeně exotická, neokoukaná a chytlavá muzika.

Bylo by trochu hloupé tvrdit, že Rain akorát vzali existující schéma a bum – najednou tu bylo dobré album. To je samozřejmě hovadina už jen proto, že by to automaticky znamenalo, že hudba podobného ražení je dobrá ve všech případech. Tak tomu zcela určitě není, takže důvod, proč se “Mexican Way” poslouchá tak dobře, leží zkrátka a jednoduše ve staré dobré schopnosti muzikantů napsat dobrou hudbu. Jak už padlo výše, Rain nejsou žádní holobrádci a za dobu, co se jejich jméno objevuje na scéně, evidentně pobrali dostatek zkušeností a zručnosti na to, aby se tohoto úkolu zhostili s grácií. Deska je tak natřískaná motivy, které se sice drží kýženého výrazového spektra a nepřekračují jej, ale přitom nepůsobí nijak křečovitě a je znát, že je Rain neposkládali k sobě jen tak, aby tam něco takového bylo, ale že hudební materiál pro “Mexican Way” vznikal asi celkem spontánně a přirozeně. Skladby si příjemně plynou, střídají výrazy a člověk se baví, protože ačkoli jde “jen” o unplugged rock, té muzice žádné zkreslení ani nic jiného nechybí a naopak je technicky, kompozičně i vokálně (zpěv je zde vážně vynikající!) promakaná dost na to, aby udržela posluchače v pozoru. Sice neříkám, že mě baví úplně každá skladba, ale kdybyste se mě zeptali, které že na tom nejsou až tak slavně, nic se nedozvíte, protože žádná podprůměrná skladba tu stejně není a obecně má deska nespornou výhodu v tom, že si člověk zapamatuje jen to dobré, takže vlastně naprostou většinu alba.

Hlavní kouzlo “Mexican Way” spočívá v tom, že posluchači servíruje poměrně pestré spektrum různorodých skladeb, z nichž žádná není stejná jako ta druhá. Jednou je to odlehčená hříčka plná života, jindy celkem úderná hitovka, tu balada, tamhle zase trochu pochmurnější a bluesem lehce ovlivněný kus… Zpívá se tu španělsky i anglicky a jednou je v tom víc Mexika, jindy zase Texasu. Je to prostě barvitá směska, která si však zachovává určitá pravidla a která má krom tex-mex žánrového rámce společnou především chytlavost, jež zde však ani náznakem nepřechází v podbízivost. Co mě ale na “Mexican Way” fascinuje asi nejvíc, to je fakt, že je to album lehce stravitelné a přístupné prakticky každému, přitom ovšem rozhodně není triviální. A tím nemyslím jenom technickou náročnost písniček. “Mexican Way” se totiž může pochlubit parádní atmosférou, a i když operuje s poctivou dávkou nadhledu, přesto si uchovává určitý vážný rozměr a snad i výpovědní hodnotu.

Nevím, jak Rain dospěli k názoru, že by měli nahrát desku jako “Mexican Way”, každopádně tenhle úkrok stranou jim vyšel na jedničku. Je to totiž parádně stylizovaná a přesto dokonale uvěřitelná jízda, kterou si člověk oblíbí ani neví jak, a navíc funguje perfektně i po řadě poslechů, přičemž neztrácí nic ze své přitažlivosti. Pokaždé, když si desku pustím, si připadám, jako bych seděl za volantem nějakého starého obouchaného amerického silničního korábu a projížděl vyprahlou mexickou krajinou jen v doprovodu oblaků prachu od kol a zapadajícího slunce na obzoru. Je tedy nasnadě, že můžu album jedině doporučit. Je to totiž parádní a opravdu svěží dílko, které za sebou zanechává dobrou náladu. A takových je potřeba si vážit!