Země: USA Žánr: alternative metal Datum vydání: 12.3.2021 Label: Nuclear Blast Tracklist: 01. Expanding the Head of Zed 02. The Triumph of King Freak (A Crypt of Preservation and Superstition) 03. The Ballad of Sleazy Rider 04. Hovering Over the Dull Earth 05. Shadow of the Cemetery Man 06. A Brief Static Hum and Then the Radio Blared 07. 18th Century Cannibals, Excitable Morlocks and a One-Way Ticket on the Ghost Train 08. The Eternal Struggles of the Howling Man 09. The Much Talked of Metamorphosis 10. The Satanic Rites of Blacula 11. Shower of Stones 12. Shake Your Ass-Smoke Your Grass 13. Boom-Boom-Boom 14. What You Gonna Do with That Gun Mamma? 15. Get Loose 16. The Serenity of Witches 17. Crow Killer Blues Hrací doba: 41:58 Odkazy: web / facebook / twitter / instagram

Rob Zombie a jeho muzika mě obecně vzato baví, i když asi není moc sporu o tom, že to nejlepší už tenhle milovník hororu řekl na svých prvních dvou až třech albech. „Hellbilly Deluxe: 13 Tales of Cadaverous Cavorting Inside the Spookshow International“ (1998) je už klasika a minimálně ještě „The Sinister Urge“ (2001) drželo zdatně krok. Nicméně ani civilnější „Educated Horses“ (2006) není vůbec blbé.

Od té doby dál už je to takové vachrlaté. Pokus o navázání na kultovní debut prostřednictvím „Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls and the Systematic Dehumanization of Cool“ (2010) dopadl rozpačitě. Po nadupaném začátku alba šla kvalita prudce dolů a druhá polovina za moc nestojí. Zároveň mi přijde, že Zombie si od téhle doby dává víc práce s vymýšlením pokokot dlouhých názvů nahrávek než se samotnou muzikou.

Což o to, „Venomous Rat Regeneration Vendor“ (2013) i „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ (2016) jsou docela v pohodě placky, ale mají i slabé kusy a s odstupem samozřejmě nemá cenu si z nich pouštět nic jiného než těch pár oblíbených hitovek jako třeba „The Girl Who Loved the Monsters“, „The Life and Times of a Teenage Rock God“ nebo „In the Bone Pile“.

No, aktuální a celkově sedmá deska „The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy“ na mě působí ještě o něco rozpačitěji. Ještě bych dokázal odpustit hromadu meziher jen pro natažení stopáže – tentokrát se jich objevuje rovnou sedm – kdyby regulérní songy za něco stály, ale těch dobrých se zde nachází málo. A těch, které by se mohly zařadit do zlatého fondu… no, ani jedna,

V lokálních momentech se na „The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy“ daří nabízet typickou metalovou jízdu s chytlavými riffy, na niž jsme od Roba Zombieho zvyklí, ale prakticky v žádném případě to není bez výhrad. Když už se třeba nějaký track začne rozjíždět, kolikrát jej kapela stopne nějakou dementní vsuvkou. Tohle se děje tak časté, až mě tenhle přístup vyloženě otravoval. A hlavně se tu díky němu nenachází prakticky ani jedna delší pasáž, již by si posluchač mohl se ctí a pořádně užít.

Jakž takž se ctí se drží „The Ballad of Sleazy Rider“ díky fajnovému refrénu. Obecně vzato se však jedná o skladbu, která se v Zombie nyní už bohaté diskografii lehce ztratí a zapadne vedle starších prověřených kusů. „Shadow of the Cemetery Man“, „The Satanic Rites of Blacula“ a „Get Loose“ jsou fest odrhovačky, ale ostatní věci jsou tak slabé, že stále ještě patří k tomu snesitelnějšímu. S tímhle by se dalo žít, kdyby šlo o nejhorší věci na albu, ale takhle… Navíc i všech zmíněných se najde nějaká ta pasáž nebo motiv, které bych si raději odpustil.

„The Triumph of King Freak (A Crypt of Preservation and Superstition)“ a „The Eternal Struggles of the Howling Man“ jsou strašně nijaké a nepředstavují nic jiného než řemeslný standard, jejž jsme od Zombieho slyšeli už mnohokrát v minulosti a v mnohokrát lepším podání. „18th Century Cannibals, Excitable Morlocks and a One-Way Ticket on the Ghost Train“, kde Zombie koketuje s country prvky, mi přijde jako totální ústřel vedle a „Shake Your Ass-Smoke Your Grass“ je taky pičovina jak mraky.

„The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy“ má celkem sedmnáct stop. Sedmnáct. Už jsme jich probrali patnáct a zatím jsme se nebavili o ničem než v lepším případě průměru, ale většinou až podprůměru, případně o mezihrách. Už jen na téhle statistice lze jasně vidět, že deska se úplně nepovedla.

Tak nějak docela dobré jsou jen dva songy. Jako první mám na mysli potemnělou baladu „Boom-Boom-Boom“, na níž naštěstí brutálně nepovedl jen název – snad ale nemusím dodávat, že jestli tohle patří k tomu nejlepšímu na Zombieho albu, děje se tu něco zásadně špatně. Tím druhým trackem je finální „Crow Killer Blues“. Taky má svoje neduhy a bez jedné pasáže bych se rozhodně obešel, ale tak nějak mi přijde snesitelnější než ten zbytek. Spíš jí ale přidává bezzubost zbytku.

Řekněme si to upřímně – „The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy“ dost žhavě aspiruje na titul úplně nejhorší Zombieho sólovky. Okej, nechoďme kolem horké kaše: je to nejhoršího Zombieho sólovka. Když se hraje na jistotu, jde jen o výrazně horší verzi toho, co starší nahrávky dělaly mnohem poutavěji. Když se zkusí něco nového, bolí to a nefunguje to.

Už první singly – „The Triumph of King Freak (A Crypt of Preservation and Superstition)“ a „The Eternal Struggles of the Howling Man“ – nevěštily nic moc dobrého, ale minulá placka taky měla jako první singl průměrnou kravinu „Well, Everybody’s Fucking in a U.F.O.“ a nakonec to tak zle nedopadlo. No, u „The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy“ už to zle dopadlo. Rob je sympaťák, ale jeho estetika a láska k hororu všechno nezachrání.