Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 25.2.2014 Label: Naturmacht Productions Tracklist: 01. Nomos Hamartia 02. Martyrium 03. Ante Bellum 04. Invertum 05. P.A.N. Demonia 06. Codex Diaboli Hodnocení: H. – 7/10 Ježura – 7/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Naturmacht Productions

Ačkoliv jméno téhle kapely na první pohled příliš důvěry nevzbuzuje, protože vypadá spíše jako název nějakého satanic BDSM salónu, a z některých fotek skupiny si nejspíš cvrknete smíchem do textilu, ve skutečnosti jsou Sado Sathanas po hudební stránce více než slušnou záležitostí. Samozřejmě v žádném případě netvrdím, že by šlo o nějakou vyloženou genialitu a že byste si z téhle muziky vyloženě sednuli na zadek, ale určitá kvalita v téhle drážďanské smečce bez debat je…

Osobně jsem se se Sado Sathanas poprvé setkal už na jejich debutu “Opus Diaboli” z roku 2010… nemůžu tvrdit, že bych si z toho alba po těch letech pamatoval něco vyloženě konkrétního, nicméně si vzpomínám, že už tehdy se mi muzika Sado Sathanas líbila a ta nahrávka mě svého času poměrně bavila. Ačkoliv to nebylo nic výjimečného, matně si vybavuji, že jisté momenty byly možná až nečekaně dobré a že počin jako celek fungoval opravdu slušně. Nyní kapela vydává svou druhou dlouhohrající desku s názvem “Nomos Hamartia”, jíž se zrovna teď podíváme na zubní protézu… sice se říkává, že darovanému koni se na zuby hledět nemá, jenže nám byl tenhle kůň darován právě proto, abychom mu ten chrup vyšetřili, takže hurá na věc…

Ačkoliv na fotkách se to klasickým black metalovým paintem jenom hemží, ve finále Sado Sathanas zdaleka nehrají až tak ortodoxně, jak by se někomu možná mohlo zdát. To, co Němci předvádějí, sice jinak než čistokrevným black metalem nazvat snad ani nelze, nějaké mimožánrové přesahy, které by stály za zmínku, v tom já osobně rovněž neslyším, nicméně spíše než na mrazivou agresi, jež je pro ten prapůvodní black metal typická, sázejí Sado Sathanas na trochu rozvážnější atmosféru. A nutno dodat, že se rozhodně nebojí používat také melodie, což je něco, co spousta black metalových skupin chápe jako sprosté slovo (neříkám, že to nutně musí být na škodu). Stejně tak se na “Nomos Hamartia” vyskytují epičtější momenty, četné změny tempa, různá zvolnění třeba s pomalým vybrnkáváním na kytaru a podobné záležitosti. Jasně, rozhodně to není recept, o němž byste mohli prohlásit, že jste něco podobné už jinde neslyšeli, ale když se to poskládá tak, aby to mělo hlavu a patu, tak to stále funguje, což je přesně případ Sado Sathanas.

Posluchač na důkaz o oněch melodiích, epičtějších chvilkách a zvolněních vlastně ani nemusí čekat příliš dlouho, jelikož mu to v dostatečné míře předvede hned úvodní a zároveň titulní skladba “Nomos Hamartia”, jež se okamžitě rozjede v melodickém duchu… a ve skutečnosti se jedná o docela melodičtější kus v celé své délce. V některých pasážích se sice ke slovu kopáky dostanou, nicméně i tak se zde nevyskytuje nějaká charakteristická žánrová sypačka. Hned takhle na úvod člověku okamžitě v paměti utkví několikrát se opakující pasáž s vyřvávaným názvem songu, která v závěru ještě vygraduje, když se s rychlejšími bicími najednou vynoří z poklidnější druhé půle.

“Nomos Hamartia” určitě patří k těm silnějším kusům na desce, za zmínku však jistě stojí rovněž “Ante Bellum” s velice povedeným prostředkem a hlavně opravdu povedeným finále, v jehož rámci se Sado Sathanas vytáhli s jedním z vrcholných momentů celého alba. Poslední do trojice nejlepších písniček je pak dle mého skromného názoru předposlední “P.A.N. Demonia”, což do jisté míry souvisí také s tím, že vedle titulní “Nomos Hamartia” se – s nadsázkou řečeno – jedná o “nejhitovější” vál.

Aby ovšem nevznikla nějaká mýlka, asi by se slušelo dodat, že ani zbývající tři skladby nejsou nijak špatné a i v “Martyrium” a “Invertum” se vyskytne několik dost podařených nápadů, které dokážou udělat posluchačovi radost. “Martyrium” mimoto zaujme taktéž na poměry desky relativně netradičním rozjezdem v téměř doom metalovém duchu. Poslední “Codex Diaboli”, přestože je delší než předchozí regulérní zpívaný song “P.A.N. Demonia”, už pak spíše plní roli jakéhosi dovětku za celou nahrávkou – už jen proto, že z nálady předcházejících písniček poměrně vybočuje svou plíživostí a pomalým tempem. Nazývat ji klasickým outrem se mi ale zase nechce, jelikož i v ní je cítit nějaký myšlenka, vývoj a gradace, ale tak či onak celý počin uzavírá rozhodně dobře.

Jak už padlo hned na začátku, určitě se nejedná o nějaké extrémní veledílo, jež by převrátilo váš náhled na hudbu, ale zcela jistě je to velice solidní nahrávka s několika výtečnými momenty a jako celek se to poslouchá tak dobře, že si myslím, že u “Nomos Hamartia” bude málokdo vyloženě zklamán – a to včetně těch, kteří black metalu běžně neholdují. Vlastně když tak o tom přemýšlím, tak s tím, jak Sado Sathanas svou novinku postavili, se to pro takové lidi hodí snad i víc než pro opravdu ortodoxní fandy žánru se zálibou v agresivní vichřici s kanálním soundem. Za mě silnější 7…

Další názory:

Těžko se mi hledají slova, kterými bych vlastní recenzi nějak doplnil. Pod její text se totiž mohu s naprosto čistým svědomím podepsat a asi jediný rozdíl mezi názorem mým a názorem z pera H. spočívá v tom, že jsem až do nedávna o Sado Sathanas neslyšel a “Nomos Hamartia” je pro mě premiérou. Premiéra je to nicméně zdařilá, protože času stráveného ve společnosti druhé řadovky těchto Němců určitě nelituji. Jejich rozvážný a přístupný black metal sice opravdu není zase tak světoborný, aby se kvůli němu měly vztyčovat pomníky, ale také není chudý na solidní nápady ani melodie a jako celek funguje prakticky bez výhrad. Je sice pravda, že mimo celkový sound desky jediným, co mi z těch jednačtyřiceti minut skutečně utkvělo v paměti, je působivě vyřvávaný refrén titulní skladby, ale to neznamená, že by zbytek nebyl dobrý, takže se nenechte odradit über trve image kapely a zavádějícím názvem a přesvědčte se sami, jestli je ta sedmička oprávněná.
Ježura