Země: Německo Žánr: heavy metal Datum vydání: 24.5.2013 Label: AFM Records Tracklist: 01. Steelhammer 02. A Cry of a Nation 03. Metal Machine 04. Basta Ya 05. Heavy Rain 06. Devil’s Bite 07. Death Ride 08. King of Mean 09. Timekeeper 10. Never Cross My Way 11. Take My Medicine 12. Stay True 13. When Love Becomes a Lie 14. Book of Faith Hodnocení: Stick – 6/10 H. – 6/10 Průměrné hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (Stick):

Udo Dirkschneider je určitě dobře známou osobností pro každého, kdo se nějakým způsobem otřel o německý heavy metal, ať už historický či současný. Jeho typický skřípavý hlas totiž dlouho patřil k hlavním poznávacím znamením zásadní germánské smečky Accept. Od roku 1988 však vede kapelu s názvem U.D.O., se kterou letos vydal již čtrnáctou desku (i přes nějaké ty reuniony s bývalou kapelou) s názvem “Steelhammer”. Na ní se taky objevuje renovovaná sestava o ruského kytaristu Andreye Smirnova a Fina Kasperi Heikkinena. Skutečný rozdíl mezi “Steelhammer” a předchozím “Rev-Raptor” však asi nerozpoznáte, i když v jistém smyslu se v kytarách dají vnímat odlišnosti od stylu předchozích kytaristů.

Udo je zatvrzelý mezek a jeho srdce bije v těžce kovovém rytmu a do budoucna i nadále bude. Od alba “Mastercutor” trochu přitlačil na pilu a od té doby si v tomto mustru jede dál. Kdo je s tvorbou téhle smečky dostatečně obeznámen, již v podstatě z poloviny ví, jak ta deska vlastně vypadá. Otázka zní, jestli stojí za to vůbec taková alba nahrávat a poslouchat. Odpověď by mohla znít, že ano, jelikož pořád existuje dost staromilců, kteří si s chutí poslechnou staromilský heavy metal s poctivou duší. Hudebně to totiž není žádný průšvih. Po více jak třiceti letech praxe Udo přece jen umí ve svém stylu chodit s naprostou jistotou a ví, co přesně funguje. Někdy se to však podaří lépe, někdy hůře.

Na současné desce je to tak napůl. Silné skladby tu nechybí, ať už je řeč o tradiční řezavé hymně “Metal Machine” s naprosto chytlavým dusaným tempem či svižných “Steelhammer” nebo “Basta Ya” (ozvláštněná o španělštinu a duet s Victorem Garcíou z Warcry), čili nekomplikované hutné riffy, odsekávané sloky typickým Udovým chrčákem a chytlavé refrény. Dost pomáhá i zvuk, který si kapela ovšem našla už někdy před šesti lety a drží se ho stejně zarytě jako svého stylu. Aspoň, že dopomáhá skladbám k dobrému vyznění. Vzhledem k tomu, že má deska skoro hodinu, však začínají jednotlivé skladby trochu splývat a dostavuje se pocit nudy a kolovrátkovitosti, tedy aspoň pro člověka, který neomdlévá z každého Udova nadechnutí.

Na albech U.D.O. se vždy našlo místo i na drobné experimenty (ať už zvukové, či skladatelské), tady takovým progresivnějším dojmem vyznívá především “Devil’s Bite”, která se svou podmanivostí řadí k absolutním top této desky. Na druhé straně stojí vyloženě hitové (až komerční skladby), na které má tato kapela takový svůj copyright. Tuto pozici zde splňuje až AOR (adult oriented rock) načichlá “When Love Becomes a Lie”, nepostrádající pompézní sbory a dramatický motiv. Co se vyloženě nepovedlo, je sračka s názvem “Heavy Rain”. Tento nesmysl si u mě U.D.O. za rámeček rozhodně nedají.

Sečteno podtrženo, klasická deska U.D.O. bez nějakých výraznějších překvapení. Obsahuje silné momenty, ale i naprosto hluchá místa, jako tomu bylo i na minulé desce. Pokud má někdo chuť na neprovařené skladby z dílny Uda Dirkschneidera, může si desku poslechnout, ovšem předpokládám, že víc než dva nebo tři poslechy tomu stejně nedá. Pak se vrátí k zajímavějším spolkům či ke klasikám, které se narozdíl od “Steelhammer” snad nedají oposlouchat.

Druhý pohled (H.):

Starého psa novým kouskům nenaučíš – toť heslo, jímž se řídí drtivá většina heavy metalové scény, ani to tak staří psi kolikrát být nemusí. Nicméně na rozdíl od mladých cucáků, kteří jen kopírují již dávno řečené, patří Udo Dirkschneider mezi hudebníky, jimž to člověk může bez obav věřit. U.D.O. si jedou pořád v zaběhnutém stylu posledních let a ani se “Steelhammer” ze své tvrdě kované cesty neuhýbají byť i jen o píď, a to kupodivu i přes obměnu obou kytarových hráčů. Na druhou stranu, je nutné uznat, že U.D.O. to pořad šlape dobře, a i když něco podobného asi nikdo z nás neslyší na téhle desce poprvé a zcela jistě ne ani naposled, pořád je “Steelhammer” hodně v pohodě album, které se poslouchá skoro samo.

Proč tedy dávám jen 6/10? Nenechte se zmýlit, pořád je to nadprůměrné hodnocení, jež znamená dobrou nahrávku, nikoliv však nějak zvlášť skvělou nebo výjimečnou. A přesně takové “Steelhammer” je. Jeho poslech mi proti srsti určitě není a párkrát jsem to otočil s relativní chutí, ale kdybych to neslyšel, asi bych to přežil. Kdo ovšem klasický heavy metal miluje, ten si může s klidným srdcem přihodit minimálně o jeden bod navrch.

Osobně mě nejvíce baví skladby, v nichž se objeví aspoň nějaké menší osvěžení, jmenovitě se jedná především o “Devil’s Bite”, “Timekeeper” nebo “When Love Becomes a Lie”, z těch klasičtějších se mi líbí třeba “King of Mean”. Jinak si myslím, že by neškodilo nahrávce trochu zkrouhnout hrací dobu aspoň o 20 minut, protože nějakých 40-45 minut by bylo mnohem střízlivějších a hlavně zábavnějších. Vyházet pár slabších kusů – hlavně extrémně špatnou baladu “Heavy Rain” (zralá na nekompromisní přeskočení už při prvním poslechu) a pak pár nezáživných fofrovaček jako “Death Ride” nebo “Stay True” – a hned by to bylo mnohem lepší. I tak ale pořád dost slušná práce.