Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 25.9.2015 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Et in pulverem mortis deduxisti me 02. Par le jugement causé par ses poisons 03. La terre ne cessera de se consumer 04. Regarde tes cadavres car il ne te permettra pas qu’on les enterre 05. Une place parmi les morts 06. Voilà l’homme qui ne te prenait pas comme Seigneur 07. Il est trop tard pour rendre gloire. Ainsi la lumière sera changée en ombre de la mort 08. Plus aucun membre ne sera rendu Hrací doba: 44:54 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Agonia Records

První pohled (H.):

Francouzská formace s docela úsporným názvem VI patří k těm skupinám, které mají pozornost zaručenou již předem jenom díky svojí sestavě. A když někdo recenzi začne tímhle, asi je zřejmé, že hned vzápětí naváže tím, kdo že za oním spolkem stojí. Nebudu se nějak násilně snažit být originální a skutečně tak navážu – už jen z toho důvodu, že zrovna v případě VI to rozhodně stojí za to něco takového nevynechat, protože portfolia zúčastněných muzikantů čítají vysoce zajímavá jména. Tak hurá na věc…

Vokálů a kytary se ujal INRVI, jenž hraje v Aosoth a dále se mihl kupříkladu v Antaeus. Baskytaru má na starosti BST, který rovněž hraje v Aosoth a mihl se u Antaeus a navrch k tomu přidává angažmá u formací jako The Order of Apollyon nebo (v minulosti) Aborted či Maleficentia. A do třetice všeho francouzsky black metalového, za bicí usedl Blastum známý hlavně z Merrimack, ale dříve se krátce ukázal (asi aby těchto dvou jmen nebylo málo) i v Aosoth a Antaeus.

Máte pravdu, když řeknete, že se to točí hlavně kolem těch dvou skupin od „A“, nicméně ti, kdo jejich tvorbu znají, mi jistě dají za pravdu, že v obou případech to jsou extrémně kvalitní smečky. A tím pádem ani k VI nelze přistupovat bez očekávání. Samozřejmě, jistý obrázek si člověk mohl utvořit již v minulosti, protože dva počiny už tenhle projekt na kontě má – je jím ípko „De praestigiis daemonum“ a split „Angels Falling Down“, na němž se VI podíleli (teď to bude hodně nečekané) s Aosoth. Ale co si budeme povídat, deska je prostě deska – to je monument, jenž budí největší pozornost a na nějž se s odstupem let prostě vzpomíná víc než na pouhé kraťasy. A právě k takovému prvnímu dlouhohrajícímu monumentu se VI dopracovali letos – jeho název zní „De praestigiis angelorum“.

Sice ještě explicitně nezaznělo, že VI produkují black metal, ale hádám, že to už asi vyplynulo jen z toho, v jakých dalších skupinách zúčastnění muzikanti hrají. Pokud někdo očekává, že na „De praestigiis angelorum“ budou slyšet závany domovských kapel, pak ano, dalo by se to říct, že třeba k takovým Aosoth to nemá zas až tak daleko, byť ti mně osobně připadají ještě o něco mocnější (nicméně – překonávejte takový fantastický opus jako „IV: An Arrow in Heart“, že ano). Obecně by však šlo prohlásit, že se VI pustili do takového (přijde mi, že tohle spojení poslední dobou používám nějak často) moderního black metalu s lehce chaotičtějšími závany. Ten chaos je ovšem v podání VI stále v jakýchsi „mezích zákona“ a rozhodně se nejedná o vyloženě neuspořádanou změť zla. Muzika na „De praestigiis angelorum“ je taková, řekl bych, příjemně netriviální a zamotaná v rozumné míře. Chcete-li to ale slyšet, pak určitě ano, fandové takových Deathspell Omega si na své přijdou.

Úroveň VI potažmo „De praestigiis angelorum“ je určitě vysoko a jedná se o skvělou nahrávku. Ostatně, bylo by velkým překvapením, kdyby šlo o provar, když zde hrají lidé, kteří už mají na kontě skutečně silná díla. Deska je poskládána velice chytře, má dost velké charisma na to, aby svého posluchače udržela v napětí, a dokáže nabídnout hromadu výtečných momentů a nápadů. V tomhle ohledu nelze VI nic moc vytýkat. Přece jenom, když člověk slyší skladby jako (namátkou) „Regarde tes cadavres car il ne te permettra pas qu’on les enterre“, „Voilà l’homme qui ne te prenait pas comme Seigneur“ či „Plus aucun membre ne sera rendu“, tak proti tomu nelze namítat takřka nic. Všechno to jsou excelentní kusy, v nichž zejména kytarová stránka vážně drtí.

Na druhou stranu, asi by bylo přehnané se tvářit, že VI přicházejí s něčím novým nebo skutečně výjimečným. Jejich produkce vlastně vcelku pasuje do současné vlny obdobně laděných black metalových skupin, oproti nimž „De praestigiis angelorum“ nenabízí nic skutečně neslyšeného. VI „pouze“ vzali tuhle formu black metalu a hrají ji v obrovské kvalitě. Jenže to taky není málo a mně osobně to ke spokojenosti bohatě stačí, jelikož „De praestigiis angelorum“ mě baví a ty nápady zde jsou v některých chvílích fakt excelentní. Na každý pád, za slyšení a vlastně i za koupi to dle mého názoru stojí…

Druhý pohled (Skvrn):

Ačkoliv VI skrze „De praestigiis angelorum“ teprve debutují, já tímto způsobem tuto novinku nevnímám. Na vině je samozřejmě sestava – trojúhelník, jehož vrcholy okupují vlivné osobnosti francouzského black metalu. No, a vzhledem k tomu, že pánové toho mají nejen v Aosoth nahráno nemálo, úplně debutově prvotinu VI neberu. Pro samotnou desku to ale příliš důležité není. Snad jen v případě průšvihu by se tentokrát nedalo počítat s omluvou vyhrazenou regulérně debutujícím tělesům. Už teď je však jisté, že omluv a záminek v případě „De praestigiis angelorum“ nebude třeba, jelikož Francouzi se nemají důvod za cokoli stydět.

VI vsadili spíše na tradičnější pojetí francouzské blackařiny a pakliže byste očekávali další posouvání hranic, odcházeli byste zklamáni. Užito je pro francouzskou scénu klasických prostředků – znát je akcent na atmosféru, na celistvost a stěží zaměnitelnou riffáž. VI jsou oproti ostatním nepatrně agresivnější, a i když i na „De praestigiis angelorum“ můžeme zaslechnout některé nemetalové pasáže, je znát, že z tvrdě kytarové kaluže se trojici utíká s těžkým srdcem. Skladby jsou podle očekávání výborně složené, byť možná až nečekaně stravitelné, což umně demonstruje absolutní vrchol v podobě závěrečné „Plus aucun membre ne sera rendu“. Skvělé jsou i kytarové pasáže na konci „Il est trop tard pour rendre gloire. Ainsi la lumière sera changée en ombre de la mort“ a ve čtvrté minutě „Voilà l’homme qui ne te prenait pas comme Seigneur“, jen mám pocit, že zde VI až přespříliš recyklují jinými již mnohokrát vyřčené. Na druhou stranu, co si budeme namlouvat, poslouchá se to pořád moc dobře.

„De praestigiis angelorum“ je poměrně klasickou prací francouzského black metalu, možná i sázkou na jistotu. Působí trochu přístupněji a není tak chaotická a komplikovaná, jak by se mohlo očekávat, ale dostatečnou měrou zla minimálně díky své agresivnější povaze samozřejmě disponuje. Pakliže máte (nejen francouzský) black rádi, novinkou VI zajisté nepohrdnete, a i když nelze mluvit o ničem originálním, potenciál v podobě několika příjemných poslechů tu bez diskuze je.