Datum: 20.12.2013 Místo: Praha, Exit-Us Účinkující: Imperium Dekadenz, Vargsheim, Hellocaustor, Naurrakar

Koncertů se v hlavním městě koná skutečně hromada, a proto se bohužel stalo pravidlem, že řada menších akcí nepřitáhne ani tolik návštěvníků, aby se sama zaplatila. Pořadatelé – budiž pochváleni – však stále ne a ne rezignovat na pořádání i takových akcí, které komerčním trhákem opravdu nezavánějí, a tak se čas od času stane, že se v některém z klubů objeví kapela, která je v naší republice vážně ojedinělým úkazem. Takových koncertů je tedy třeba si vážit a účastnit se jich. Němečtí Imperium Dekadenz patří přesně k takovým kapelám, a protože toto byla vůbec první příležitost zaslechnout jejich atmosférický black metal v domácím prostředím živě, nakonec jsem s velkou chutí zaříznul práci o notnou chvíli dříve a vyrazil do libeňského Exit-Usu utratit sympatických 200 Kč výměnou za vidinu ojedinělého hudebního zážitku.

Ačkoli jsem na devatenáctou hodinu avizovaný začátek koncertu nestihnul ani přibližně, nakonec jsem nepřišel vůbec o nic, protože pražští Naurrakar, kteří měli celý večer otevřít, začali hrát až někdy před tři čtvrtě na osm, takže jsem měl tu čest jejich set zhlédnout v celé délce. I když čest… jakkoli jsem se na Naurrakar celkem těšil, tak tohle mě vážně neuspokojilo ani trochu. Atmosféra nulová, hudba až na pár světlých momentů mírně řečeno nic moc, bez živého bubeníka to navíc absolutně postrádalo tah na bránu, no a pak to zachraňujte trve painty a postoji. Musí se ale nechat, že co na žádost zpěváka potemněly hlavní světlomety, už to nevypadlo jako úplná parodie a závěrečný cover kultovních Inquisition se vážně docela povedl i navzdory dost marnému bicímu automatu. Nevím, kde se stala chyba. Naurrakar jsem neviděl zdaleka poprvé a v předchozích případech mě vždy obstojně zabavili, ale tentokrát to prostě byla vážně bída.

Dost markantní obrat k lepšímu ale přišel hned vzápětí – pokud tedy za “vzápětí” lze považovat i úmorné hodinové zvučení a přípravu pódia. Jako druzí v pořadí totiž dostali prostor první Němci večera a prakticky ihned bylo jasné, že tohle si s provarem opravdu splést nepůjde. Vargsheim (jak se dotyčná kapela nazývá) předvedli vystoupení, na které určitě pasuje označení “black metalové”, ovšem slušelo by se dodat, že to rozhodně nebyla kdovíjak syrová a UG záležitost. Samotní muzikanti vystupovali veskrze civilně, po hudební stránce se pak poměrně agresivní výjezdy střídaly s trochu atmosféričtějšími plochami a čas od času do toho promluvily i jiné než black metalové vlivy… Každopádně to však bylo dobré a místy dokonce výborné jak co se týče samotné hudby, tak stran příkladného nasazení trojice muzikantů (kteří všichni zároveň doplňují koncertní sestavu Imperium Dekadenz). Jediné, co mi celý koncert trochu (oukej, vlastně docela fest) kazilo, bylo chování některých fans, kteří si asi spletli prostor před pódiem s kulisami pro natáčení emočně vypjatého gay soft porna nebo snad s prkny nějakého obskurního divadla. Když se ale povedlo odfiltrovat tyhle rušivé elementy, celý set Vargsheim byl vážně dobrý a proti dost neuspokojivému výkonu Naurrakar to byl úplně jiný sport.

S další sáhodlouhou technickou přestávkou se večer překlopil do své druhé půle a na řadu přišla žatecká thrashová úderka Hellocaustor. Popravdě jsem tak úplně nechápal přítomnost téhle kapely na akci, která byla svým žánrovým zaměřením úplně někde jinde, ale budiž. Zkušenost z letošních Phantoms of Pilsen praví, že Hellocaustor jsou schopni předvést opravdu poctivé žánrové vystoupení, a v tomto dojmu mě utvrdili i v Praze navzdory tomu, že zahráli bez baskytaristy. Byla to zkrátka palba od začátku do konce a nápor, jaký dovedli Hellocaustor vytvořit alespoň v mých očích plně ospravedlnil vulgární vystupování frontmana Diktatora. I když ospravedlnil… nemůžu si pomoct, ale jakkoli mi prvoplánové vulgarismy nejsou nijak po chuti, k tomuhle to prostě pasovalo a navíc to bylo i dost uvěřitelné. Všichni muzikanti jeli naplno a zejména Diktator svým mocným vokálem kázal skutečně parádně. Ať už se tedy Hellocaustor ke zbytku sestavy hodili nebo ne, předvedli prostě dobrý koncert, který mě bavil celou dobu, a to není pravidlem ani u řádově zavedenějších thrashovek. Hellocaustor, píčo!

Toho večera byla na programu čtyři vystoupení, takže kdo umí počítat, ten se určitě dopočítal, že po Hellocaustor už následovalo jen jediné jméno. Jak už padlo v úvodu, pro Imperium Dekadenz to byla česká premiéra, a pánové si tak dali záležet na první dojmu. Jakkoli je to v prostorách Exit-Usu poměrně obtížné, nástup na decentně vyzdobené pódium, který proběhl za zvuků intra a (stejně jako celý koncert) při vypnutých hlavních světlometech, se kapele podařilo při vší jednoduchosti provést maximálně efektně a má očekávání, která se k následující hudební produkci vztahovala, ještě o kus narostla. A když Imperium Dekadenz spustili, dostavila se spokojenost. Sice jsem nečekal, že bude živé podání jejich hudby působit tak tvrdě, ale jen co jsem si na to zvyknul (což byla otázka jedné, max dvou skladeb), “pouhá” spokojenost se změnila v opravdový a nefalšovaný zážitek. Samotní muzikanti na pódiu sice nepředváděli kdovíjaké divadélko, ale přesto byl jejich projev dostatečně intenzivní a k samotné hudbě pasoval zcela adekvátně, takže došlo přesně k tomu, v co jsem doufal – hudba Imperium Dekadenz v živém provedení zafungovala na výbornou a klub se tak naplnil nevtíravou leč působivou atmosférou, které nebylo vůbec složité podlehnout. A od chvíle, kdy jsem podlehl, mi připadalo, že čím déle ten koncert trvá, tím lepší je, takže hovořit zde o solidní gradaci není vůbec mimo mísu. Tahle gradace sice z mého pohledu vyvrcholila s koncem standardního setu a dva přídavky jsem si užil spíš v takové uvolněné náladě, ale to mi zážitek z celého vystoupení Imperium Dekadenz ani trochu nepokazilo, takže mohu bez stínu pochybnosti hovořit o skutečně výtečném vystoupení, kterého jsem se moc rád zúčastnil.

Je sice pravda, že tento koncert měl k dokonalému zážitku docela daleko – slabí Naurrakar, dlouhé pauzy mezi vystoupeními, konkrétní jedinci, kterým asi nedošlo, že někdo na koncerty chodí za muzikou a ne sledovat jejich excesy… Na druhou stranu mě ale příjemně překvapilo, že se i poměrně nepočetnému publiku podařilo předvést docela obstojnou odezvu a hlavně že Imperium Dekadenz v plné míře dostáli očekáváním do nich vkládaným a českému publiku se představili ve velkém stylu a výtečné formě. Jsem rád, že jsem se nakonec k účasti přemluvil, a vám, kteří jste tak neučinili, důrazně doporučuji, abyste to při první příležitosti, kdy se k nám Imperium Dekadenz vrátí, napravili. Nebudete litovat.