Země: Česká republika Žánr: melodic black metal Otázky: H. Odpovědi: Ziky, Bubno Počet otázek: 10 Odkazy: web / facebook / bandzone

Jihočeští melodic black metalisté Desire for Sorrow letos na jaře do světa vypustili svůj dlouhohrající debut “At the Dawn of Abysmal Ruination”, jemuž se dostalo jak nadšených reakcí, tak i těch z opačného konce spektra. Ať už ale člověk stojí na jakékoliv straně barikády, musí uznat, že se kapele povedlo rozčeřit vodu a nezůstat bez povšimnutí. Nyní po pár měsících už rozruch okolo alba trochu klesl, ale alespoň byl klid si o nahrávce a pár dalších záležitostech s Desire for Sorrow popovídat v rozhovoru. Otázek se zhostil zpěvák/kytarista Ziky a bubeník Bubno…

---

Zdravím! Nebudeme se příliš zdržovat a vrhneme se rovnou na otázky. Je mi sice jasné, že na tu první se vás nejspíš ptají v každém rozhovoru, nicméně by asi zaznít měla. Kdokoliv o vás kde píše, vždycky dřív nebo později skončí u podobnosti vaší muziky s jistou britskou kapelou. Na jednu stranu bych se ani nedivil, kdyby už vás to věčné srovnávání s Cradle of Filth pěkně štvalo, ale na tu druhou mi to přijde oprávněné, jelikož já osobně tam tu podobu fakt slyším a třeba některé pasáže “End of All Nights”, hned prvního songu vaší desky, jako by vypadly odněkud z “From the Cradle to Enslave”. Jak to vnímáte vy sami – myslíte, že tam nějaká podobnost mezi vaší hudbou a Cradle of Filth je, nebo není? Měli na vás Cradle of Filth nějaký vliv (tj. posloucháte tu kapelu?), nebo se jedná jen o náhodu?

Bubno: Také zdravíme, na srovnávání s CoF sereme, dneska každý srovnává někoho s někým jiným a je nám jasné, že se to prostě jen tak nezmění. Jiná věc je osočování z vykrádání, nebo plagiátorství, ale to podle našich zkušeností dělají jen kritici v Čechách, takže to ve finále žádný velký dopad nemá. Osobně bych neřekl, že jsme ovlivněni CoF, ale spíše melodickým blackem jako takovým. Cradle už neposloucháme pěknou řadu let. V začátcích (dokud Ziky nezpíval) nikoho ani nenapadlo jméno CoF, to přišlo až se zpěvem. Postupy jsou podobné, ale to je prostě melodický black. Máme staré zaběhnuté postupy rádi a muziku tvoříme tak, jak jí cítíme. Když budeme hrát death můžete nás obvinit, že vykrádáme třeba Cannibal Corpse (smích)

Album “At Dawn of Abysmal Ruination” jste vydali nejprve pod Pařátem, ale takřka hned vzápětí se objevila nová verze na digipacku. Proč to? Je asi jasné, že vzhledem k pozici Pařátu na české metalové scéně je pro jakoukoliv kapelu (zvlášť debutující) velká reklama, když se její album u časopisu objeví, ale leckoho asi napadne, jestli by nebylo rozumnější nechat vylisovat jen verzi v plastové krabičce u Pařátu, nebo naopak jen digipack na vlastní pěst… Jak se na to tvářil samotný Pařát, že jste to za nějaké tři nebo čtyři měsíce hned vydali znova?

Ziky: Už od začátku jsme dělali digipack s tím, aby album už jen napohled převyšovalo většinu ostatních nahrávek. Především kvůli tomu, abychom měli větší šanci sehnat vydavatelství. Navíc se tím snažíme dát určitou přidanou hodnotu lidem, co si kupují originál CD. A myslíme, že není na škodu, když si každý může vybrat verzi, která mu více vyhovuje. Co se týče Pařátu, vše bylo s Herdronem domluveno předem a vzhledem k tomu, že v době vydání digipacku už byla většina Pařátu prodána, neměl s tím Herdron sebemenší problém. V dnešní době, zvlášť pokud jde o “lokální kapely”, nejde hledat žádný velký business, což si v Pařátu plně uvědomují a proto je s nimi rozumná domluva a mají ke kapelám (nebo alespoň k nám měli) maximálně vstřícný přístup.

K tomuhle tématu mě napadá ještě jedna věc… tak nějak všichni víme, jak se to má v současné době s prodejem nosičů, zejména u undergroundových skupin. Nehrozí vám teď, že budete mít na skladě spoustu vylisovaných CDček ve dvou verzích, které nepůjdou udat? Mimochodem, máte nějaký přehled, kolik kusů “At Dawn of Abysmal Ruination” se už dostalo mezi lidi; kolik se toho prodalo?

Ziky: Bereme to tak, že CD nemá žádnou dobu trvanlivosti a jestli to prodáme za rok, dva nebo pět, je to celkem jedno. Navíc většina CD v klasické krabičce, je už prodané. Jakmile doprodáme zbytek, jiná verze než digipack už nebude v nabídce, jak to bylo původně v plánu. Přesný počet prodaných nosičů (pokud nepočítáme Pařát, kde se jako příloha časopisu prodalo zhruba 2800 kusů) nevíme. Bude to cca. 50-100 nosičů.

Když už jsme u toho… jeden den jste vydali album a v podstatě hned následující den už to někdy hodil na ulož to a na různé warezy. Jak se k tomu stavíte? Neštve vás to, že se mordujete s deskou a pak ji někdo jen tak pověsí na internet, nebo to berete v klidu a jste s tím smíření, že tak už to dneska chodí a aspoň se to dostane k víc lidem?

Bubno: To je asi trest za všechny ty alba co jsme si stáhli my (smích). Tak to zkrátka dnes chodí. Někdo stahuje a někdo kupuje. Ale kdo si chce album koupit ať už do sbírky, nebo jen podpořit kapelu, prostě si ho koupí, bez ohledu na to, kde všude to visí zadarmo. Navíc nebýt toho, že je album na warezech dá se říct po celém světě, asi by nám nechodily objednávky například z Francie, Ruska, Mexika, nebo Číny.

Na jaře jste vyhráli soutěž Metalgate Massacre, díky čemuž jste si pak také zahráli na Metalgate Czech Death Festu. Přinesla vám výhra ještě něco dalšího? Myslíte, že to mělo nějaký větší dopad na fungování Desire for Sorrow? A co si myslíte o podobných soutěžích kapel obecně? Já osobně jsem to třeba nikdy pořádně nepochopil, protože hudba podle mě není sport, aby se v ní dalo soutěžit…

Bubno: Řekl bych, že žádný zásadní dopad na kapelu to nemělo. Zahrát si na Czech Death Festu byla skvělá zkušenost a parádně jsme si to užili. Do soutěže jsme se přihlásili s tím, že pokud postoupíme, zahrajeme si, navážeme nějaké kontakty a kapela bude vidět.

Ziky: Do soutěže, jak říká Bubno, jsme nešli hlavně kvůli cenám, ale zahrát si a aby nás bylo víc vidět. Prakticky se nám tam ani původně hrát nechtělo, než nás jeden známý po několika pokusech přemluvil a my se téměř na poslední chvíli přihlásili. Největší plus vidím v tom, že soutěž vlastně vyvrcholila v době, kdy jsme nové CD vydali, což byla skvělá propagace. (úsměv)

V květnu se vám také přihodila jedna poměrně nemilá záležitost, když vám někdo ukradl nástroje a další vybavení. Podařilo se nakonec něco z toho najít, nebo je to všechno už nenávratně pryč? Mělo to nějaký vliv na chod kapely (třeba jak jste řešili nejbližší koncerty, když jste přišli o nástroje atd.)?

Bubno: Bohužel se nám zatím nic najít nepodařilo. První myšlenky po této události byly různé, ani jedna z nich nebyla na rozpad kapely, nebo podobně. Dali jsme do kupy starší cajky, některé nástroje jsme si půjčili od kamarádů abychom mohli normálně fungovat a hned o týden později jsme zase koncertovali. První zkouška po vykradení byla trochu komičtější. Kluci si těsně před zkouškou ještě pájeli kabely co se někde doma a po zkušebně váleli a dokola kolovala jedna stará ladička, se kterou se snažili naladit ty orezlý struny. (smích)

Tuším, že jste kdesi říkali, že ty ukradené nástroje nebyl sériové výroby a že široko daleko nejspíš nikdo nebude mít podobné, je to tak? Chápu to správně, že tedy šlo o nějaké na zakázku vyráběné kusy? Když jste o ně přišli, nechali jste si pak vyrobit nové, nebo jste přešli na nějaké standardnější instrumenty?

Ziky: Na zakázku byla dělaná pouze moje kytara ESP, kterou jsem si koupil od kytaristy z jedné americké kapely. Infernits měl sériovku Kramer, ale kompletně předělanou (jiný lak, jiný tvar, snímače, hardware) a kdyby vzadu na kytaře nebyl nápis Kramer, nikdo by nepoznal co je to za kytaru. Baskytara Ibanez co měl Vlajda, pokud dobře vím, není ani nikde v obchodech po ČR dostupná. Objednával jí z internetu a než mu dorazila, trvalo to snad tři měsíce. Aktuálně si nechal kytaru vyrobit pouze Vlajda a zbytek hrajeme na sériovky. Do nahrávání nového CD, až nám ukradnou aktuální kytary, chceme určitě pořídit nové nástroje. (smích)

Z grafiky “At Dawn of Abysmal Ruination” i třeba z koncertního vystupování je vidět, že si zjevně chcete dát záležet i na vizuální prezentaci, což je jistě chvályhodné. Na druhou stranu může být přehnaný důraz na vizuální stránku i trochu dvojsečnou zbraní, důkazem čehož mohou být třeba Dymytry a jejich poměrně samoúčelné masky bez jakékoliv návaznosti na to, o čem kapela zpívá. Jak jste k tomu přistupovali vy? To, jak vypadáte na koncertech, je prostě image, nebo jste se snažili, aby to nějak korespondovalo s náladou muziky či s texty?

Bubno: Samozřejmě že vizuál musí korespondovat s tím, co hrajeme. Na vizuální stránce se snažíme neustále pracovat a nemyslíme, že bychom na ni přehnaně kladli důraz. Bereme to trochu jako divadlo (v dobrém slova smyslu) a k tomu kostýmy, popřípadě líčení zkrátka vždy patřilo, pomáhá to na koncertech vytvářet jedinečnou atmosféru a umocňovat zážitek z vystoupení, o který nám především jde.

Pokud si správně vzpomínám, někde proběhla zmínka o tom, že byste se měli na podzim vydat na turné po Evropě. Aktuálně je druhá polovina září a zatím nic není oznámené, pokud vím. Jak to tedy vypadá, vyjedete někam? A obecně – jaké máte aktuálně plány do budoucna?

Bubno: Turné po Evropě se poměrně dost zkomplikovalo. Občas to zkrátka bývá běh na delší trať, obzvlášť když si kontakty za hranicemi teprve budujeme. Momentálně děláme vše pro to, abychom v listopadu na tour vyrazili, ale teď bohužel nemůžu nic konkrétnějšího sdělit. Plánů do budoucna máme spoustu. Aktuálně je to samozřejmě co nejvíce hrát a vybudovat pevnější vazby v zahraničí. Pokud vše půjde podle plánu, vyjde do konce roku nový klip a v příštím roce se mimo jiné chystáme začít aktivně pracovat na nové desce. Veškeré novinky můžete sledovat na některém z našich oficiálních profilů, nebo přímo na našem webu.

To je z mé strany vše. Vzhledem k tomu, že moc nemusím obligátní “vzkažte něco čtenářům”, tak nám radši na rozloučenou řekněte nějaký vtip (smích). Každopádně díky za rozhovor a ať se daří!

Bubno: Děkujeme za rozhovor. Vtipy známe bohužel jen nevhodné, proto bych se za celou kapelu už jen rozloučil pozdravem pana Dunga z Mrkvanova. Násklí

---