Země: Česká republika Žánr: melodic black metal Datum vydání: 21.4.2014 Label: Pařát Magazine Tracklist: 01. The Awakening 02. End of All Nights 03. Insurrection 04. Tainted Hopes 05. Heretic God 06. Stay Primitive 07. Horned Crown 08. In the Ruthless Wastelands 09. Revelation Through Affliction 10. Agony in Vain 11. Burial Flowers Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / bandzone

Nejsem si jistý, jestli tomu tak bylo vždycky, nebo jsem si toho jenom já začal pořádně všímat až v posledních letech, ale zdá se mi, že je fakt hodně v módě pořád někoho k někomu přirovnávat. V recenzích se většina recenzentů snaží kapely přirovnávat k jiným, což bych ještě bral, když to čtenářům mají přiblížit, ale v hojné míře to svým koňům dělají i samotné vydavatelské firmy, když jim na nosiče lepí nálepky “Pro fanoušky: [seznam xx jiných kapel]”. V některých případech se takhle objevují docela perly… já osobně se například kvalitně pobavím pokaždé, když z police vytáhnu CD “Rengeteg” od Thy Catafalque, na němž je nalepené lejstro, které hlásá, že je to hudba pro fandy ruských folkařů Аркона… oukej no, asi to na Season of Mist slyší trochu jinak…

Právě z těchto důvodů podobným reklamním blbostem a přirovnávání na každém rohu nevěnuju nějak zvlášť velkou pozornost. Stejně tak tomu bylo i v případě jihočeských melodických black metalistů Desire for Sorrow, o nichž jsem všude četl, že to jsou prý čeští Cradle of Filth. Nijak jsem to neřešil a myslel jsem si, že je to klasicky trochu přehnané… dokud jsem si jejich dlouhohrající debut “At Dawn of Abysmal Ruination” sám nepustil…

Kdybych to chtěl vyjádřit diplomaticky, tak bych řekl, že v případě Desire for Sorrow je přirovnání ke Cradle of Filth opravdu na místě a vliv Daniho party je na “At Dawn of Abysmal Ruination” vážně cítit. Nicméně vzhledem k tomu, že se za diplomata nepovažuji, klidně prohlásím na rovinu, jak mi to přijde, byť to takhle řečeno může znít dost hnusně – není to totiž podobnost ani inspirace, Desire for Sorrow při vší úctě zní jako nefalšovaná vykrádačka.

I kdyby se někdo čistě náhodou snažil to tam neslyšet, přeslechnout to vážně nelze, protože Cradle of Filth, konkrétněji řečeno tedy Cradle of Filth model 90. léta, z nahrávky smrdí každým coulem po drtivou většinu hrací doby. Melodie, atmosféra, vokál… všechno to tam je. Stačilo by ještě stylově sladit obal a vyměnit na něm logo a člověk by řekl, že “At Dawn of Abysmal Ruination” je album, které Cradle of Filth omylem zapomněli vydat někdy mezi “Cruelty and the Beast” a “From the Cradle to Enslave”. Pokud si Desire for Sorrow vytyčili za cíl znít právě takhle, pak do puntíku splněno…

Věřím tomu, že své fanoušky si to najde… Cradle of Filth jsou hodně oblíbená skupina a je spousta lidí, kteří nedají dopustit právě na jejich 90. léta a dnes jim ta formace přijde mrtvá (což samozřejmě nic proti tomu, jejich staré desky mají dodnes něco do sebe, na rozdíl od současné nemastné-neslané tvorby) – právě takovým by “At Dawn of Abysmal Ruination” mohlo chutnat. Mě osobně to ovšem při poslechu strašně obtěžuje a tak nějak jsem nedokázal se přes to přenést a mávnout nad tou podobností rukou­­… neřeknu, kdyby šlo třeba o jednu, dvě písničky, ale v případě Desire for Sorrow je to na moje uši už přes čáru, protože opisování od britské stálice se děje napříč celým albem.

Momentů, kdy bych mohl tvrdit, že to zní trochu původně, je tu totiž naprosté minimum… vybavím si možná tak závěr “Heretic God” (od sóla dál), části “Horned Crown” (kytara na začátku a na konci, dále povedená kytarová melodie krátce po dvou minutách) a rozjezd “Agony in Vain”, jenž je pro mě suverénně tím nejlepším, co Desire for Sorrow na svém debutu nabízejí. Nicméně vzhledem k tomu, že ani tyhle pasáže nejsou nijak zvlášť dlouhé a tak extrémně strhující, aby dokázaly výsledný dojem jakkoliv zvrátit, je pro mě “At Dawn of Abysmal Ruination” docela regulérní nuda.

I pokud by se však člověku nějakou záhadou povedlo se přenést přes všechno to máchání se ve Filthovském rybníčku, pořád tu ještě zůstává fakt, že ani čistě po hudební stránce se mi nezdá, že by “At Dawn of Abysmal Ruination” mělo nějakou pořádnou sílu. Zpočátku jsem si samozřejmě myslel, že to je tím, že ještě nemám album pořádně naposlouchané a vstřebané, ale s rostoucím počtem poslechů jsem si čím dál tím více uvědomoval, že jako celek mi to prostě přijde o ničem. Uznávám, že bych Desire for Sorrow hodně křivdil, kdybych tvrdil, že se to nedá poslouchat, protože poslouchatelné to pořád je (což ovšem neznamená, že ten poslech musí bavit), stejně tak je zcela jistě pravda, že co do technické stránky je na “At Dawn of Abysmal Ruination” všechno v nejlepším pořádku… ale dávat v roce 2014 třeba 7 nebo 8 bodů z 10 jen za to, že kapela umí hrát dobře na své nástroje, je s prominutím píčovina. Na druhou stranu, fakt, že to muzikantům hraje a nejsou to žádní cucáci, že zvukově to zní dobře a hudebně “dospěle” (tak moc, jak jen takhle okatá inspirace může znít), že tam je bezesporu slušná úroveň a že na rozdíl od jiných expertů to vážně jde poslouchat, pořád stačí na to, aby ta hudba nešla sestřelit do podprůměru.

Samozřejmě netvrdím, že můj názor musí sdílet každý (ostatně už i padlo, že fandům starých Cradle of Filth by Desire for Sorrow mohli být hodně po chuti), kapela může relativně těžit i z toho, že vyloženě melodický black metal v České republice hraje málokdo (možná tak Mater Monstifera, ale ta mi upřímně taky přijde dost průměrná), nicméně mně osobně se “At Dawn of Abysmal Ruination” do vkusu příliš netrefilo. Jasně, pořád je to debut, takže neříkám, že na případných dalších nosičích nedám Desire for Sorrow šanci mi chuť spravit, ale do té doby bohužel hodně slabá pětka…