 |
|
Země: USA Originální název: 30 Days of Night: Dark Days Režie: Ben Ketai Hrací doba: 92 min Zdroj fotek: IMDb.com
|
(Budou spoilery.)
Upírské řežbě „30 Days of Night“ se dostalo – a vlastně docela zaslouženě – solidního ohlasu. Odříznutý zapadákov na Aljašce, třicet dnů bez denního světla, tuny sněhu a hromádka agresivních vyhladovělých upírů proti nic netušícím usedlíkům dávaly dohromady zajímavou výchozí situaci, z níž se podařilo vytěžit zábavný horor. Nebál se krve, měl slušné tempo, některé dost povedené scény i solidní atmosféru dlouhé sněžné noci, a i když se nevyvaroval několika slabších míst, klady pořád převažovaly nad zápory. Když k tomu připočteme, že také finančně se snímku vcelku dařilo, pak asi nikoho nemůže překvapit, že došlo i na druhý díl.
Pokračování s podtitulem „Dark Days“ však bohužel patří k těm dvojkám, u nichž by bylo lepší, kdyby vůbec nevznikly a kdyby zůstalo jen u jednoho filmu. Jde totiž jen o slabý odvar prvního bijáku, který luhuje původní ideu a dělá svému předchůdci ostudu. Namísto docela svěžího upírského hororu, jenž se vyhýbá nejobligátnějšímu klišé spojených s krvesavými monstry a navrch přihazuje atraktivní prostředí s dobrou atmosférou, tu máme nijaké nudné céčko, jehož ambice nejsou vyšší než nejnižší police videopůjčoven. Prostě ostuda, co si budeme nalhávat.
„30 Days of Night: Dark Days“ sleduje osudy Stelly Oleson, tedy manželky šerifa z jedničky a také jedné z jejích hlavních postav. Zde ji hraje (a chce se ironicky dodat – překvapivě) jiná herečka. Ta nyní, po událostech prvního dílu, jezdí napříč Spojenými státy a pořádá přednášky, na nichž se snaží všechny okolo přesvědčit, že upíři existují, ale nikdo jí to naprosto nečekaně nevěří a všichni z ní mají prdel. Pak si ale na ni počíhá parta borců, kteří dávají přednost praktickému řešení a upíry loví.
Shodou náhod je zrovna ve městě upíří královna, tak hurá na ni, ať ta mrcha zdechne. Cesta za vyhubením ohroženého druhu živočichů (kolik jste viděli upírů ve volné přírodě, hm?) je samozřejmě plná klišé a odvíjí se v předvídatelném a nepřekvapivém (a tudíž nudném) duchu. Zpočátku nejistá šerifova ex-stará se promění v arci drsňačku. Člen týmu s nejhustějšíma kecama se samozřejmě při první příležitosti rozsype. Hned od začátku víte, s kým se hlavní hrdinka vyspí. Jeden člen anti-upířího komanda musí dostat kousanec a měnit se, to je taky jasné. Pak se tam taky nějak zachraňují a všechno vyvrcholí v naprosto neočekávaném finále hlavní holka versus upíří královna.
Nechybí ani obligátní logické lapsy, ale nad jejich blbostí se alespoň můžete zasmát. Jediný hodný upír široko daleko (pomáhá naší partě hrdinů) se celou dobu bojí vyjít na ulici, aby ho ostatní upíří nesejmuli, jenže pak se sebere a napochoduje rovnou do upířího hlavního stanu zachránit kámoše. Proč ne, vole. Komando do tohohle sídla vleze, aby zničilo královnu, ale následně jsou všichni překvapení, že tam – a to byste fakt neuhodli – najdou upíry. Haha. Jo, a po první salvě začnou řvát, že jim docházejí náboje. Protože když to jdeš někam vystřílet, tak prostě nepočítáš s tím, že budeš potřebovat náhradní zásobníky, že jo.
Koho neodradí tohle všechno, toho jistě dodělá aspoň upíří královna, jejíž respekt zmizí, jakmile se poprvé objeví na obrazovce. Tedy za odvážného předpokladu, že předtím nějaký respekt měla. Nezapomeňte přihodit trochu té nudy, žádnou výraznější scénu, mdlé postavy, u nichž je vám úplně jedno, jestli, kdy a jak chcípnou, a zalijte to pachutí naprosté zbytečnosti parazitující na úspěchu prvního „30 Days of Night“.
U podobných filmů si vždycky říkám, proč to vlastně někdo točí, jakou k tomu může mít motivaci. Vždyť těm tvůrcům prostě musí být jasné, že jim pod rukama vzniká píčovina jak mraky, pokud nejsou úplně vymaštění (pokud jsou, vysvětlovalo by to mnohé!). Kdyby v tom byl alespoň nadhled, tak neřeknu, ale ono se to bere tak strašně vážně, až by se z toho jeden posral. Naprostá ztráta času. I pokud se vám líbila jednička, tomuhle se klidně vyhněte, nemá to cenu.
