 |
| Země: Belgie Žánr: folk / black metal Datum vydání: 9.5.2014 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 3,5/10 K recenzi poskytl:
|
Zamlouvat si recenzi s pocitem, že ona hodnocená deska bude balancovat na hranici poslouchatelnosti a na kapele nejspíš nenechám nit suchou, asi není ten nejchvályhodnější přístup, ovšem někdy se to takhle prostě sejde. Jednak nevím o nikom z redakce, kdo by zobal folk metal toho nejtuctovějšího kalibru, druhak si to někdo na recenzi vzít musí. Nakonec jsem si tedy o nové EP kapely slyšící na jméno Aktarum, řekl z neznámého důvodu sám. Jak jsem naznačil, nějakými vysokým očekáváními jsem rozhodně neoplýval, a i když by člověk neměl na prvotní dojem a s ním spojené předsudky dát, u Aktarum jsem tak nějak neměl na výběr.
Už jen obal (ten je ještě v rámci scény docela únosný) a název ve mně vzbuzoval špetku nedůvěry, a když jsem se podíval, jací to pánové za Aktarum stojí, tušil jsem na čem jsem. Ne, že bych čtveřici pánů s přezdívkami TrollAklass, TrollOur, Trolladal a Trollhammer upíral hráčské a skladatelské schopnosti, ale řeknu vám, o originalitu asi téhle skvadře moc nešlo. Snad každý, kdo se někdy setkal s folk metalem (většinou s tím pofidérních kvalit), musel zavadit o tuhle nesmírně populární “trollí popularitu”. Rozhodně nepopírám, že jsem se jedno období svezl na vlně komerčního folk metalu, ale trollové ve mně vždycky vzbuzovaly špetku nedůvěry. Ne, že bych se chtěl tomuto tradičnímu (i vzhledem k lidové tvorbě) tématu jakkoli vysmívat, nešťastné mi spíš přijde to kýčovité, hloupoučké podání, které tuny nových kapel každým dnem přinášejí. Tam, kde se třeba Finntroll (zvlášť s přibývajícími lety) nesnaží tvářit vážně a nebojí si udělat srandu ze sebe sama, tak u Aktarum nic podobného necítím. Zvlášť když jsem nahlédnul do diskografie Aktarum a spatřil počiny s naprosto tuctovými názvy “We Are the Trolls” a “Gang of Trolls”, říkal jsem si, že tohle nebude dobré. Nyní je tu novinka s názvem, pozor… “Game of Trolls”!
Teď k samotné muzice. Určitě se nedá říct, že bych hudebně čekal něco bůhvíjak originálního, ale i tak jsem aspoň doufal, že se v tvorbě Aktarum najde něco zajímavého, co by mě potěšilo a umožnilo mi si nahrávku v rámci možností užít. Nepovedlo se. Hned vám řeknu, že neoriginalita Aktarum vizuální stránky je velice blízko i samotné hudební složce. Představte si pompézní folk metal toho nejtuctovějšího kalibru, hromadu kláves, přidejte black metalové vokály a jste doma, lépe řečeno u “Game of Trolls”. Je to přesně případ desky, ze které nemusíte slyšet ani minutu a beztak vám je hned jasné, jak bude znít. Sice existuje spousta kapel, které nehrají zrovna objevnou hudbu, ale ve výsledku je to pořád parádní muzika. Bohužel, v případě Aktarum ani tohle neplatí. Je to spíš taková chudší verze kapel jako Ensiferum, Equilibrium nebo Finntroll, z nichž hlavně první dvě nejsou kapely, které bych měl potřebu sjíždět od rána do večera, nedejbože poslouchat jejich kopii.
Jak jinak, vše začíná rádoby epickým intrem, které je na nahrávce takovéhle sorty už něco jako povinnost než jako zpestření, jež má něco do sebe. Dost možná to u Aktarum vypadalo takhle: “Fajn, intro by bylo, co se má dělat teď?” Jasně, přeháním, ale tuhle tuctovost jsem prostě měl zapotřebí vyzdvihnout. Můžete namítat, že intro tu je prostě na otevření atmosféry, ale říkat už prvními tóny, “tady nic nového nečekejte, jsem jen další načančaná klávesová fiflena,” není asi to nejlepší.
Na obranu “Game of Trolls” tu je pořád jeden nepopiratelný fakt. Pokud se oprostíte od toho, co se dnes v hudbě snažíte nalézt a necháte “Game of Trolls” hrát jen na pozadí při práci, deska je to docela snesitelná. Párkrát si kopnete do rytmu, ale u toho to povětšinou skončí. Nějakých momentů, kdy by člověk pocítil kvalitativní změnu, moc není. Celé minialbum se točí kolem všudypřítomných kláves, které sice sem tam zaujmou chytlavou melodií, ale na druhou stranu to zní hrozně lacině, důkladným příkladem budiž začátek “Light Up the Torches”. Abych jen nehaněl, nakonec jsem si v té záplavě šedi našel i příjemnější úseky, jako je například zapojení sborů v “Enchanted Forest”, i když i v tomhle případě je to poctivý recyklát, tentokrát Ensiferum. Nakonec i titulní “Game of Trolls” není tak jalová, ale na šestiskladbovou desku jsou dvě lepší místa dost málo.
Žádné překvapení se tedy nekoná, “Game of Trolls” je zkrátka bída. Neříkám, že je to deska neposlouchatelná, ale doopravdy nejde o věc, ke které bych se s radostí vracel a netrpělivě vyhlížel jejího nástupce. Kapel jako Aktarum po světě běhá mraky a nevím, proč by se zrovna téhle partě povést prosadit se v už tak přehuštěné scéně, které dominuje jen pár vyvolených, ze kterých Aktarum nezakrytě čerpají. Čtyři s přimhouřením všech očí…
Další názory:
Možná, že na někoho to “trollování” funguje, ale já když něco takového vidím a navíc v takové míře, okamžitě si pomyslím něco o sračce – a od belgické chásky Aktarum jsem očekával přesně něco takového. Co dodat, chlapci vůbec nepřekvapili a jejich hudební produkce zní přesně tak, jak vypadá jejich prezentace – jako trendové klišé dost pochybných kvalit. Abych byl férový, musím přiznat, že jsem od “Game of Trolls” (že by “nenápadný” odkaz na populární “Game of Thrones”?) čekal ještě horší úroveň, než jakou to ve skutečnosti má, ve finále se to technicky vzato poslechnout i dá. Pořád to ale není nic jiného než podprůměrný ripoff kapel, které zmiňoval již kolega, především tedy Ensiferum, Equilibrium a Finntroll (fakt, že první dvě jmenované se mi zdají špatné samy o sobě, teď ponechám stranou). Jednoduše řečeno, pokud někdo řekne “folk metal” a vám se vybaví dřív Primordial než Korpiklaani, pak Aktarum obejděte hodně velkým obloukem.
H.