 |
| Země: Švýcarsko Žánr: modern metal Datum vydání: 1.10.2012 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 6/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Nu-metal sice už nějakou dobu nefrčí tak jako na začátku milénia, kdy se z něj stal hudební fenomén své doby, ale to stále nebrání mnohým kapelám obracet se k jeho kořenům a přetavovat je do hutnější podoby, jíž se dnes říká modern metal a která je položena na velmi podobných základech snad jen s tím rozdílem, že tady se nerapuje, kytary jsou ostřejší a kapely znějí v mnohých případech velmi uvěřitelně a pohodově. A jednou z takových je i nová švýcarská akvizice jménem Almøst Human, jejíž debutový počin nám přistál v redakci, a který jsem si vzal na paškál.
Historie Almøst Human se začala psát už někdy v devadesátých letech, kdy se začala kapela formovat spojenectvím Oliviera Perdrizata a Rosaria Fulloneho, ovšem teprve po roce 2010, kdy se tahle dnes pětičlenná sebranka rozrostla o zbylou část své současné sestavy (basák Rjan Peyer, kytarista Chris Matthey a konečně zpěvák Ben Plüss), se začalo opravdu něco dít a výsledkem je tak pětiskladbové EP “Ø”, které toho z hudebního hlediska nabízí tak akorát na to, aby si posluchač dokázal udělat na Almøst Human názor, jestli si je má pro příště ponechat v hledáčku možných překvapení, nebo je rovnou odepsat do kategorie zbytečností, k nimž se netřeba vracet. Já osobně bych se přiklonil k té první skupině, protože aniž bych chtěl Almøst Human přičítat body za neotřelost a originalitu, tak jejich písně se poslouchají tak nějak samy a nenuceně.
Zní to jako srážka Mudvayne, KoRn a místy snad i Fear Factory, což jsou kapely, ke kterým se dodnes rád vracím, takže nejspíš i proto mě “Ø” chytlo vlastně hned na první poslech. No, ono je to dáno i tím, že ačkoli jsou některé riffy jako vystřižené z progresivně metalových novin, tak jsou ty písně svým způsobem velmi jednoduché a přímočaré, takže není problém dostat se do nich vlastně hned při prvním poslechu. Tady se prostě rezignuje na postupné odkrývání a objevování nějakých skrytých pokladů a není se vlastně čemu divit, protože co byste čekali od kapely, která zní jako výše popsaná trojice.
Pokud pominu minutovou instrumentálku “Mørning Star”, tak před sebou mám čtveřici písní, které jsou naladěny na jednu vlnovou délku a které jsou mezi sebou relativně vyrovnané a nedá se jen tak z fleku říct, že tahle je na houby nebo že tamhleta je oproti zbytku vyloženě super. Přiznávám, že mně se nejvíce zalíbila úvodní sedmiminutová “Living Wreck”, na níž se mi krom hutného ústředního riffu líbí práce s aranžemi a použitými (asi kytarovými?) efekty, které znějí tak elektronicky, že si jejich původem nejsem jistý. Je mi hodně sympatické, že i přes opravdu dlouhou stopáž, které podobné hudbě běžně nesvědčí, mě tenhle vál nenudí a jeho houpavý rytmus si nelze neoblíbit. Asi největší devízou Almøst Human je pak zpěvák Ben Plüss. Čert vem fakt, že když se do toho opře, tak zní úplně jako Chad Gray z Mudvayne a Hellyeah, ale jeho vokál má sílu a je z něj slyšet, že se s ním snaží pracovat, protože i když tak činí relativně nenápadně, tak s ním variabilně pracuje a neřve pouze v jedné poloze.
“Øbey, Cønsume ør Disappear” zaujme poklidnější strukturou a hojnějším využitím čistého vokálu. Pokud čekáte, že se to v refrénu zlomí a Almøst Human se utrhnou z řetězu drsným riffováním a řvanými vokály, tak jste na omylu, protože i když se kytary ke slovu dostanou, tak po celou hrací dobu tahle věc tak nějak příjemně plyne a nemá v sobě ten tlak, kterým třeba “Living Wreck” nešetřila. “Nørmøsis” je pak jejím přesným opakem, protože oproti svým třem kolegyním zařadí vyšší rychlostní stupeň, a protože Ben zdůrazní frázování, než jak jej doposud prezentoval, tak ve slokách jsem nejednou podlehl iluzi, že už zde nezpívá on, ale opravdu Chad Gray. Závěrečná “Each øf Us” začíná s nevinnou atmosférou, ale někdy v půli se zlomí v brusku, kterou táhne riff, jenž mi vzdáleně připomíná dokonce Meshuggah. Je škoda, že celá druhá půle plyne za opakování jednoho motivu, který osvěží magicky nazvučené klávesy, ale stejně působí “Each øf Us” na závěr zbytečně repetitivně.
Celkově nemůžu na Almøst Human za jejich první studiový počin “Ø” kydat hnůj, protože takhle nějak si představuju moderní metalové písně. Mají spád, v rychlejších momentech tah na branku, jsou kytarově hutné a přitom melodické, ovšem zase ne tolik, abych si při poslechu připadal jako při sledování přiblblé telenovely. No, prostě abych to uzavřel – až budou Almøst Human vydávávat následovníka “Ø” (a teď je jedno, jestli to bude “pouze” další EP, nebo rovnou celá deska), tak si jej určitě rád vyslechnu, protože “Ø” mě dost dobře baví.