Země: USA Žánr: pop Datum vydání: 2.5.2014 Label: Sanctuary / BMG Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

I v dobách, kdy se mi rádiový pop poměrně hnusil, byla Anastacia tou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo, a to minumum z jejího repertoáru, ke kterému jsem se dostal, se mi upřímně líbilo. Příležitost po více než deseti letech zjistit, jak je na tom tahle dáma hudebně, jsem tedy využil ochotně, a i když jsem se trochu bál provaru, nakonec z toho Anastacia vychází s čistým štítem.

“Ressurection” je deska, která na mě dělá dojem, jako by vypadla z první dekády nového tisíciletí. Je to vesměs čistý pop, z něhož vzácně vykoukne nepatrná inspirace rockem, ale ať už je to cokoli, je to udělané poctivě a bez zbytečných serepetiček okolo, které většinou akorát kazí dojem z řady moderněji pojatých nahrávek. Nikdo si tu na nic nehraje, nikdo se nesnaží dohonit chybějící kvalitu nějakým zástupným pozlátkem, je to jen a pouze žánrová hudba, která hovoří sama za sebe – a jde jí to dost dobře.

Důvod je prostý – Anastacia vydala album plné dostatečně dobrých písniček. Jednoduché ale přitom pěkné a chytré melodie, příjemný instrumentální základ, sympatická pestrost, to jsou základní ingredience, jež se podařilo přetavit do podoby skladeb, které jsou dost povedené (“Lifeline”, “Stupid Little Things”, “Pendulum”, “Apology”), anebo aspoň takových, které jde v klidu poslouchat, i když jde o nepatrně vatovitější matroš. To vše Anastacia doprovází svým nezaměnitelným vokálem, na kterém se nezměnilo vůbec nic, a pořád jde o zářnou ukázku, jaké nadání tahle dáma dostala do vínku.

Ať se na to dívám z kteréhokoli úhlu, “Ressurection” mi vychází jako opravdu podařená a ohromně sympatická nahrávka. Sice to není úplný zázrak a místy je to přeci jen maličko klišovité, ale to nakonec vůbec nevadí. Opravdu dobrého materiálu je tu víc než dost, deska je dokonale upřímná a díky velice umírněné délce navíc nestihne začít nudit, ani kdyby chtěla. Anastacia má sice svoji hvězdnou hodinku asi už za sebou, ale s “Ressurection” více než důstojně dokazuje, že má stále co říct.