 |
|
Země: Velká Británíe
01. Thousand Eyes Hrací doba: 38:48 Odkazy:
|
Když jsem pozoroval, jakou popularitu zde sklidila recenze na desku Lany del Rey, napadlo mě sesmolit text na další popovou věc, která je sice do zvuku někde jinde, ale ambicemi a charakterem na její rovni a možná ještě výše.
„Magdalene“ je druhým dlouhohrajícím počinem FKA Twigs – britské zpěvačky a vlastně téměř ve všech ohledech renezanční umělkyně. Hudbu Twigs vždy doprovází silná vystoupení hraničící s performance artem, vypiplaný vizuál a v posledních letech i pevně uchopený koncept.
„Magdalene“ je dosud nejkompetentnějším počinem zpěvačky. První „LP1“ sloužilo spíše (jak už název desky napovídá) k otestování hudebních vod. Nabídlo rozmanitou kolekci tracků, které ale na sebe tematicky více nenavazovaly. Následné EP „M3LL155X“ působilo kompletněji a představilo zvuk FKA Twigs v ucelenější podobě. Ten by se dal zařadit pod poměrně vágní škatuli art pop, která toho však posluchači moc nenaznačí.
Pojďme tedy specifičtěji. FKA Twigs tvoří avantgardní pop, který zvukově stojí někde mezi Kate Bush a Björk. Jádro většinou tvoří moderní elektronika s prvky trapu a IDM. Důkazem toho budiž hostující Future nebo Nicolas Jaar, který Twigs dopomáhal na většině produkce „Magdalene“. I navzdory vlivu hudební moderny je však muzika FKA Twigs velmi charakteristická. Netrpí na omšelý popový patos nebo na diskotékovou bombastičnost. Twigs hraje podle svých pravidel. Šeptá, rapuje, zpívá pod vlivem opery. Při komponování se jen tak neurve. Spíše lehce našlapuje. Posluchač proto rychle nabývá dojmu, že i nepatrnější zvuk nebo tišší šum má ve skladbě místo a význam. „Magdalene“ je toho dosud nejzářnějším důkazem. Zvukovou integritu zde navíc doplňuje ucelené téma. FKA Twigs se vtěluje do postavy Máří Magdalény a skrze té kontempluje o svém pozici ve světě obecně, ale i v neúspěšných vztazích.
Zejména druhý aspekt ponouká posluchače k tomu, aby desku oblepil přídomkem „break up record“. Momentů, které oplývají „heartbreakovou“ tragikou, je zde dost a vždy tnou do živého; například při pasážích finální „Cellophane“, ve kterých se Twigs ptá „Didn’t I do it for you?“ jde cítit, jak vysoce – téměř operně – položený vokál naráží až na kost. Výše zmíněné shrnutí by však „Magdalene“ neudělalo patřičnou čest. Nabízí toho totiž mnohem více. A nejen sentimentem, ale také hudebně. Vrchol produkčního umu představuje „Mary Magdalene“, na které se instrumentace subtilně vyvíjí až do poslední minuty, ve které exploduje do ultimátní hudební katarze.
Bohužel ne všechny skladby oplývají experimentačním duchem Twigs. „Daybed“ a „Mirorred Heart“ jsou až příliš minimalistické a po boku produkčně a kompozičně vypiplaných „Sad Day“ nebo „Fallen Alien“ působí stroze. Skladbám možná škodí i fakt, že následují po zmíněném finále nejsilnější „Mary Magdalene“. Potenciál nenaplňuje ani „Holy Terrain“ s Futurem, která se příliš pevně drží trapového jádra, a tak sráží jinak svébytný charakter desky. Určitě nejde o absolutní přešlapy. „Magdalene“ je prostě v jiných momentech silnější, a to podstatně.
„Magdalene“ je měkká deska. Je subtilní. Našlapuje opatrně a s grácií. Nejde však popřít, že ve svých nejsilnějších momentech na každém kroku záleží, a díky tomu je i navzdory prvotní měkkosti brutální. Jde o detailní hru se žánrem, který v mnoha případech padá na držku kvůli své prvoplánovosti. Občas FKA Twigs tato hra nevychází, ale když už se trefí, nabízí nejsilnější hudební momenty roku.
