 |
|
Země: Česká republika Otázky: H., Metacyclosynchrotron Odkazy:
|
Zdravím! Nechoďme kolem horké kaše a začneme hned zostra. V čem dle tvého mínění tkví esence skutečného black metalu?
Hails! Esence skutečnýho Black Metalu je v jeho jednoduchosti, syrovosti, chladnosti a temnotě. Člověk do toho musí jít vážně srdcem aby přenesl sračky z hlubin svojí duše do songu, protože jedině tak může onu rozkládající se hnilobnou náladu cítit i ten, kdo to potom poslouchá a cítí, že je to upřímný a neni to jen nějaká snůška sraček od někoho, kdo to vůbec tak nemyslel a nevěřil tomu co dělá na 100%. Díky upřímnosti při tvorbě, a díky daný vizi co oním songem chce člověk říct, vzniká velká část atmosféry která je v případě Black Metalu poměrně dost důležitá a zároveň vzniká i most mezi posluchačem a nahrávkou. Orchestrální prvky, přílišnej důraz na propracovanost bicích, super mega technický pasáže a zvuk teplej/čistej a uhlazenej jak stehno panny do Black Metalu v původním slova smyslu (dobře, v tý době Extrémního Heavy/Thrash Metalu) nepatří – ale je i pár kapel co by se dalo zařadit mezi vyjímky. V případě Black Metalu platí dvojnásob, že míň je někdy víc. Něco málo k filozofii tvorby skutečnýho Black Metalu píšu ještě u devátý otázky.
Jaká deska je podle tebe ztělesněním pravého black metalu? Jmenuj prosím maximálně tři nahrávky a pokus se se z otázky nevyvlíknout nějakou obyčejnou odpovědí typu „to nejde určit“, „tři je moc málo“ nebo „záleží na náladě“…
Na náladě nezáleží, já se dokážu vžít do atmosféry alba a pokud je udělaný dobře, tak i moje nálada se změní podle toho co z tý nahrávky cítim – pokud jsem tu náladu neměl už předtim… Ztělesněním pravého Black Metalu je spojení určitých prvků „The Return……“ od Bathory, „Satanic Rites“ od Hellhammeru a „I.N.R.I.“ od Sarcofaga… ale vážně, tři jsou fakt málo.
Mohl bys objasnit význam názvu Behewrath? Spíše než o slovo „wrath“, jehož význam v anglickém jazyce je vcelku zřejmý, mi jde o předponu „behe“. Má snad jít o odkaz na nějakou ze skupin jako Beherit, Behexen či Behemoth?
Nezkrácenej název Behewrathu je Beherit’s Wrath, v překladu to teda znamená Ďáblův Hněv. Mimo těch tří kapel co jsem jmenoval výše totiž vychází hodně mojí inspirace právě od Beheritu.
Aniž bych jakkoliv soudil, zdali je to dobře nebo špatně, tvá hudba je dozajista zpátečnická a jasně odkazující na již dávno zavedené žánrové postupy severské školy. Má takový regresivní přístup na dnešní scéně nějaký prostor? Proč by si měl člověk pustit Behewrath namísto syrové magie v podání kupříkladu Mare, Dark Sonority či Sortilegia?
Vzhledem k tomu jak se Black Metalová scéna vyvíjí, tak prostoru pro opravdový BM kapely ctící postupy zavedený v průběhu 80. let bude nejspíš míň a míň, ale pořád nějakej bude. To jádro z undergroundu je sice menší než bývalo, ale zároveň se pořád objevují noví lidi kteří chápou o co v Black Metalu jde a jak by se měl dělat. Jinak lidi ať si pouští cokoliv chtěj. Můžou si pustit něco jinýho mimo Behewrathu (mj.) ze dvou důvodů – buď jim prostě nesedne, nebo nevědi o čem Black Metal je a chtějí radši moderní lepenici ala Batushka. Pokud je to ten druhý případ, tak jsem jedině rád že se drží dál od hudby Behewrathu a můžou klidně táhnout do hajzlu. Ta hudba pro ně neni.
A z jiného úhlu. Black metal za víc jak třicet let urazil dlouhou cestu, True Norwegian Black Metal není jeho jediným vyústěním, a tak jsme byli svědky už mnoha žánrových fúzí a experimentů. Kde podle tebe leží hranice, kam až lze s BM vykročit, co na něj lze naroubovat atd.?
Hranice, která byla daná začátkem a kolem poloviny 80. let a v hodně, hodně ranný fázi začátku let 90., byla už dávno překročená. Vlastně by se dalo říct, že ta hranice kam by už neměl Black Metal vstupovat byla mnohými překročena už kolem roku 91, což hodně lidí pokládá za začátek zlatý éry Black Metalu. Překročení hranice a boření limitů je ale přirozenej vývoj, ať už v případě Black Metalu nebo u čehokoliv jinýho mimo hudbu. Vždycky se najde nějakej trendy idiot, co je línej si zjistit (když už nic jinýho…) byť jen podělaný základní informace o tom z čeho to vzešlo, proč tomu tak bylo a o celkovym pozadí, a instantně začne prznit žánr svýma rádoby inovativníma prvkama a hlásat, že je strůjcem třetí vlny Black Metalu… bla bla a podobný kraviny dál… Takoví lidi si zaslouží jen násilnou smrt, přirozená smrt by pro ně byla moc velkou laskavostí. Ani já nemám žádný právo kecat do toho, jak by měl Black Metal znít nebo jak by se měl dělat, vlastně na světě je už jen „pár“ takových co to právo mají, ale já aspoň nekonečně ctim kořeny a lidi, který stáli u zrodu. Do smrti jsem zavázanej všem, kteří stáli u zrodu Black Metalu, kteří za něj prolili krev a kteří bojovali a pořád bojují za to, aby zůstal v undergroundu.
„Grim Echoes of the North“ jsi vydal na CD v počtu 25 kopií, u čehož bych se rád na chvíli zastavil. První otázka zní – proč byla zvolena právě tato limitace? Není záměrné znepřístupnění nahrávky ve fyzické formě pro větší počet lidí umělou snahou o tvorbu kultu? Kolik kusů je již prodáno?
Nechci aby se CD dostalo do rukou někoho, kdo si to nezaslouží. Je jen pro lidi co se dokážou do nahrávek vžít, vnímat z nich ten chlad a temnotu a jsou pro ně tyhle elementy vším co jim na týhle zkurvený Zemi zbylo. Zároveň jsem nikdy nikde neřekl, že po nějakym čase nedám udělat další. A pokud nějaký lidi začnou vnímat omezený množství CD jako prvek kultu, tak jsou prostě jen blbý. Jinak zbývá 11 kusů.
Otázka druhá – proč byl zvolen CD formát? Nebylo by vzhledem k pravověrné hudební stylizaci vhodnější zvolit nosič, který se hodí k duchu undergroundu více než chladné CD, například audiokazetu?
Můj původní záměr byl vydat „Grim Echoes of the North“ jen na MC, ale prostě to nevyšlo. Během posledního půl roku jsem musel svůj čas soustředit na řešení životních problémů, který po jejich vyřešení byly následovány ještě většími problémy až do doby, kdy poslední problém už nemohl být větší – takže všechen čas co jsem mohl jsem věnoval tvorbě hudby a na zbytek věcí, jako hledání firmy pro zhotovení MC včetně bookletů, už ho moc nezbylo. Takže jsem se na hledání prostě vysral a udělal kompromis v podobě CD.
Otázka třetí – CD jsou podepsána tvou vlastní krví. Z jaké části těla krev pochází a jak jsi ji získal? Vzal sis na pomoc injekční jehlu, anebo jsi to bez vytáček naříznul nožem? Jakým předmětem došlo k podpisu; byl brk smočen přímo v otevřené ráně?
To neni podstatný, je to naprosto normální podpis jako každej jinej a nechci tim odvádět pozornost od hudby. Takže stručně – hrana zápěstí levé ruky, otvírací nůž a druhá strana tenkého štětce omotaná vatou a namáčená přímo v ráně.
Jsi plně a stoprocentně spokojen s tím, jak demosnímek dopadl a jak výsledný produkt zní? Zkus prosím svou odpověď formulovat s vědomím toho, že se na to tážu především kvůli vokálu, který osobně pokládám za nepříliš povedený, a kvůli třetí a čtvrté skladbě, jež mi v porovnání s úvodními dvěma kusy přijdou výrazně slabší…
Vzhledem k tomu, že mou filozofií tvorby Black Metalu je co největší upřímnost, chladnost a autentičnost zvuku, tak do vokálů ani do jiných stop po jejich nahrání nezasahuju, nepřidávám tam syntetickej reverb ani žádný podobný kraviny o co se běžně snaží v komerčním studiu. Chci aby posluchač slyšel, že to hraje člověk, že to neni jen produktem něčeho, co kdysi prolezlo skrz XY efektů a pak tu nahrávku ještě někdo několik hodin upravoval všemožně pomocí SW. Z tohohle hlediska jsem spokojenej, ale kecal bych, kdybych řekl, že jsem spokojenej s vokálama u první, titulární, skladby „Grim Echoes of the North“ (která původně měla být nahraná znovu kvůli její odlišný produkci od zbytku demo alba) a u třetí „Towards the Valley of Nothingness“.
Jeden výraznější kytarový motiv v „Towards the Valley of Nothingness“ je v podstatě totožný s dalším kytarovým motivem v „Caught by Mighty Shadows“. Byl to záměr?
Záměř to nebyl, jsou to dva téměř naprosto odlišný riffy co se týče techniky jejich hraní, jen zní podobně. U songu „Caught by Mighty Shadows“ to byl tak trochu „experiment“.
Jaké jsou tvé další plány s Behewrath? Máš v úmyslu povýšit projekt na regulérní kapelu s vícečlennou sestavou, anebo hodláš zůstat v pozici jednočlenného studiového projektu? A přemýšlíš už nad novou muzikou? Máš v šuplíku nějaké písně, jaké se na demosnímku neobjevily, anebo je čtveřice songů z „Grim Echoes of the North“ prozatím vším, co repertoár Behewrath obsahuje?
Behewrath neni kapela co si chce hrát na cirkus během vystoupení, takže nechci hrát a ani nehraju nikde naživo. To znamená, že přibrání dalších členů by nemělo žádnej smysl, naopak by to spíš uškodilo, protože obecně každej z členů chce většinou do tý hudby dát něco svýho, ale já nemám zájem o to aby mi do toho někdo kecal. Kdybych chtěl někoho přibrat do Behewrathu, tak jedině někoho kdo má stejnej pohled na tenhle posranej svět a nebojí se jednat, někoho kdo ví o čem Black Metal je, ctí kořeny a to z čeho to vzešlo. Nikdo jinej si nezaslouží aby hrál hudbu Behewrathu. Behewrath neni zasranej cirkus, neni to ani školka pro peace and love idioty.
Co se týče plánů s Behewrathem, tak ty jsou neměnný – prostě se soustředit dál na to co dělám, na hudbu, na Black Metal. Nad novou muzikou nejen že přemýšlim, ale už na ní i pomalu dělám a dávám dohromady nápady a riffy. Zatim je poměrně brzo se o tom víc rozepisovat, ale tentokrát se bude jedna o plnohodnotný full-length album, který bude mít zachovanou chladnost z demo alba „Grim Echoes of the North“, ale oproti němu bude ještě víc temnější, rituálnější a pro obyčejný lidi nechutnější. Snad nemusim zdůrazňovat, že se bude opět jednat o Black Metal ctící svoje kořeny z 80. let, takže to rozhodně nebude žádná moderní trendy sračka s vyumělkovanou křišťálově čistou produkcí… Prostě Behewrath něco chystá a lidi mimo underground by se od toho měli držet sakra dál.
Jinak k poslední části otázky – mám dva rehersal songy, který se na demo albu Grim Echoes of the North neobjevily, ale to jen z důvodu, že na něm nikdy být neměly.
Tvou hudbu lze zcela jistě považovat za projev ortodoxní formy černého kovu. Nicméně, Behewrath jakožto skupina má profil na Facebooku a YouTube a ty sám jsi na internetu hodně aktivní, tvoje profily lze dohledat na spoustě stránek – metalovým fórem počínaje, přes DeviantArt až po ČSFD. Myslíš, že internetový život a metalový underground (snad si rozumíme, že metalovým undergroundem opravdu nemyslím Behemoth) může jít ruku v ruce? Mnohé podzemní smečky odmítají internetovou prezentaci, a když už nějakou úlitbu vůči online prostředí, tak pouze vlastní web, nikoliv sociální sítě. Dle tvého názoru může v jádru tak nihilistický styl jako black metal existovat na vysloveně komerční platformě typu Facebook, aniž by ztratil svou tvář?
Hodně mojí osobní aktivity na internetu souvisí s mojí bývalou i současnou prací, ale nic z toho krom dvou příspěvků na Metalovym fóru (nebudu si kvůli nim zakládat novej účet) nemá s Behewrathem nic společnýho a nikdy to ani nezasáhne a neovlivní mou tvorbu. Mojí osobu spojenou s Behewrathem reprezentuje pouze jméno Helvete.
Kapely by se rozhodně měly vyhnout přílišnýmu používání sociálních sítí a tomu podobných. I mě to sere, ne že ne, ale na druhou stranu se třeba Facebook může používat dvěma způsoby. Buď může kapela na Facebook přidávat každý den nějakou kravinu bez jakýkoliv informační hodnoty, nebo může mít sice kapela stránku na Facebooku, ale přidá tam jeden příspěvek za 4 nebo 6 měsíců, kde se lidi můžou dočíst důležitý věci. Stejně jak jsem to popsal v tom druhym případě, tak se k tomu snažím i tak přistupovat. Behewrath nechce být nějakou podělanou sociální kapelou, ale zase se chci soustředit na tvorbu hudby a ne abych se staral o chod webu, proto teda používám bezúdržbovej Facebook. Navíc ho používám jen abych dostal k lidem ty nejdůležitější informace a proto o sobě Behewrath nemusí dát klidně rok vědět. Mnohé podzemní smečky sice odmítají být na sociálních sítích a tváří se, že díky tomu jsou naprosto kurevsky izolovaný a o to víc „misantropický“, ale zase za ně často tu prezentaci dělají labely nebo jsou hodně „fyzicky“ aktivní vrámci komunity undergroundu a ještě k tomu si hrajou na cirkus při jejich koncertech – ať mi nikdo netvrdí, že to nejsou „sociální aktivity“. Co z toho dělá Behewrath? Všechno je relativní a pokud člověk neni idiot co se chce akorát zviditelnit a podojit Black Metal, tak to nemůže mít vliv ani na vyobrazení kapely jakožto ortodoxní undergroundový BM smečky.
…mimochodem Polskej Behemoth už ve spojení s Black Metalem a undergroundem nezmiňuj. Je to příklad toho, jak idioti můžou v jejich začátcích dojit Black Metal, přitom srát na jeho kořeny a následně z toho udělat pop, kterej s BM nemá nic společnýho. Spousta lidí to ale nedokáže pochopit.
Mimochodem, na ČSFD jsi hodnotil DVD Nightwish „Showtime, Storytime“ a jejich film „Imaginaerum“ v obou případech pěti hvězdičkami, tedy nejvyšším možným hodnocením. Jsou Nightwish dostatečně true na to, aby je cenil někdo, kdo se prezentuje demosnímkem jako „Grim Echoes of the North“?
Proč by měli být Nightwish true? Kdybych měl specifikovat svůj zájem o Metal, tak bych se popsal jako redaktor co nikde nepíše. Zajímám se o to, kam obecně Metalová scéna směřuje a proto mi nedělá problém si ze zvědavosti poslechnout i jiný subžánry v rámci Metalu a posoudit je dle jejich subžánru. Stejně jako mám v plánu poslech novinky od Equilibrium a pár dalších (pokud se máme bavit o těch popovkách) – ne proto že bych je žral, ale proto abych viděl kam směřujou nebo jestli pořád dělaj stejný vykrádačky sebe sama jako doposud. Narozdíl od většiny ostatních se to nebojim přiznat.
Jako své vyznání uvádíš satanismus. Můžeš objasnit, co to v tvém případě znamená být satanistou? Být sám sebou, neuznávat autority, žít si dle vlastních pravidel… a tedy chodit v černém metalovém triku a s obráceným křížkem z Metalshopu na krku jako milión dalších metalistů? Inspiruješ se nějakými konkrétními řády, naukami, anebo si vystačíš s tím, co LaVey vykradl od lepších myslitelů?
Hned na začátek – ty srance co píše LaVey v jeho Satanský Bibli jsou občas stejný hovadiny jako píšou Křesťani ve svojí Bibli, tudiž tenhle druh Satanismu neuznávám. Pro mě a snad i pro mnoho dalších je Satanismus individuální filozofií – sice to o sobě tvrdí i LaVeyho propagační leták, ale cesty v jeho individualismu a mém individualismu se značně rozcházej. Já nemám žádný pravidla, žádný zábrany, zkrátka nic co by určovalo jak se mám chovat, co mám nebo nemám dělat nebo v co věřit. Žádný posraný desatero a podobný kraviny. Když budu chtít, tak narozdíl od “LaVeyovských Satanistů” můžu před barákem zmasakrovat dítě sekerou a nebude to proti mému vyznání, nebude to proti ničemu. Pokud bych měl to, jak svůj Satanismus vnímám k něčemu přirovnat, tak spíš vycházím z historických událostí, mytologie a hlavně svojí vlastní interpretace toho, co to je nebo není. Tam kde ostatní vidí chaos, tam já vidim řád, tam kde jiní vidí temnotu, tam já vidím potenciál, tam kde jiní vidí zlo, tam já vidím přiležitost. Všichni se bojí temnoty, zla a smrti – já naopak tyhle věci vyhledávám a uctívám, protože smrt člověka nikdy nezklamala a vždy to bude jediná věc, na kterou se člověk může spolehnout. V každém z nás to je, vždycky to tu bylo a vždycky to tu bude, jen někteří „peace and love“ idioti to v sobě potlačují, nebo si nechávají diktovat ostatními aby to v sobě potlačili. Satanismus je pro mě procitnutím, objevováním temných stránek člověka, objevováním sebe sama a uctíváním toho, co by pro lidi mělo být za dobu jejich existence na Zemi nejvíc přirozený, ale nějakým záhadným způsobem to pro většinu lidi stále přirozený neni.
Považuješ vypálení několika kostelů s nepochybnou historickou hodnotou na začátku 90. let jako akt chvályhodný, či odsouzeníhodný? A v obou případech – proč? Jak by se měl black metal stavět vůči současnému společenskému trendu hyperkorektnosti?
Ony kostely sice měly historickou hodnotu, ale zároveň Křesťani při jejich stavbě naprosto chcali na historickou a spirituální hodnotu míst kde je stavěli a na čem je staví. Samozřejmě ne všechny kostely byly postaveny na dávných, pro Pohany důležitých místech, ale to nic nemění. Křesťani za svou historii zníčili po celém světě tolik památek a kulturních odkazů, že by to nemělo být zapomenuto a naopak by lidem mělo být připomenuto, že ti kdo se tváří jako jejich spasitelé a zachránci, tak jim ve skutečnosti jen s úsměvem na tváři dávají neviditelné okovy a zaslepují je svými lžemi.
Vypálení tehdejších i současných kostelů do základů je rozhodně něco, co si zaslouží uznání a má to mojí nekonečnou podporu a souhlas. Je to cesta jak lidem otevřít oči a pomoct jim si uvědomit, kdo je ve skutečnosti jedem v jejich životech. Válka někdy ušetří víc krve nežli mír.
Co se týče vyměknutí dnešního Black Metalu a snaze některých kapel líbat zadky všude okolo sebe jen aby z toho měly nějaký výhody a byly společensky příjímány, tak s tím se už nic dělat nedá. Takový je průběh vývoje a celkově i dnešní společnosti, protože to, co bylo nekorektní v 70. až 90. letech, tak dnes je už poměrně dobře příjímáno. Ale i tak, kapely co hrajou Black Metal by si měly uvědomit, že pokud budou na koncertech hrát v teniskách a tričku z vegansky korektního materiálu, lobovat za zákaz rybolovu a podporovat krmení Africkejch dětí, tak asi zapomínají že nehrajou hippie-pop-rock. Black Metal ignoruje a naprosto chčije na trendy – jestliže je v dnešní společnosti trend hyperkorektnosti, tak by to nemělo Black Metal nijak ovlivňovat. To by měl každý z Black Metalový komunity vědět,
Poslední otázky se v našich rozhovorech nesou v uvolněnějším duchu a ani dnešek nebude výjimkou: Co si myslíš o skupině Babymetal? Díky za tvé odpovědi!
Prostě Japka…
