Země: Itálie Žánr: black / death metal Datum vydání: 25.3.2015 Label: Avantgarde Music Hrací doba: 51:55 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Black Flame je kapela, kterou mám v hledáčku už delší dobu a dlouho jsem plánoval, že se na její tvorbu podívám podrobněji. To, že má člověk chuť se těmhle Italům podívat na zubní protézu, by ale nemělo být nijak zvlášť překvapující – Black Flame sice nepatří mezi nějaké vyloženě kultovní záležitosti, ale mají za sebou již ranec roků aktivní činnosti (vznik se datuje do konce 90. let), několik desek a v neposlední řadě mají v rámci undergroundu docela solidní jméno.

Jenže znáte to – lenost je lenost, pořád je co poslouchat, takže některé skupiny prostě neustále zůstávají opomíjeny, což byl u mě mimo jiné právě případ Black Flame. A jak už tomu tak bývá, byla to právě nově vydaná deska, kvůli níž konečně nastal zlom – tato deska nese název „The Origin of Fire“ a vyšla čtyři roky po svém předchůdci „Septem“.

Vzhledem k tomu, že Black Flame mají slušné renomé a že se v jejich sestavě nenacházejí žádní zelenáči (například za bicími nesedí nikdo jiný než M:A Fog), neměl jsem na „The Origin of Fire“ úplně nejmenší nároky. Čekal jsem našlapanou black / death metalovou jízdu, která mě svou vysokou kvalitou strhne. Což o to, tu jízdu jsem vlastně dostal, akorát mě to bohužel moc nestrhlo…

„The Origin of Fire“ je vlastně dobré album, ale i přesto mi nic moc nedalo. Když se zaposlouchám a zaměřím se na detaily, tak tomu vlastně nemám moc co vytýkat, protože Black Flame hrají fakt na úrovni. Ale z nějakého důvodu jsem do desky nedokázal proniknout (anebo ona mě nedokázala zaujmout – přijde na úhel pohledu), přestože jsem jí věnoval nadstandardní množství času. Vůle z mé strany tedy byla, ale i tak mi to ve finále nic neříká.

Problém tkví hlavně v tom, že si „The Origin of Fire“ nedokáže udržet pozornost. Intro „Wandering Hermit“ a začátek prvního regulérního válu „My Temple of Flesh“ znám vlastně nazpaměť, ale už během té první písničky to prostě přestanu jakkoliv vnímat. Album si hraje dál, nijak mě neruší, občas si zaklepu nohou do rytmu, ale tím veškerá interakce končí, a když dozní finální „Lucifer Rising“, tak se mi z té muziky nevybaví… no, vlastně vůbec nic. Jako kulisa k nějaké práci je to tedy na pohodu, nic víc jsem však v nahrávce objevit nedokázal. Navzdory všem formálním kvalitám v tom žádný opravdový drajv nebo atmosféru nebo cokoliv jiného, čím by mě Black Flame upoutali, prostě necítím. A to samozřejmě není dobré.

Od poslechu „The Origin of Fire“ odrazovat nechci, protože jak již padlo, úroveň v tom rozhodně je, tak třeba vám to sedne víc než mně, ale já osobně jsem si s Black Flame – tedy přinejmenším s Black Flame model 2015 – příliš nepotykal. Když se na to soustředním, neslyším nic blbého, ale pozornost si to nedokáže ani vynutit, ani udržet. Jsem tedy trochu zklamán, ale ne znechucen, takže až budu mít někdy volnou chvíli, asi dám šanci i starší tvorbě. Seance s „The Origin of Fire“ už ale opakovat nejspíš nebudu…