 |
|
Země: Francie Hrací doba: 44:37 K recenzi poskytl:
|
Ceremonia není žádným skrytým klenotem metalové scény, ani vycházející hvězdou, ani skupinou, která by znenadání začala sbírat nadšené ohlasy z řad nezávislých pozorovatelů undergroundu. Je to prostě mladá začínající kapela, jež toho za sebou mnoho nemá – vlastně pouze debut „La existencia humana debe ser un error“, o němž si nyní zlehka popovídáme.
Formálně již mají Ceremonia na kontě pět let fungování, ale během této doby se Francouzi potýkali s klasickými problémy začínajících formací – rotující sestava a podobné věci, však to jistě znáte. Důležité je, že Ceremonia tuhle éru překlenuli a v loňském roce se dopracovali k již jmenovanému dlouhohrajícímu debutu.
„La existencia humana debe ser un error“ se tváří relativně ambiciózně. Hrací doba 45 minut sice není nijak zvlášť závratná či dokonce astronomická, ale je zajímavé, že jí Ceremonia dosahují jen v rámci čtyř písní. První tři kusy se pohybují v rozmezí 12-13 minut a jen poslední „Existencia humana“ trvá necelých sedm minut. To je docela slušná nálož, nicméně lze říct, že vzhledem ke zvolenému žánru takové stopáže nejsou zas až tak neobvyklé. Francouzi se totiž vrhli na doom metal s hlubokým chroptěním. Ten doplnili aurou posledních dnů – však se stačí podívat jen na přebal desky nebo název skupiny mnohdy stylizovaný jako † Ceremonia † – a pustili jej mezi lidi.
Co do technických kvalit na tom Frantíci nejsou nijak špatně, své nástroje zvládají naprosto v pohodě, samotné album hraje rovněž bezproblémově, v tomto ohledu není na místě vytahovat omšelou hlášku o dětských nemocích. Skladatelská stránka už je ovšem poněkud diskutabilní. Ceremonia dokážou přijít s hutnými riffy a leckdy muziku příjemně zahustit a tím vytvořit zdání nějakého nátlaku. Dále cením, že nesklouzli ke kýčovité uplakanosti, k níž se v tomto žánru sklouzává velice snadno. Odhadoval bych, že bylo cílem vytvořit tíživou tryznu, nikoliv rádoby melancholické zpívánky v pomalém tempu, což mi naprosto vyhovuje.
Přesto všechno nemůžu „La existencia humana debe ser un error“ jako celek vychválit. Ceremonia sice umí tu a tam přijít se slušným momentem, ale těch je minimum, jinak je ta jejich produkce docela prázdná. Je to jednotvárné, únavné, nezáživné, nedokáže to zapůsobit a vtáhnout posluchače do atmosféry, což je u doom metalu docela zásadní potíž. Problém mám i s délkou písní. Což o to, já mám dlouhé kompozice rád, ale jejich stopáž musí dávat smysl… a to mi tady nedává. Všechny ty tři dlouhé kusy mi přijdou zbytečně natahované a nezdá se mi, že by se toho v nich dělo tolik, aby bylo oněch 12+ minut obhajitelných. A co 12+, ono to vlastně platí i o té sedmiminutovce…
„La existencia humana debe ser un error“ jsem na chuť skutečně nepřišel. Zkoušel jsem to, ale prostě jsem na albu nenašel nic zvláštního ani pozoruhodného, ani zábavného. Jestli jsou v něčem Ceremonia dobří, tak pouze ve schopnosti člověka uvrhnout do posluchačské letargie. Ale to není zrovna pozitivní vlastnost…