 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 44:57 K recenzi poskytl:
|
Název Chrch mě kurva baví. Zní to, jako kdyby si někdo brutálně odchrchal a vychrchnul brutální chrchel. To je prostě bžunda až za roh. Předpokládám ovšem, že v jů es ej mají pro pořádný kemr hezky od srdíčka trochu jiný výraz, takže se jedná spíš o nezamýšlený bonus pro majitele českého a slovenského občanství. Jak to ale vzniklo? Kapela se dřív jmenovala Church, ale od roku 2015, nevím z jakého důvodu, se rozhodla vypustit jedinou samohlásku ve slově a začít… „chrchlat“.
Netuším, proč a odkud jsem takový dojem získal, ale zdá se mi, že ačkoliv nejde o žádné veterány a v sestavě také nenajdeme žádná známá jména, docela se o Chrch ví a mluví. Jasně, letošní deska „Light Will Consume Us All“ vyšla pod Neurot Recordings, tedy labelem vlastněným členy Neurosis, což nějakou pozornost zajistí samo o sobě, ale název kapely mi byl kdoví proč povědomý už dříve. Každopádně, debut „Unanswered Hymns“ z roku 2015 ani loňské splitko s žánrově i národnostně spřízněnými Fister jsem neslyšel, tak jsem si řekl, že okoštuju alespoň novinku, abych nebyl úplný ignorant a byl trochu v obraze.
A hned na začátek to rozseknu – tahle muzika je nadhodnocená stejně brutálně, jak brutálně chrchlá název kapely. Stačí si jebnout Chrch do Googlu (chytrá, leč nesouvisející vsuvka – jestli nevíte, odkud pochází název Googlu, čtěte pro zajímavost tady) a okamžitě na vás vyskočí hromada zahraničních článků, kde se píše o tom, jak je album „brilliant“, jak jsou songy „devastating“ a jak jsou riffy „earth-shattering“. Kecy v kleci. Nuda je to.
Libovolná fiktivní pohádková entita, ať už to má být Bůh, Cthulhu anebo Létající špagetové monstrum, mi může být svědkem, že zatěžkaná monotónní muzika a můj přehrávač jsou dvě věci, které dohromady prostě ladí. Chrch ten sludge/doom sice drhnou od podlahy (byť je otázka, zdali vůbec lze takový žánr nedrhnout od podlahy), ale to je asi tak vše pozitivní, co k „Light Will Consume Us All“ můžu říct. Takhle dlouhé skladby, které se přelévají mezi různými repetitivními plochami, potřebují tři věci, aby mohly uspokojivě fungovat: zaprvé – stěžejní motiv musí být výrazný (ne nutně složitý); zadruhé – rytmika musí zaháknout drápy a nepustit, musí prostě podmanit; zatřetí – atmosféra musí makat. Ani jedním z těchto tří atributů se „Light Will Consume Us All“ nemůže pochlubit.
A přitom jsem byl na desku zvědavý, už jen kvůli dámskému vokálu, jenž v takových žánrech dokáže být velmi příjemným kořením a vítaným oživením. Ani ten ale výsledek nevytáhne, když je to celé víc těžkopádné než zatěžkané. Náznak toho, jak by se to dalo, probleskuje v některých momentech první poloviny „Portals“, ale jde skutečně spíš jen o náznaky, což je prostě strašně málo na desku o délce tři čtvrtě hodiny. Naopak třeba úvodní flák „Infinite Return“ má na frajera celých 21 minut, ale prakticky se v něm neděje nic moc zajímavého, na základě čeho by si píseň mohla takovou délku obhájit.
„Light Will Consume Us All“ není totální kopa sraček, jde prostě o průměrnou práci a zapomenutelnou desku, nic víc. Silné přehodnocování všude okolo nicméně člověka nutně staví do opozice a nutí poslat na Chrch nemilosrdný hejt. Což se může zdát jako nespravedlivé, nicméně i bez zbytečných antipatií platí, že mě „Light Will Consume Us All“ zklamalo a že to album považuji za slabé.