Země: USA Žánr: sludge / black / doom metal Datum vydání: 18.3.2014 Label: Profound Lore Records Hodnocení: H. – 8,5/10 Kaša – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8,5/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp

Coffinworm patří mezi ty kapely, jež osobně řadím do vlastní pomyslné škatulky s pracovním názvem “bordel”. To ovšem není myšleno v negativním smyslu, právě naopak, ačkoliv je to trochu paradoxní, protože podobná muzika co do sdělení bývá hodně negativní. Nicméně, oním bordelem jednoduše myslím opravdu brutální míchanici extrémních žánrů, která je podána v hodně těžkém duchu.

Na podobných skupinách se mi líbí to, že jsou hodně nestravitelné, netriviální, (především zpočátku) možná přespříliš chaotické a je poměrně nelehké jim přijít na chuť, ale jakmile do toho spadnete, už není cesty zpátky a takovéhle desky vás naprosto pohltí. Líbí se mi ta nekompromisnost, extrémní intenzita a neskutečně nemocná atmosféra.

A přesně tohle všechno do posledního puntíku platí i o Američanech Coffinworm a jejich druhé desce “IV.I.VIII”. Už jen ten žánrový nástřel jasně naznačuje, že tohle bude zlé – a také, že ano. Základem je nařvaný a nasraný sludge, jemuž je nějaký posluchač úplně u prdele – jednoduše vás chce jenom zničit. Ten je navíc do ještě větší intenzity vyhnaný black metalovou odporností a občasným závanem doomové plíživosti.

K tomu všemu kromě zmiňované nepříjemné atmosféry připočtěte ještě obrovský počet fakt hodně silných a mnohdy i působivých momentů, které se nacházejí ve všech šesti vyrovnaných kompozicích (nicméně kdybych měl volit vrchol, po těsném souboji bych asi hlasoval pro mocnou dvojici “Lust vs. Vengeance” a “Of Eating Disorders and Restraining Orders”, jakkoliv mě baví všechny songy) a vyjde vám, že před námi stojí excelentní nahrávka. Sice excelentní takovým tím způsobem, že to ani omylem není pro každého, spíše jen pro ty, kdo si libují v tom, aby se nechali hudbou deptat, ale to mě osobně absolutně nezajímá, protože já stojím na té straně barikády, která tyhle hnusy točí s oblibou.

Další názory:

Jediný důvod, proč jsem se odhodlal sám od sebe si pustit druhé album Coffinworm, byla ona hudební škatulka, která mně osobně přišla skoro až nespojitelná a představoval jsem si neskutečný bordel, jenž nemůže dohromady fungovat. “IV.I.VIII” mě však rychle vyvedlo z omylu, protože takhle ucelenou desku při veškerém tom chaosu, který její poslech přináší, jsem vážně nečekal.

Je tam vše, co uvedl kolega nade mnou, nicméně já tam slyším ještě lehké závany death metalu, což nemění nic na tom, že výsledkem je velmi špatně stravitelná nahrávka, jejíž poslech mi byl místy až nepříjemný. Strašně těžká atmosféra by se dala doslova krájet a já se sám sobě divím, co mě na té desce přitahuje natolik, že nemám problém se k ní i po nějaké době vrátit. Sympatický je mi hlavně fakt, že se tady nepřehánělo se stopáží, takže všechen ten chaos (který ale má jakýsi řád, jen je potřeba se k němu prohrabat) je nahuštěný na přijatelné ploše čtyřiceti minut a dopadá tak na posluchače s maximální možnou intenzitou.

Snad jediná skladba, která mi v kontextu celé nahrávky přijde slabší, je “A Death Sentence Called Life”, která je na můj vkus až příliš animální a sludge/doomové momenty nehrají s výjimkou prostřední části zas tak velkou roli jako třeba v geniálně utahané “Black Tears”. Ta je mým osobním vrcholem alba, nicméně ani ten zbytek není špatný, to rozhodně ne. Nelidský řev zpěváka Davea Brittse se zařezává až do morku kostí a docela rád bych ho viděl, jak se s tímhle popere naživo, protože to musí být peklo.

“IV.I.VIII” je vážně skvělá deska a Coffinworm se pro mě díky ní stali jedním z letošních nejzajímavějších objevů, ačkoli je to tak specifická záležitost, na kterou je potřeba mít už něco naposloucháno, protože si dokážu představit, že ta opravdu nechutná atmosféra spoustu potenciálních fanoušků na první poslech odradí.