Země: Finsko Žánr: funeral doom metal Datum vydání: 9.3.2011 Label: Firedoom Music Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook

Vydání “Chapter 3: Parasomnia” provází jeden neveselý fakt – smrt hlavního mozku Colosseum, Juhani Palomäkiho, jinak také člena o něco známějších Yearning, jenž zemřel ve věku nedožitých 32 let, těsně po dokončení této desky, která tudíž vychází až posmrtně jako jakési memorandum tohoto finského hudebníka, s jehož smrtí Colosseum i Yearning zanikli…

Kdo někdy měl tu čest s předcházejícími počiny “Chapter 1: Delirium” a “Chapter 2: Numquam”, jistě mi dá za pravdu, že Colosseum sice nepatří k naprosté špičce funeral doom metalu, ale že jsou jednou z těch kapel, jež odvádějí onu řekněme “černou práci” – nejsou lídry svého stylu, posunující jeho hranice, ale formací, která udržuje funeral doom v jeho ryzí formě muzikou na nic si nehrající – pěkně pomalu, dlouze a hlavně depresivně. To jsou atributy, které by se ve zkratce daly označit za stěžejní ve svém žánru a za stěžejní i v tvorbě Colosseum. Nepleťte si však pojmy – žánrově ryzí nemusí nutně znamenat průměrné…

Stěžejní kompozicí “Chapter 3: Parasomnia” se jeví hned úvodní, téměř dvaadvacetiminutový opus “Dilapidation and Death”, který ukazuje největší přednosti Colosseum. Je to například na poměry žánru možná až překvapivě proměnlivá struktura, jež v sobě konkrétně v případě “Dilapidation and Death” ukrývá několik velice skvělých momentů – těmi jsou možná trochu paradoxně ty pasáže, kdy se hudba nejvíce vyklidní, kdy se namísto těžkých riffů ozvou výrazné kytarové melodie, mnohdy ještě v pozadí podbarvené klávesovými linkami. Nečekejte ale klávesy ve stylu krajanů Skepticism, králů pohřebního doom metalu, v případě Colosseum jde spíše o lehké doteky, které mnohdy nemají moc daleko k ambientním polohám. Bavíme-li se stále ještě o “Dilapidation and Death”, výtečná je kupříkladu část začínající těsně před devátou minutou a pomalu trvající téměř až do dvanácté.

Vynecháme-li takřka čtyřminutovou mezihru “Questioning Existence”, která je ve své monotónnosti a minimalismu také velice zajímavá, plynou zbylé tři skladby v relativně obdobném mustru, tudíž je nemá moc cenu rozebírat, takže už jen v krátkosti. V “Passage to Eternity” je vrcholem výborná kytarová melodie, začínající v čase okolo 9:15; “On the Strand of Nightmares” se vyznačuje především výtečnou gradaci – takové poslední tři, čtyři minuty mají opravdu šťávu; závěrečná “Parasomnia” působí tak trochu napůl jako předlouhé outro, především díky četným pasážím, v nichž kytara hraje druhé housle, napůl jako klasická píseň s hutnými kytarami a majestátními klávesami.

Celkově je “Chapter 3: Parasomnia” spíše záležitostí jen pro fanoušky doom metalového extrému. Obyčejný smrtelník, jehož uši nejsou navyknuty na podobné hudební očistce, se bude v desce ztrácet. Ani v rámci svého specifického žánru se, jak již bylo výše zmíněno, nejedná o nic přelomového, přesto má album jistě své kouzlo, takže pokud vám není funeral doom cizí, jistě si labutí píseň Colosseum poslechněte…