Na konci srpna vyjde u Sentient Ruins Laboratories vinylová kompilace veškerého materiálu Consummation, který předcházel dlouhohrajícímu debutu. Záznam byl pro vinyl zmástrován Philem Kusabsem z Vassafor, zajímavostí také je, že kompilačka nabídne dříve neslyšenou verzi skladby „Weightless Grip of Fire“ s dodatečnými kytarovými linkami Johna Gossarda. LP lze předobjednat na Bandcampu vydavatelství.
Archiv štítku: Consummation
Consummation – The Great Solar Hunter
 |
|
Země: Austrálie Tracklist: Hrací doba: 50:22
|
Invictus Productions a Profound Lore nejsou žádné obskurní labely vydávající zoufalé sračky a pokud sledujete, co se v Austrálii, konkrétně v Brisbane, děje za hudební zvěrstva, tak jste o jméno Consummation zavadit mohli. Jejich krátké tituly „Consummation“ a „Ritual Severance“ byly stejně kvalitní natolik, aby si o pozornost fanoušků temné metalové hudby říkaly samy, i když mi přijde, že se kapele dostalo jisté zavádějící nálepky. Místo původu a koncertní výpomoc mozku kapely Craiga Younga v Impetuous Ritual z Consummation udělaly „cavern-core“, tedy jen další zahuhlaný zlo-death. Což je škoda, protože pozornější zkoumání odhalí, že Consummation tu rozhodně nejsou do počtu, není to žáden vedlejšák a už vůbec ne trendy kopírka.
Dlouhý debut „The Great Solar Hunter“ završuje vyznění předchozích dvou EP. Za jiné konstelace bych album určitě dokázal vypičovat kvůli zvuku, bicím, vokálům, absenci násilí, ale vzhledem k výsledku by to bylo prostě nefér. Zmíněná ípka byla zajímavá, o tom žádná, ale teprve předmětný debut je sakra uhrančivá záležitost. Svým způsobem dost monotónní, ale nikoliv nudná. Vzhledem k studiové sestavě by člověk mohl očekávat všelijaké rytmické a instrumentální magořiny, ale i když jsou třeba kytarové riffy hbité a chapadlovité dost, vše je primárně podřízeno zlovolné auře samotné muziky. Nosné motivy jsou výtečně, proměnlivě rozvíjeny až do svého dramatického maxima, album je tedy magnetizující po celou hrací dobu, což také láká k dalšímu opakování. Nutno dodat, že dojem z nahrávky i po více jak měsíci pravidelného poslouchání stále roste.
Připodobnit Consummation jednoznačně k nějakým dalším kapelám není zrovna jednoduché. Kdybychom hovořili o „duchovní“ spřízněnosti, tak by šlo jmenovat celé zástupy, já ale zmíním pouze jednu, a to (všem jistě známé) Aosoth z období posledních dvou alb a závěrečných splitů. Oběma je totiž vlastní schopnost deptat posluchače se zvláštním mixem blacku a deathu, který je obskurní, ve více aspektech naléhavý, ale nikterak překombinovaný. Myslím si ovšem, že nejvíce zde přispívá hostování Johna Gossarda z Dispirit, mimo jiné jedné z hlavních person již neexistujících Weakling nebo Asunder. Bez jeho psychedelických kytarových příspěvků by deska určitě strádala. Snaha pocuchat nervy posluchače se zvráceným sólováním byla sice přítomna na dřívějších titulech, ale teprve tady je 100% účinné a pozoruhodné.
Pokud vám jméno Johna Gossarda nic neříká, tak vězte, že se o něm Jef „Wrest“ Whitehead vyjádřil jako o původci amerického blackmetalového zvuku, a je pravděpodobné, že bez jediné desky Weakling „Dead as Dreams“ by zásadní tituly Deafheaven, Wolves in the Throne Room a jiných zněly podstatně jinak. Každopádně Dispirit jsou také kapela, která dokáže posluchače se svým zadoomaným, psychedelickým black metalem absolutně rozdrásat, a to byl asi důvod, proč byl Gossard přizván. Rád bych zdůraznil, že se jedná o zkurveně zajímavou kapelu, kterou byste měli slyšet, protože taková „Ixtab’s Lure“ ve vás určitě něco usmrtí.
„The Great Solar Hunter“ je velice povedené, hypnotické album a bezesporu nejsilnější nahrávka kapely. Osobní dojem mi trochu kazí to všelijaké „co by kdyby“, protože extrém pro extrém mám rád a na zvuk jsem si musel zvykat (věci mástrované Lowndesem z Cruciamentum mi z nějakého důvodu prostě vadí). Těžko říct, nakolik zasloužená by byla třeba kritika monotónního tepu bicích. Tak jako tak, materiál samotný mě přesvědčil dostatečně a s velkým úspěchem obstál i zcela soustředěné noční poslechy (třeba lépe než noví Deathspell Omega), kdy věci neschopné udržet pozornost samy o sobě rychle přepínám. Lepší je očekávání vytěsnit a prostě nechat debut Consummation působit. Nemyslím, že se album vyšplhá do mého výročního topu, ale někomu se to může klidně stát.
Redakční eintopf – červen 2019
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Na první pohled se červen tvářil dost nenápadně, ale při bližším pátrání jsem zjistil, že těch zajímavých alb se chystá dost na to, aby se člověk měl na co těšit. Pojďme tedy na věc.
První místo přepustím rakouským okultistům The Devil & the Universe. Jejich minulé album „Folk Horror“ mě fest baví a ukázky z novinky „:Endgame 69:“ znějí také dobře, tudíž není moc co řešit. Věřím, že i tentokrát to bude oko(u)zlující párty.
Nemalé naděje „nečekaně“ vkládám i do čtvrté desky Abyssal. Jejich poslední výtvor v podobě splitka „Apanthropinization“ s Carcinoma mě sice úplně na prdel neposadil, ale pořád jim věřím, protože řadovka je prostě řadovka. Ani nemluvě o tom, že ta minulá, „Antikatastaseis“, byla doposud nejlepší, takže je zjevné, že se Abyssal dokážou posouvat. „A Beacon in the Husk“ každopádně bude jeden z vrcholů června.
Do třetice pak upozorním na jeden kolaborační počin, o němž se mluví méně, než bych čekal vzhledem k tomu, jaké popularitě se islandský black metal stále těší. Na „Kosmískur hryllingur“ se spojí Wormlust a Skáphe, přičemž pro první jmenované půjde o první materiál od doposud jediné desky „The Feral Wisdom“. Jistě bude stát na poslech.
Metacyclosynchrotron:
„Pošlete eintopfy, ještě jsem žáden nedostal,“ nervuje se H., a tak se svými věrnými Siegwürm-manny pátrám, co má teda v červnu vyjít, aby byla Jeho Despotická neSvatost spokojena. Zrak okamžitě padá na první dlouhé album australských Consummation, které vyjde u Profound Lore, a paměť zároveň předkládá, že předcházející EP „Ritual Severance“ nabízelo silnou atmosféru, kde jisté vazby na Impetuous Ritual šlo popřít jen těžko. Ale „The Great Solar Hunter“ dle ukázek nebude jen další zahuhlaný „hnusodeath“. Bez zajímavosti není ani zdejší kytarové hostování Johna Gossarda z Dispirit, Weakling a Asunder.
Po úvaze si zmínku nakonec vybojovala i kapela se značně neoriginálním názvem Panzerfaust. V Kanadě ale zvládají ortodoxnější formy black metalu vcelku obstojně, a jelikož mi poslední EP i nová skladba atmosférou připomněly čas strávený s „Enemy of Man“, tak jim dám přednost i před Enthroned a Domgård.
Ovšem skutečně zásadní hudební událostí je vydání „Zëss“ francouzských Magma. Kapela tuhle kompozici hravá naživo už téměř 40 let, ale k definitivnímu studiovému zvěčnění nastal vhodný čas teprve loni. „Zëss“ má představit příběh o úplném konci všeho, času i dosavadního bytí, kdy veškeré formy vědomí vymizí, takže jsem zvědav, jak se s touto eschatologickou vizí poperou právě oni. Dokument z nahrávání stojí za vidění a staré záznamy koncertních performancí „Zëss“ lze také snadno dohledat.
Cnuk:
Ze slabého června vypíchnu pouze jedinou desku – „Entity“ od deathmetalistů Nucleus. Jedná se o hutný death metal s technickou finesou, kde je hlavním tématem vesmír. Album jsem již párkrát slyšel a řekl bych, že prvotinu „Sentient“ se podařilo celkem lehce překonat. Uvidím, jak „Entity“ s dalšími poslechy ještě poroste, ale už teď jsem si jistý, že bude patřit do té horní poloviny letošních desek.
Dantez:
Hledal jsem poměrně intenzivně. Nakonec to však vypadá, že v červnu nic zase až tak převratného nevyjde. Pár věcí ale za zmínku přece jen stojí.
Nejlákavějším červnovým počinem je pro mě novinka „:Endgame 69:“ od The Devil & the Universe. Pokud jste si někdy přáli slyšet Dead Can Dance, kteří schytali kopačku rozštěpeným kopytem, právě The Devil & the Universe jsou přesně to, co hledáte. Předešlá deska „Folk Horror“ nabídla téměř dokonalou fúzi temného ambientu s chytlavým darkwavem a novinka – soudě dle singlů – bude v podobném duchu pokračovat.
Zajímavým počinem by mohli být i noví Abyssal. U předešlé desky „Antikatastaseis“ mi přišlo, že kapela až moc spoléhá na obecnou atraktivitu kakofonního bordelu bez jakéhokoliv záchytného bodu (někdo tomu říká „caverncore“). „A Beacon in the Husk“ by však mohla podle ukázek nabídnout vyspělejší materiál, který je dost chaotický na to, aby představoval posluchačkou výzvu, avšak je zároveň dostatečně čitelný k tomu, aby si posluchač nemusel myslet, že si z něj kapela dělá prdel. Uvidíme.
Na začátku června také vydají němečtí Vulture nové LP jménem „Ghastly Waves & Battered Graves“. Až doteď kapela nabízela poctivě odtřískaný osmdesátkový speed metal, který staví na stylistice slasherového horroru ze stejných dob. A podle coveru i nového tracku „Stainless Glare“ k nějakému zásadnímu odklonu nepůjde, což je určitě dobře. Vulture totiž patří k několika málo kapelám, kterým se tahle staroškolská rezurekce daří.
Consummation: ukázka z debutu
Profound Lore sedmého června vydají první dlouhohrající album australských Consummation pojmenované „The Great Solar Hunter“. Tracklist, obal a hlavně vypuštěnou skladbu „Phosphor Libation“ máte níže. Sentient Ruins Laboratories mimochodem pracují na vinylové kompilaci staršího materiálu.
01. Ophidian Crown 02. The Great Solar Hunter 03. Phosphor Libation 04. Apotheoses 05. The Eminent Fires of Sacrifice
Consummation: nové EP
Po delší době zdánlivé nečinnosti se australští zlometalisté Consummation vrací s dvouskladbovým EP „Ritual Severance“. To obsahuje dvě nové skladby – „The Weightless Grip of Fire“ a „Blighted Ovum“, které nabídnou celkem 21 minut intenzity a napětí. EP 13. března vydají Invictus Productions a ti také na svůj Soundcloud zavěsili jednu ze skladeb.