 |
|
Země: Itálie Tracklist: Hrací doba: 67:31 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Ramon Moro je italský muzikant, konkrétně především trumpetista, jenž se na hudební scéně dle všeho nějaký ten pátek pohybuje. Říkám dle všeho, protože jsem si to jen přečetl – až donedávna jsem totiž vůbec netušil, že tenhle chlapík vůbec existuje. Prý se podílel na projektech, jejichž žánrový rámec sahá od jazzu přes klasickou hudbu přes progresivní metal až po black metal. Stoprocentně potvrdit ani vyvrátit to nemohu – letmo jsem zkusil poslechnout nějaké ukázky jeho dalších věcí a slyšel jsem nějaký jazz, ale také nějaké experimentálnější žánry s vlivy jazzu a v některých případech i elektroniky. Třeba black metal jsem nenašel, ale možná jsem jen špatně hledal, jelikož je klidně možné (a vlastně hodně pravděpodobné), že jsem ochutnal jen malý střípek z celé mozaiky Ramonova hudebního počínání.
To všechno jsem zkoumal a zkoušel z jednoho jediného důvodu, jímž je album „Stone and Death“. Ramon Moro si totiž začal říkat daRKRam a pustil se do stejnojmenného sólového projektu, jehož je „Stone and Death“ prvním albem. Za zmínku možná stojí, že počin vyšel jako mediabook limitovaný na pouhých 66 kusů.
Hned na začátek musím, že jsem v případě „Stone and Death“ dočista nepochopil jednu věc. Nahrávka je všude možně propagována pod nálepkou dark ambient black metal… ale proč? Přítomná hudba nemá s black metalem a vlastně žádným jiným metalem zhola nic společného. Dobrá, třeba v písních jako „VI [Male Role]“ či „XII [Conflict]“ se ozve kytara nebo přinejmenším něco, co jako kytara zní, ale hej – tohle pro nálepku black metalu nestačí ani náhodou. Vůbec mi nedochází ta snaha tlačit album takhle falešně, dělat z něj něco, čím není, a vlastně – když to řeknu ošklivě – lhát. Vždyť je to spíš kontraproduktivní, když ve finále posluchač dostane něco jiného, než co mu bylo slibováno, což se může na dojmech výrazně podepsat a leckoho i regulérně zklamat. Anebo se jen moje představy o black metalu diametrálně liší od představy člověka, jenž psal ty promo cancy?
Škoda je to tím spíš, že k něčemu takovému není důvod, poněvadž „Stone and Death“ má svoji kvalitu i se stávajícím obsahem. Asi jste pochopili, že ve výše zmíněné škatulce je onen black metal navíc, takže po jeho vyškrtnutí nám zbude – dark ambient. Je příjemné, že daRKRam tento žánr nevnímá v ortodoxně minimalistickém duchu (což jistě souvisí i s tím, že se nebojí pro žánr poměrně atypických nástrojů jako trubka nebo křídlovka), a „Stone and Death“ tedy není oním standardním skoro-tichem, jak jej předkládají mnohé jiné darkambientní projekty. Nic proti tomuto přístupu nemám, samotného mě to docela baví, nicméně v praxi takové desky chvíli poslouchám a zpětně se k nim už nevracím, jelikož se brzy naskytne zase jiné hudební „nic“, u něhož lze na chvíli zakotvit.
Oproti tomu na „Stone and Death“ se neustále něco děje (téměř – samozřejmě se najdou i minimalistické chvilky). Nepředstavujte si nějakou rozmáchlou záležitost, ale na žánrové poměry se daRKRam nebojí ani vcelku výrazných pasáží a jednoznačných kontur. Na jednu stranu je díky tomu jeho podání stravitelnější a otevřenější i svátečním návštěvníkům v darkambientních vodách, ale nese to s sebou i určité výhody – jdou zde momenty, jaké si zapamatujete, skladby lze mezi sebou rozeznávat, poslech má jasnější cíl. Celé je to takové… hm… v jistém slova smyslu hudebnější. Pozitivní však je, že se „Stone and Death“ i přesto neodvrací od určitých atributů svého žánru, tudíž v sobě stále nese tu náladotvornost, jakési spodní proudy a všechny tyhle věci, díky nimž máme dark ambient rádi. Ani třeba výrazné pasáže v písních jako „XVI [Work]“ nebo „V [Inner Essence]“ tomu nijak neškodí.
Každopádně, výsledek je asi takový, že „Stone and Death“ za zkoušku stojí. Výše nastíněné zklamání z nevhodného nálepkování nahrávky nemělo podkopat kvality samotné hudby, jako spíš upozornit, abyste od daRKRam neočekávali black metal. Jinak se ale jedná o velmi povedené album, v němž lze nalézt příjemnou poslechovku i podnět ke hloubání zároveň. Hezké překvapení.