 |
|
Země: Švédsko Tracklist: Hrací doba: 39:43 K recenzi poskytl:
|
První pohled (Metacyclosynchrotron):
„Nocturne of Eyes and Teeth“, neboli první album švédských Reveal!, představilo zajímavou porci oldschool deathu ve stylu starých Autopsy a Morbid Angel, kde šlo tušit docela atypické intence. S druhou deskou „Flystrips“ Švédové vykročili vstříc dekadentnímu rocku, ale pokud jsem v recenzi něco trestuhodně opomenul zmínit, byla to výrazná inspirace Christian Death, na kterou mě upozornil kolega Dantez. Nové album „Scissorgod“ si tento primární vliv podrželo a Reveal! podle mě citelněji přihlédli k tomu, že je formoval zlometal. Když se nad tím v kontextu jejich tvorby zamyslíte, tak termín „death rock“ získá zajímavý odstín…
Skladby „Scissorgod“ by šlo důkladněji rozebrat a vypíchnout například blackmetalové riffy v „Down Through the Hole“, feeling „Antichrist Superstar“ v „Decomposer“, parádní podbarvení některých pasáží žesťovými nástroji a fakt, že je album, jak šlo ostatně od Reveal! čekat, příjemné jako nachcanej slizkej strejda, co vám vyhrožuje ustřihnutím pindíka, pokud mu neoblížete zpocenej můstek. Šmik, šmik, ty malá kurvo.
Reveal! si určitě v mnohém sáhli na svůj vrchol. „Scissorgod“ zdobí naprosto parádní živý zvuk, který podtrhuje… no úplně vše. Pokud se kapela v něčem přibližuje (a možná i vyrovnává) stylotvorným modlám, je to evokovaným pocitem, že se postavili do nahrávací místnosti a desku s lehkostí převedli na pásek jako jeden parádně nafrčený organismus. Akorát ta session zároveň připomíná něco, co Reveal! ztvárnili ve videoklipu ku „Clevermouth“, takže mi je líto pomyslného producenta, který po takové návštěvě musí vymetat prášek z konzole. I z toho důvodu je „Scissorgod“ deska, jež stojí za poslech, a co víc, prvotní dojmy z ní nejspíš budou výjimečné, ale nemyslím, že by to byla perla, o které by se mohlo i po letech mluvit, jak je tomu v případě spřízněných In Solitude a jejich vynikající „Sister“. Ovšem kdyby se „Scissorgod“ trochu okleštilo, šmik, šmik, vy rozežrané švédské děvky…
…tak by mě nemuselo po čtvrt roce mrzet, že mě půlka alba nudí, ne-li až sere. I celkově mám pocit, že mě to při chuti na Reveal! více táhne ke skladbám z „Flystrips“. Za chválou výše si samozřejmě stojím, první dvě alba jsou navíc v mnoha objektivních aspektech určitě překonaná, ale riff je riff a nevypočitatelná divokost je někdy lepší než sofistikovanost. Takže zatímco s Reveal! z období „Flystrips“ bych se kamarádit opravdu nechtěl, teď mám pocit, že by se s klukama dala vést zajímavě vyjetá debata bez obav, že dostanu pod stolem kudlou do stehna, pokud jim nemám co nabídnout do nosu. A to je trochu škoda.
Druhý pohled (Dantez):
Na „Flystrips“ se Reveal! s death rockem jen oťukávali. „Scissorgod“ jej přijímá o mnohem více. Z křehkého kytarového tónu a nekonvenčních rytmů bicích smrdí „Only Theatre of Pain“ od kultovních Christian Death na míle. Reveal! se však nebojí jít ještě o několik kroků dále. Vybubnovávačky jsou líznuté Killing Joke, zejména „Fire Dances“ érou. Celkový schizoidní náboj někdy přepadává až do noise rocku. Zmíněné chytře inkorporované žesťové nástroje společně s neverbálními vokálními ventily – třeba ten uprostřed „What Pigs Get“ – připomínají ty nejpomrdanější momenty Oxbow. Přesto všechno Reveal! neztrácejí ksicht. Konstantně to připomíná zejména specifický vokál Cracka a pro Reveal! osobitá, leč dost skrovná dávka blackmetalových riffů a bicích.
Co Reveal! nahánějí na inspiraci, bohužel trochu ztrácejí v samotném songwritingu. Opakující se motivy lze slyšet už v prvních dvou skladbách a pocit, že je slyšet něco, co už zaznělo na desce předtím, se dostavuje i později. Zcela unikátní tracky zde i přesto jsou. Lze zmínit mansonovskou „Decomposer“, klipovou „Clevermouth“ nebo zvráceně epický zavírák „Coin Toss“. V závěru to ale, jak už poznamenal Metacyclosynchrotron, vážně vychází půl na půl. Z toho důvodu „Scissorgod“ špatně snáší každodenní ohrávání a lépe funguje při sporadických posleších.