Země: Austrálie Žánr: experimental death metal Datum vydání: 19.2.2013 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Kilter 02. The Back Wards 03. Curtain 04. Plasm 05. Awryeon 06. Orbmorphia 07. Oblotten Hodnocení: 9/10 Odkazy: facebook / bandcamp

Nemá cenu jakkoliv zastírat, že “Vexovoid” pro mne byla jedna z nejočekávanějších desek letošního roku. Důvod je ve své podstatě prostý, v zásadě však velmi důležitý. Mocní Australané Portal totiž patří mezi těch nemnoho skupin, u nichž bych se rozhodně nebál vytahovat slova jako originalita či unikátnost. Řečeno ve zkratce, tato skupina má vše, co já osobně od hudby požaduji – naprosto nezaměnitelný a neotřelý sound, dech beroucí atmosféru, inteligenci a fenomenální nápady…

Fanoušci death metalu mi snad prominou, ale tento žánr – ačkoliv nepopírám, že do něj spadá nemalý počet mých oblíbenců – za příliš originální nepovažuji. Samozřejmě, že zde jsou i kapely s jasně rozpoznatelným zvukem a rukopisem, ale není jich moc a navíc to jsou většinou staré páky, jejichž muzika byla něco neokoukaného (resp. neslyšeného) v době, kdy byl extrémní metal v plenkách. Portal jsou však onou pověstnou výjimkou, jež musí potvrdit každé pravidlo, ve svém stylu jsou ona jehla v kupce sena, která je jiná než všichni okolo. Pokud si člověk vzpomene na slova o tom, že je dnešní death metal přespříliš uniformní a vyumělkovaný, která prohlásil kytarista Horror Illogium, a budete u toho poslouchat tuto experimentálně death metalovou apokalypsu, záhy pochopí, jak to bylo myšleno.

Daň za originalitu však Portal platí takovou, že je jejich muzika jen velmi těžce stravitelná, a tím pádem je určena jen velice úzkému spektru posluchačů. Dovolil bych si zde citovat slova jednoho nejmenovaného redakčního kolegy, který po prvním poslechu prohlásil cosi v tom duchu, že je to “WTF hudba” a že to víckrát poslouchat nebude. Háček je v tom, že produkce Portal je vskutku extrémní… což o to, řeknete si, vždyť death metal je extrémní styl sám o sobě, a samozřejmě budete mít pravdu, nicméně Portal jsou cosi jako extrém v extrému. Nejde o to, že by hráli nesnesitelně rychle nebo přehnaně technicky (ačkoliv jejich hudba instrumentálně náročná bezesporu je), v obou těchto disciplínách jistě najdete mnohem “horší” spolky. Muzika Portal bude pro mnohé nesnesitelná díky své absolutní nepřístupnosti, neskutečně tíživé dusivé atmosféře a naprosto zničujícímu tlaku, který je na posluchače vyvíjen. A nutno dodat, že slovo “tlak” to celé vystihuje opravdu dobře, neboť při poslechu takřka doslova cítíte, jak vás ta hudba tlačí do kouta a nedá vám vydechnout.

Setkal jsem se již i s názory, že Portal hrají jenom neprostupný bordel, a ačkoliv mám tyto vzývače kultu Cthulhu velmi rád, naprosto chápu, když to někdo prohlásí. Na deskách těchto Australanů totiž najdete neprostupnou a masivní stěnu hluku, v níž mezi mocnými údery bicích, prsty-lámajících riffů a chorobně odpudivým vokálem The Curatora není ani skulinka. To má za následek již zmiňovaný nátlak, před nímž se nejeden rádoby drsňák poběží rychle schovat do krytu. To vše pak obklopuje vskutku děsivá atmosféra, která si svou působivostí jen stěží hledá konkurenci. Jistě se mezi vámi najde spousta těch, jimž se dostaly do rukou knihy H.P. Lovecrafta… jistě mi potvrdíte, že jsou jeho příběhy (přinejmenším ty nejslavnější) postavené na dusivé atmosféře všemocného nevysvětlitelného zla, proti němuž je člověk malinký bezvýznamný červ. Inspirace v těchto příbězích je již na metalové scéně možná trochu klišé, jenže zatímco jiní o tom jen zpívají, Portal toto kolosální zlo opravdu zhudebňují, byť ne všechny jejich texty se tohoto tématu dotýkají. A když už jsme nakousli texty, můžeme v nich vidět další důkaz toho, jak moc těžce Portal jsou stravitelní, protože i lyrická stránka se nese ve stejně nepochopitelném duchu. Schválně vám pro zajímavost doporučuji si něco přečíst a uvidíte sami, jestli této poměrně divoké míchanici latiny a dosti specifické angličtiny budete plně rozumět…

Co se týče konkrétně “Vexovoid”, jen těžko lze dodat něco víc, než co již bylo řečeno, čímž ovšem ani náhodou nechci tvrdit, že Portal omílali neustále to samé dokola, právě naopak. I v tom neprostupném “bordelu” totiž stále cítit s každou deskou lehce odlišnou změnu v náladě, která je sice vždy zničující, pokaždé ale trochu jinak. Díky abstraktnosti toho, co Portal produkují, to však nedokážu úplně korektně pojmenovat, přesto mi můžete, že posun tam jistě je, což samozřejmě platí i o “Vexovoid”. Bavit se o jednotlivých skladbách příliš nemá cenu, což už asi nepřímo vyplynulo z předchozích řádků, ale aby to zaznělo explicitně – každá kompozice na “Vexovoid” je zdrcující tryznou na hranici šílenosti. Pokud byste ovšem přece jenom trvali na konkrétních kusech, asi bych vyzdvihnul osudovou “Curtain”, jejíž pomalé momenty se táhnou jako smrt, mocnou “Plasm”, zajímavou “Orbmorphia”, jež snad jako jediná na desce nabízí nějaký záchytný bod v kytarové změti, a hlavně závěrečnou uhrančivou apokalypsu “Oblotten”.

Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že “Vexovoid”, potažmo celá tvorba Portal, toho většině lidí neřekne vůbec nic. A u té menšiny, kterou to přece jenom osloví, se rozhodně nebude jednat o lásku na první pohled. Kdo tomuto šílenství ovšem propadne, asi jen těžko se ho někdy zbaví. Zatímco pro jednoho to bude fenomenální záležitost na hranici geniality, pro druhého to zkrátka bude jen neposlouchatelný brajgl bez sebemenší špetky nějaké melodie, lehce zapamatovatelného momentu či čehokoliv jiného, co průměrný posluchač od hudby očekává. Kdo si myslí, že by muzika obecně měla poskytovat dobrou náladu a bavit, zde se nemusí ani obtěžovat. Na jakou stranu se přikloníte, to je už na vás. Kde jsem já, to asi dostatečně výmluvně říká číslo na konci recenze…