 |
| Země: Francie Žánr: alternative rock Datum vydání: 28.4.2014 Label: Inspur Music Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Od té doby, co mi pár měsíců nazpět přistála v klíně nahrávka “Man Is a Lonely Soldier” od francouzských Mils a já jejímu kouzlu velice rychle propadl, slovní spojení francouzský alternativní rock ve mně vzbuzuje vcelku vydatná očekávání. Když se mi tedy naskytla možnost vzít si do parády desku, na jejíž vizitce stálo přesně tohle, věru jsem moc neváhal. A i když se z řadového debutu mladičké formace Eyes of Verona vyklubalo něco odlišného, než jsem čekal, “Ex-Voto”, jak se deska jmenuje, si mě omotala okolo prstu.
Eyes of Verona skutečně žádní ostřílení harcovníci nejsou. Kapela je na scéně teprve druhým rokem a kromě “Ex-Voto” vydala zatím jen po jednom singlu a EP. Tím větší překvapení pro mě byl první a vlastně i každý další poslech, protože “Ex-Voto” je naprosto dotažené album hotové kapely. Ať se kouknu na jakýkoli aspekt desky, není tu ani stopy po jakémkoli amatérismu, nezkušenosti nebo čemkoli podobném. Všechno od vlastní muziky po grafiku přebalu je provedeno na skutečně vysoké úrovni a je vidět, že Inspur Music vložili do Eyes of Verona velkou důvěru. Za sebe říkám, že k tomu rozhodně měli dobrý důvod, ale vás asi zajímá, co za důvod to asi mohlo být, že?
Tak pěkně popořadě. Eyes of Verona se skutečně pohybují ve vodách alternativního roku. Na první poslech to ale do uší asi hned nepraští, a to proto, že hlavní náplň desky tvoří kytarami a vokálem hnaný živelný, energický a chytlavý rock s nepatrnou punk rockovou příchutí. V žádném případě ale nejde o prostou stadionovou hoblovačku. Už na stavbě kytar je znát, že Eyes of Verona jsou více než schopni přijít s nápaditou, pestrou a všeobecně zajímavou muzikou, která na poslech sice není nikterak náročná, ale přitom ani trochu triviální. Ještě zajímavější to ale dělají jemné samply, jimiž sice Eyes of Verona neplýtvají, ale jsou použity citlivě a vždy ku prospěchu věcí. Ať se jedná o syntetické smyčce, náznaky trip-hopového beatu nebo cokoli jiného, s rockovým základem to funguje zcela nenuceně, přirozeně a pro ucho velice libě.
Nerad bych ale aby ve čtenářích téhle recenze zakořenil mylný dojem, že veškerá alternativa “Ex-Voto” spočívá v zajímavým instrumentálem a samply kořeněném rocku. Je sice pravda, že ten je opravdu nejvýraznější složkou desky, ale pak je tu i několik kusů, jež svým odlišným naturelem zásadně přispívají k její dynamice a posluchačské přitažlivosti. Intro “Chapter 2: Trust”, jakési středové zvolnění “Chapter 3: Glory”, “My Odyssey” nebo titulní outro “Ex-Voto”, to jsou všechno skladby, v nichž po jakémkoli rocku není ani památky, které útočí na posluchačovu přízeň výhradně atmosférou a ve kterých jsou experimenty nejpatrnější. “Chapter 2: Trust” uvádí desku trip-hopovou zasněností, “Chapter 3 : Glory” obdobným způsobem brzdí dosavadní svižné tempo, nezkreslená kytara a vokál v “My Odyssey” mi zase pokaždé připomene Anathemu posledních let a “Ex-Voto” se vyzněním vrací zpět k trip-hopu. Sice bez beatu ale zato jakýmsi naléhavým vytrácením se, jež desku opravdu luxusně uzavírá. Jak už jsem naznačil, tyto skladby jsou na desce rozmístěny velice chytře, jejich kontrast s rockovou polohou Eyes of Verona je velmi osvěžující a nehrozí tedy, že by “Ex-Voto” mohla sklouznout ke stereotypu nebo nudě.
Samým popisem hudebního výraziva Eyes of Verona bych ale zapomněl zmínit možná vůbec nejdůležitější faktor, který celý debut táhne vpřed a dává mu konečnou podobu. Za tímhle tajuplným prohlášením se skrývá vokální projev slečny zpěvačky a je to věru zajímavá věc. Nemůžu tvrdit, že by byla Sophie nějak extrémně nadaná, měla zvláště strhující barvu hlasu nebo něco podobného. Její zpěv je formálně vlastně docela obyčejný, ale co z něj dělá něco neobyčejného, to je mladistvá energie a nadšení, které se v něm skrývají. Ta holka zkrátka působí neuvěřitelně živelně a ono to ve výsledku dělá strašně moc. A když je ten její hlas navíc ještě hezký a příjemně se poslouchá, vzhledem ke všemu výše řečenému asi už není třeba moc co dodávat.
Přesto to ale udělám. Eyes of Verona (sakra, i jméno si vybrali pěkně!) dali dohromady svěží a chytrou nahrávku, která v perfektním poměru míchá rozjívenost a seriózní přístup a která mě nehorázně baví od prvního poslechu – a že už těch poslechů proběhla pěkná řádka! Neříkám, že jde o nějakou supernovu a objev století, ale když se mi už tenhle debut zažral pod kůži jako v poslední době máloco, jsem nesmírně zvědavý, co se pod hlavičkou Eyes of Verona urodí v budoucnu, neboť ten potenciál tady vyloženě bije do očí. Do té doby ale budu s chutí poslouchat “Ex-Voto” a vám všem doporučuji to samé všemi deseti.
Další názory:
Upřímně jsem se na poslech “Ex-Voto” poměrně těšil… popravdě mě docela navnadila kolegova recenze, podle níž jsem si myslel, že mě muzika Eyes of Verona bude vážně bavit, ale tak nějak se to nestalo. Netvrdím, že je to nějaké vyloženě špatné, naopak v tom je cítit dost slušná kvalita a také sympatický odstup a střízlivý přístup, díky němuž ten výsledek zní vlastně dost vyspěle, ale i přesto mě tihle Francouzi jednoduše příliš nechytli a za celou dobu, co to album poslouchám, jsem se úplně nedokázal naladit na stejnou notu. “Ex-Voto” kolem mě vždycky tak nějak prolítne bez většího povšimnutí (až na pár výjimek jako třeba docela svěží “Renovatio”), což mi přijde jako trochu škoda, protože je to ve svém jádru fakt dost slibné, ale nemůžu si pomoct, pro mě to prostě nemá takovou sílu, aby si mě to dokázalo získat. Když Ježura na začátku své recenze zmiňoval Mils, tak ti jsou co do působivosti své hudby minimálně tak o dvě třídy výše… “Ex-Voto” je pro mě příjemný a solidní nadprůměr, ale nic zvláštního…
H.