 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 32:17 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jen málo žánry hýbe trend zvukového revivalu tolik jako metalem. Zdá se, že každá druhá kovová podškatule zažívá renesanci. Kapely záměrně serou na jakýkoliv progress, oklešťují příkrasy a hrají hudbu vystavěnou na masivních fundamentech. Fetid nejsou výjimkou.
Tříčlenná formace z Oregonu vznikla v roce 2013, tehdy ještě pod jménem Of Corpse. Se změnou názvu však nedošlo k odklonu od hudební formy. Fetid odjakživa drhnou špinavý death metal, který na prvním demu „Sentient Pile of Amorphous Rot“ v porovnání s pokusy Of Corpse pouze natunili hutnější produkcí.
Jak název kapely, tak název dema napovídají, jaký druh death metalu Fetid mydlí. Jde o klasické oldschoolové svinstvo místy líznuté goregrindem, které můžeme znát třeba z dob nemelodických Carcass. To ale není vše. V momentech, kdy kapela zabředává do pomalejších temp, si nejde nevzpomenout na klasiky od Incantation. Právě fanoušci tohoto tradičního zvuku by měli zbystřit.
„Steeping Corporeal Mess“ se od předchozích pokusů kapely liší zejména lepší produkcí, která zní doslova „revivalově“. Tón kytar, zvuk bicích a celková hutnost skoro nelze nesrovnat třeba se skvělým debutem „Misantropologi“ dánských Undergang. Produkčně alba totiž zní takřka identicky. Zásadní rozdíl se nachází ve psaní. Zatímco Undergang vnášejí do svého death metalu chytlavost pomocí rock’n’rollových groovů, Fetid to mydlí víceméně zpříma a bez žádných větších překvapení.
Právě u zvukové šablonovitosti se bude u mnoha posluchačů lámat chleba. Fetid nelze upřít hráčský talent a pořádný zápal pro starou školu. Z pohledu zarytého oldschool-deathmetalového fanouška je vlastně vše v pořádku. Pro toho, kdo však bude čekat na moment, který Fetid nějak oddělí od zaměnitelné revivalové masy, bude „Steeping Corporeal Mess“ jen další deskou z mnoha.
Celé album je vystavěno vlastně podle stejného plánku. Téměř všechny skladby čítají stopáž okolo šesti minut, na kterých se střídají středně rychlé části s tradiční blastbeatovou drtičkou. V pomalejších partech se Fetid daří zachytit ten klasicky čpějící, dřevně znějící groove, a pokud posluchač udrží pozornost, určitě si tyto pasáže dostatečně užije. V blastbeatových částech to ale začíná splývat stejně jako tuna kapel, které se bez žádných výhybek pokouší o rezurekci staroškolského death metalu.
Není divu, že deska nejvíce zaujme na úplném začátku. U první „Reeking Within“ totiž posluchač nemá omlácenou hlavu o doblba opakovanou rovnicí. Čím víc se deska blíží ke konci, tím víc vše zní jako pouhá recyklace. A to je dost na hovno – zejména když vezmeme v potaz, že se vše odehrává v čase něco málo přes půl hodiny. Z letargie tak vyhodí akorát pěkné retro synthwave intro ve finální „Draped in What Was“.
Věřím, že se najde solidní číslo deathmetalových puristů, kteří si „Steeping Corporeal Mess“ užijí. Osobně mě však poslech Fetid nudí a i po vícero posleších jen těžko hledám důvod, proč si raději nepustit něco ověřeného a nápaditějšího. Fetid to drhnou se ctí. Během drhnutí však bohužel sedřeli veškerou idiosynkrasii.
