Datum: 14.8.2013 Místo: Praha, Incheba Účinkující: Flogging Molly, NOFX, System of a Down

Dne 14. srpna se v pražských Holešovicích uskutečnil první ročník Aerodrome Festivalu, který ve svém line-upu obsahoval pouze čtyři kapely, mezi nimiž však vyčnívalo jedno velké jméno, a to System of a Down, jedna z nejoblíbenějších kapel současné scény. Alba typu “Toxicity” nebo “Mezmerize” jsou mezi lidmi ceněná zlatem a není tedy divu, že veškerou pozornost přitahovali jen a pouze oni. Společně s nimi vystoupili metalcoroví Killswitch Engage, celtic punkoví Flogging Molly a punkoví NOFX. System of a Down vystoupili v Česku po dlouhých 15 letech, naposledy tu v roce 1998 dělali předkapelu legendě Slayer, v té době však Tankian a spol. nebyli ještě tak známí, a tudíž jsme se jejich plnohodnotné show dočkali až teprve letos. O akci byl velký zájem, není divu, když se kluci dali opět dohromady teprve nedávno, což je jeden z faktů, který vzbouzel pocit, že se jedná o něco výjimečného a možná už neopakovatelného. Co kdyby kapela opět přerušila svou činnost a nebyla šance je znovu vidět? Takovou příležitost si nemohl snad žádný fanoušek nechat utéct, a tak se sešlo krásných 17 000 nadšenců. Jak tedy festival probíhal?

Jelikož mě z celého akce zajímal pouze headliner, rozhodl jsem se první dvě předkapely vynechat. Z těch tří, co byly na výběr, bych se sice rád podíval na Killswitch Engage, ale protože vystupovali jako první a “protrpět” v areálu další dvě kapely mě moc nelakálo, dorazil jsem zhruba hodinu a půl před vrcholem večera a tím pádem se mohl podívat na punkery z NOFX. Punk mě nikdy nezaujal, a tak jsem to tedy bral jako nutné zlo, ale vystoupení nakonec tak špatné nebylo. Bohužel mě ale spíš bavily části mezi písněmi, NOFX nepředvedli nějak oslnivou hudbu, ale povídaní mezi mě opravdu bavilo. Bral jsem to tedy spíše jako stand-up comedian show s přestavkámi na průměrnou hudbu. Hláška “This song is about kids, because we love kids, it’s called ‘Fuck the Kids’“ mě baví doteď, dalších tisíce narážek na černochy (ne však rasistické), utahování si z lidí u pódia, z Avenged Sevenfold a homosexuálů, určení naší nové státní vlajky a mnoho dalšího. Z hudebního hlediska mi toho v hlavě moc neutkvělo, z hlášek však většina. Jednalo se o klasický punk, který mi přijde furt stejný a nudný (a jelikož je toto metalová stránka, veřím, že se mnou většina bude zde souhlasit), některé songy byly hodně do reggae, ale že bych po koncertě musel sehnat nějaký jejich materiál a naposlouchat ho, to ne.

Když se ale měl blížit čas System of a Down (plánovaný start byl 20:30) a ve 20:25 nás NOFX pořád otravovali nějakými kecy, tak už i publikum začlo reagovat negativně. Start headlinera se tedy neobešel bez zdržení, když se však kolem deváté spustila otevírací “Aerials”, propuklo obrovské nadšení. Lidé byli na System of a Down natěšení, není divu. Show byla plynulá, Tankian ani Malakian se do proslovů jako jejich předchůdci nepouštěli, šlo hlavně o hudbu a tu mají zvládnutou perfektně. Kapela je ve formě, Tankian předvádí neskutečnou podívánou, kdy dokáže během chvíle změnit z pořádného řevu (před koncertem bych neřekl, že takový klidný člověk něco podobného dokáže) do klidného zpěvu. Serj je pro mě obrovská osobnost, která má velmi osobitý styl. Nepotřebuji u něj vidět nějaké bláznivé poskakování, sice zpívá v metalové kapele, ale vyžaduji od něj tu noblesnost, kterou je proslulý. Na jeho tanečky na místě se skvělě dívá a po většinu času svou noblesu právě dodržuje, když ale chce, dokáže se pořádně rozjet. Jeho kolega na kytaře působí podobně, o největší pohyb se tedy stará baskytarista Odadjian.

V repertoáru měli System of a Down připraveno 22 songů a nechyběly největší klasiky a očekávané písničky typu “Toxicity”, “Chop Suey”, “B.Y.O.B.” a podobně. Jednalo se o výběr toho nejlepšího ze všech alb, co kapela za svou kariéru vyprodukovala. Pokud jste System of a Down kvůli nějaké písničce poslouchat začali a dostali se k nim přes ní, určitě tam nechyběla. Je však škoda, že se neprodukuje žádný nový materiál. Diskuze ohledně nové desky sice probíhají, jsou to však jen spekulace a podle posledních informací, vše zdržuje právě Tankian. Pokud by se na vystoupení aspoň nějaká novinka předvedla, dostalo by se to na úplně jiný level. Kapela momentálně žije z toho, co kdysi vyrobila. Není to však kritika, jejich materiál je i po takové době perfektní a velmi dobře poslouchatelný, návštěva tomu jest důkazem. Nicméně nějaké oživení je do budoucna určitě potřeba, není to aktuální problém, ale pokud za dva, tři roky stále nic nového nepřijde, mohli by upadnout do stereotypu, snad se tedy nečeho dočkáme. Na druhou stranu si zase samotní interpreti koncert poměrně užívali, a proto bylo překvapení, že se nedostalo na přídavek. Spousta lidí tento jev příkládala tomu, že se nestíhalo včas skončit, ale po nastudování setlistů z jejich evropského turné se přídavek neodehrál nikde. Je to samozřejmě škoda, atmosféra byla po celý čas koncertu vynikající a byla by dvojnásobně kvalitní, pokud by kluci opět z backstage vylezli. Tento fakt však již nezměníme a sám nemám odhady, proč se přídavky nekonají, zůstane to tedy tajemstvím kapely. Toto je možná jediná kaňka na jinak výborném večeru.

System of a Down zkrátka přivezli to, co se od nich očekávalo. Byla to výborná show, která za návštěvu stála. Vidět Tankiana na pódiu s touto kapelou patřil k jednom z mých snů a jsem rád, že 14. srpna 2013 se nejen mně splnil. Aerodrome Festival byl povedený a dle všeho se chystá i příští ročník, pokud přijede opět nějaká podobně veliká kapela anebo znovu samotní System of a Down, jenom dobře. Podobně velké akce potřebuje jak samotná Praha, tak celá Česká republika.