Datum: 24.11.2014 Místo: Praha, Modrá Vopice Účinkující: Ater Era, Hell Militia, Kill Akreditaci poskytl: Arkham Productions

Občas se prostě stává, že člověk přemýšlí, že by navštívil nějakou akci, ale nakonec nejede a později si za to nadává a zpětně nechápe, proč se na to vybodnul. Takhle mě třeba dodnes mrzí, že jsem kdysi nejel na Celtic Frost do Katovic, protože se o pár měsíců později rozpadli, nebo že jsem prošvihnul Urgehal v Děčíně. Stejně tak si dodneška nadávám, že jsem před čtyřmi lety nebyl u toho, když tu společně hráli Hell Militia, Blacklodge a Aosoth, navíc s českým supportem v podobě Gorgonea Prima. To prostě byla sestava jak kráva a fakt mi hlava nebere, jak jsem tenkrát mohl nejet… co bych dneska za tyhle tři kapely pohromadě dal, protože to je prostě elita francouzského black metalu. Je pravda, že třeba Aosoth jsem tehdy neměl ani zdaleka tak naposlouchané jako dnes, ale to nic nemění na faktu, že to byl z mojí strany dost velký kretenismus.

Po čtyřech letech, během nichž jsem se stihnul podívat alespoň na Blacklodge, se do Prahy vrátila i Hell Militia, byť tentokrát s ani zdaleka tak lákavým doprovodem v podobě Kill a Ater Era a bez zpěváka Meyhnacha a baskytaristky LSK. I tak to ale bylo dost velké lákadlo na to, abych se na to tentokrát nevybodnul.

Před zahraniční trojicí smeček se měli představit ještě domácí Sekhmet, jejichž set měl začít přesně v osm hodin. Vzhledem k tomu, že pondělí mám aktuálně hodně náročné, jsem zvládnul dorazit až na půl devátou. Na pódiu se nic nedělo, takže jsem si myslel, že buď už jsem Sekhmet prošvihnul, anebo akce nabrala brutální skluz hned od začátku. Záhy jsem se však dozvěděl, že se Sekhmet nakonec vůbec nekonají a že přijde řada rovnou na Ater Era.

Abych řekl pravdu, z celého večera jsem byl obeznámen jen s tvorbou Pekelné milice, ohledně Kill a Ater Era jsem věděl jen to, že ty kapely existují. I přesto si mě však Ater Era dokázali během svého vystoupení získat na svou stranu. Slovinská trojice na pódiu nedělala žádné psí kusy, předvedla spíš statický a soustředěný výkon a víc za sebe nechala mluvit samotnou hudbu. Ta však byla vážně dobrá, takže to vůbec ničemu nevadilo. Black metal v podání Ater Era byl stále poctivým black metalem, žádnou generickou blbostí, ale bylo to stále zajímavé a rozmanité – plné chytrých změn tempa, melodií, atmosférických momentů. Navíc i ve třech měli Ater Era dost hutný a plný sound… obecně vzato jim ta muzika fungovala po všech stránkách a mě osobně vážně překvapila. Pozitivní dojem rozhodně nenarušil ani menší problémek s kytarou v jednom momentě (takové to bzučení, když napůl vypojíte kabel, znáte to), protože naštěstí nešlo o nic velkého. Tak jako tak, Ater Era mě rozhodně bavili víc, než jsem předpokládal, takže hned začátek večera proběhl na výbornou.

Zato druzí Švédové Kill na tom byli o dost hůř. Ti totiž předvedli black/thrashovou oldschool hoblovačku (což nebyl ten problém), která byla v jejich podání trochu nezáživná (to už problém byl). Suverénně nejzábavnější bylo pár pomalejších momentů, ale těch bylo v muzice Kill jen nejnutnější minimum… navíc když je u hudby, která je postavená hlavně na rychlé řezanici, opravdu zábavných jen pár pomalejších chvilek, tak je prostě něco špatně. Netvrdím, že to byla vyložená sračka, to zase ne, jen to byl jednoduše průměr… já mám pro kapely jako Urn (jejichž logo měl bubeník na triku) nebo Bestial Mockery (jejichž jeden člen v sestavě Kill ostatně působí) skutečně pochopení, ale Kill žádný zázrak fakt nebyli. Navíc mi přišlo, že v některých momentech nechyběly ani regulérní přehmaty, některá řvavá sóla zas byla vyloženě rušivá, což na dojmu také moc nepřidalo. Podívat se na to dalo, ale i tak bylo švédské trio jednoznačně nejslabším článkem večera, na čemž nic nezměnil ani fakt, že měl na sobě kytarista triko “Hell Symphony” od Root. Svoje publikum však evidentně měli, protože pár hrozičů se pod pódiem rozhodně našlo.

Po konci Kill už nastal čas na hlavní chod celé akce v podobě Hell Militia a jejich chorobného black metalu. Francouzské komando nijak neváhalo a hned od začátku nedávalo sebemenší důvod k pochybnostem o tom, kdo je toho večera králem. Oproti předchozím dvěma kapelám totiž laťka vyletěla o úroveň nahoru, protože Hell Militia byla naprosto suverénní a ona charakteristická nemocná atmosféra, jež zdobí desky kapely, nechyběla ani v Modré Vopici. Hudebně to byl samozřejmě správný hnus, jak se na takovou kapelu sluší a patří, to snad ani nemá cenu zmiňovat, ale rozhodně za zmínku stojí to, co předváděla kytarová sekce. Oba kytaristé totiž podali skutečně excelentní výkon a bylo vidět, jak muziku opravdu prožívají – přesně takhle to má vypadat.

Kapitolou sám pro sebe je určitě i současný vokalista RSDX, který sice musel nahradit ikonického Meyhnacha, ale jak vidno, do sestavy Pekelné milice se už stihl zapracovat více než dobře. Tenhle nizozemský ďábel totiž nenechal nikoho na pochybách, proč je zrovna on novým vokalistou Hell Militia – jeho vokál je správně zvířecí a zvrácený a jeho pódiové vystupování bylo uhrančivé úplně stejně jako před dvěma roky v Plzni, kde se předvedl v řadách kultovních německých nihilistů Bethlehem. Navíc má obrovské plus za triko geniálních Mysticum, ale to už je samozřejmě jen detail.

Dále se rozhodně sluší neopomenout fakt, že kapele a jejímu snažení velkou měrou pomáhala i výtečná projekce na plátně, která byl úplně stejně odporná jako vlastní hudba Hell Militia… v jednu chvíli běžely záběry ze sugestivního loutkového “Krysaře”, aby je za chvíli vystřídala injekční stříkačka zarytá za nehtem. Čím víc kapel s projekcí jsem viděl (a že poslední dobou jsem jich viděl docela dost, když chodím na samé industriální a EBM srandy, kde je tohle na rozdíl od black metalu poměrně běžná záležitost), tím víc se mi to zdá skoro i zbytečné, protože stejně většinou vnímám skupinu a její muziku a projekci už jaksi nestíhám sledovat. U Hell Militia to však jinak bylo úplně o něčem jiném a v jejich případě to byla vážně třešnička na dortu, která atmosféru jen podtrhla. K úplně dokonalosti už chyběla jenom větší tma, protože když je polovina klubu rozsvícená, tak to jednoduše není úplně ono. I přesto však Hell Militia ukázala, že i v aktuální sestavě je kult prasete pořád při síle.

Trochu slabším Kill navzdory se (hlavně díky Hell Militia) jednalo o dost povedený večer. Příjemný byl i konec ve vcelku inteligentní hodinu (cca v půl dvanácté) a docela mile mě překvapil i pitelný černý Kozel… je fakt, že ve Vopici nejsem zrovna častým návštěvníkem a naposledy jsem tu byl před třemi lety, ale co si pamatuju, pivo mi tu nikdy zvlášť nejelo… o to příjemnější pak bylo, když jsem zas jednou mohl pít, protože mi docela chutnalo, ne jen proto, abych se nenudil během zvučení. V neposlední řadě pak potěšil i zvuk, který byl na všechny tři skupiny povedený a muzikantům rozhodně nepodkopával nohy v jejich snažení, jak se tomu občas bohužel děje. Návštěvnost sice mohla být na jméno formátu Hell Militia o trochu vyšší, ale i vzhledem k tomu, že koncert vyšel na pondělí, to nebyl extrémní provar (ostatně, jsou i akce, které se konají v sobotu a stejně tam dojde sotva deset lidí). Navíc je Vopice docela malá, takže opticky byl klub relativně zaplněný. Kdo ovšem dorazil, ten podle mě nemohl odcházet zklamán.