Archiv štítku: hixploitation

The Hills Have Eyes II (2007)

The Hills Have Eyes II (2007)

Země: USA
Rok vydání: 2007
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes II
Český název: Hory mají oči 2

Režie: Martin Weisz
Hrají: Michael McMillian, Jessica Stroup, Daniella Alonso

Hrací doba: 86 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Remake „The Hills Have Eyes“ z roku 2006 se dočkal kladného přijetí od fanoušků i dobrého komerčního výsledku (patnáctimilionový rozpočet se zaplatil již během úvodního víkendu, celkově si film v amerických kinech vyvraždil necelých 42 milionů dolarů, celosvětově pak 70 milionů dolarů), takže se s pokračováním příliš neváhalo. Svou dvojku měl i originální snímek z roku 1977, ale „The Hills Have Eyes II“ z roku 2007 nejsou remakem „The Hills Have Eyes Part II“ z roku 1984, jde o samostatné pokračování navazující pouze na „The Hills Have Eyes“ z roku 2006.

I tuhle dvojku zaštiťoval Wes Craven z producentské pozice a navrch si napsal scénář. A podobně jako u „The Hills Have Eyes Part II“ to vypadá, jako kdyby to celé vymýšlel po lobotomii anebo pořádně husté kalbě. Zdá se, že pouštní kanibalské rodině prostě dvojky nesvědčí, protože podobně jako původní druhý díl pošlapal odkaz svého kultovního předchůdce, mrví dvojka z roku 2007 vše, co bylo na předešlém bijáku tak dobré.

Abychom si správně rozuměli. Nejhorším filmem v sérii stále suverénně zůstává „The Hills Have Eyes Part II“. Ale to je dáno spíš tím, že takhle mocný fail už asi natočit nešel, protože v osmdesátkách byly zřejmě k sehnání tvrdší drogy. Přesto i „The Hills Have Eyes II“ vykazuje značnou scénáristickou tupost, která se nejcitelněji projevuje v naprosto debilním chování postav.

Jednička měla vcelku sympatické oběti, jimž člověk mohl fandit, což nakonec v hororu nebývá pravidlem. Dvojka do pouštní oblasti posílá bandu vojenských zelenáčů (sestava klasická: hláškař, drsný černoch, pacifista, tlouštík, modelka, zamilovaná dvojice… jako vážně?), kteří se chovají jak naprostí kokoti, takže je jejich osud divákovi úplně u prdele… anebo spíš rovnou fandí kanibalům, aby konečně zmasakrovali tu otravnou partu kreténů, kteří jsou takové lopaty, že si omylem odstřelí i vlastního velitele. Ani nemluvě o vtipných momentkách, jako když si borci odkládají svoje zbraně, aby jim je někdo mohl šlohnout, anebo když se jde jedna vojanda vychcat za roh, aniž by tomu komukoliv řekla, a pak se diví, že ji mutant sebere a odtáhne si ji na šukačku do své zatuchlé nory.

Idiotismus takzvaně kladných postav je v tomhle filmu skutečně nadstandardní, až chybí jen kousek, aby to vyrovnalo demenci ze starého „The Hills Have Eyes Part II“. Wes Craven, přestože právem hororová legenda, si ve své kariéře několik slabších chvilek vybral a obě dvojky ze série „The Hills Have Eyes“ jsou toho jednoznačným důkazem.

Jednou z mála věcí, jaké lze na snímku pochválit, jsou opětovně kanibalští hnusáci, kteří jsou dost ohavní, i když tentokrát to musíme připsat na konto čistě povedeným maskám. Jejich chování a činy nemají na diváka žádný větší dopad, a to ani v momentě, kdy probíhá znásilňování unesené holky. Tím se dostáváme ke druhému kladu, čímž mám na mysli solidní porci brutality, násilí a krve, což je snad jediný aspekt, v němž tvůrci projevili alespoň náznak invence. Na rozdíl od minulého dílu to zde sice působí víc samoúčelně, ale i samoúčelný masakr se mi zdá lepší, než kdyby byl film úplně krotký a bál se krvavých záběrů.

The Hills Have Eyes II (2007)

Nicméně je evidentní, že „The Hills Have Eyes II“ poslalo sérii do průměrných vod a výš posunulo snad jen úroveň tuposti. Oproti bravurní jedničce se jedná o citelný propad. Podívat se na to stále dá, ale nijak to nezapůsobí a po konci zůstane pachuť zklamání.

Osobně si myslím, že koncept „The Hills Have Eyes“ stále má potenciál, jenž by si zasloužil pořádně využít, jelikož ze čtyř dosavadních filmů dělá pouštním kanibalům čest jen jeden (samozřejmě narážím na verzi z roku 2006). A dejme tomu, že originál lze tolerovat jako snímek své doby, který ale ve zkoušce časem neobstál. Na jednu stranu bych si tedy další vyprahlou řezničinu líbit nechal – pokud by to tedy nebylo na styl první dvojky anebo druhé dvojky. V takovém případě už radši nic netočit.


The Hills Have Eyes (2006)

The Hills Have Eyes (2006)

Země: USA
Rok vydání: 2006
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes
Český název: Hory mají oči

Režie: Alexandre Aja
Hrají: Aaron Stanford, Emilie de Ravin, Dan Byrd, Michael Bailey Smith, Robert Joy

Hrací doba: 107 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Není žádným velkým tajemstvím, že původní „The Hills Have Eyes“ z roku 1977 byly přímo inspirovány jinou hixploitation legendou – „The Texas Chain Saw Massacre“. Vtipné je, že i jejich remake z roku 2006 se v jistém slova smyslu inspiroval remakem „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 2003. Když Wes Craven, režisér originální verze „The Hills Have Eyes“ i jejího pokračování z roku 1984 (které však není ničím, čím by se měl chlubit), viděl, jakého úspěchu se dostalo předělávce „The Texas Chain Saw Massacre“ (a také předělávce „The Amityville Horror“ u nás uvedené pod imbecilním názvem „3:15 zemřeš“), hlavou mu začala vrtat myšlenka, jestli by si zmodernizování nezasloužila i jeho pouštní klasika.

Craven se však tentokrát ujal pouze produkce a převod látky do soudobého hávu přenechal mladému talentu. Volba padla na francouzského řezníka Alexandre Aju, jenž měl v té době na kontě krvavou lahůdku „Haute tension“ (žádné strachy, i ta se někdy ve filmovém koutku objeví!). A byl to dobrý tah, jelikož Ajovi se povedlo něco, co se téměř nevidí – dokázal natočit remake, s nímž se své předloze nejen vyrovnal, ale rovnou ji předběhl o několik koňských délek.

Již v recenzi na původní „The Hills Have Eyes“ jsem psal, že ten snímek strašně zestárl a dnes už nemá šanci na nikoho zapůsobit, protože vyznívá jako neškodný starý horůrek. A to i přesto, že téma kanibalské rodiny lovící v poušti nic netušící lidi má vysoký hororový potenciál. Remaková verze přináší vše, co originálu zoufale chybí. Atmosféra je vyprahlá a dusivá, krve i násilí je ve snímku dostatek, aniž by cokoliv z toho působilo samoúčelně či zbytečně. Dokonce se našel prostor i několik černě-humorných vtípků, které ovšem nijak nenabourávají hororovou náladu.

Snímku se daří vytvářet i napětí, které sice klesá s počtem zhlédnutí, ale musím říct, že když jsem „The Hills Have Eyes“ viděl poprvé v kině a navíc jsem v té době ještě neměl za sebou originál, tak to fakt makalo jako svině. I vám tedy mohu jen doporučit, abyste se v případě, že neznáte ani jednu verzi, nejprve podívali právě na remake z roku 2006. Nicméně i ve stavu, kdy už jsem nové „The Hills Have Eyes“ viděl x-krát, si pořád myslím, že surové přepadení karavanu patří k nejpamětihodnějším hororovým scénám po roce 2000. A to myslím vážně.

Zásadního vylepšení se dočkala i kanibalská rodina. Zatímco v původním filmu vypadala jako banda zaostalých neandertálských hipíků, zde jsou to nelítostné zmutované zrůdy, které vypadají skutečně ohavně a budí respekt. Pluto v podání Michaela Berrymana v originále možná patří k notoricky známým filmovým zabijákům, ale až inovovaná verze Michaela Baileyho Smitha dokáže vzbudit nějaký odpor. Podobně je na tom i Lizard (odpovídající původní postavě Marse – netuším, proč došlo k přejmenování), jenž sice není tak hnusný jako Pluto, ale jinak je to učiněný zkurvysyn.

The Hills Have Eyes (2006)

Remake jde nad rámec původního filmu i příběhově. Kanibaly přestěhoval z jeskyně do městečka zdecimovaného jadernými pokusy, věnuje mnohem větší prostor záchraně uneseného batolete, odstraňuje největší nelogičnosti v chování jednotlivých postav… a hlavně – pes! Ten sice stále pomáhá, ale naštěstí už to není takový zasraný génius jako v roce 1977. Ještěže tak, protože ten čoklí superman mě na originálním filmu sral ze všeho nejvíc. Tady lze věřit tomu, že je to „jen“ dobře vycvičený pes.

I „The Hills Have Eyes“ z roku 2006 samozřejmě mají nějaké mušky (klidně bych si dokázal představit ještě o trochu vyšší stupeň brutality, chování postav i psa šlo taky udělat ještě o chlup inteligentněji), ale to jsou jen marginálie, které tenhle vysoce povedený horor nijak netáhnou ke dnu. Za mě osobně jde o jeden z nejlepších hororů nultých let aktuálního století a jeden z nejlepších hixploitations vůbec.

The Hills Have Eyes (2006)


The Hills Have Eyes Part II (1984)

The Hills Have Eyes Part II (1984)

Země: Velká Británie / USA
Rok vydání: 1984
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes Part II
Český název: Kruté oči hor

Režie: Wes Craven
Hrají: Kevin Spirtas, Tamara Stafford, John Bloom, Michael Berryman

Hrací doba: 87 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery!)

Původní „The Hills Have Eyes“ z roku 1977 patří k filmům, které možná byly skvělé na svou dobu, ale čas se k nim nezachoval dvakrát gentlemansky a nechal je šíleně zestárnout. Nicméně se jedná o jeden ze zásadních hororových kousků a jako takový si určitý respekt zaslouží. Jakkoliv už dnes nemá šanci vyděsit nebo poškádlit dávivý sval, koukat se na něj nakonec pořád dá.

To samé ovšem nelze tvrdit o pokračování z roku 1984. Kdyby na něm byl nejblbější překlad do české distribuce „Kruté oči hor 2“ (což je o to víc vtipné, že jednička u nás, jestli se nemýlím, oficiálně nikdy nevyšla, pouze se promítala na Festivalu otrlého diváka), tak by nebyl problém. Jenže dvojka je absolutní vylízanost, jejíž žalostnou kvalitu není možné omlouvat ani rokem vzniku, protože tohle je jednoduše mocně debilní i v kontextu své doby. Jo, klasicky budou spoilery, prý na ně mám u filmů upozorňovat­… jenže kdo se bojí, že by se mohl dozvědět něco, co se dozvědět nechce, tak kurva nemá číst recenze!

Děj je úplně stejný jako v jedničce. Tedy někdo jede do pouště, zůstane tam viset, okolo běhají kanibalové, kteří ztroskotanou skupinku vezmou útokem. Akorát rodinu na výletě vystřídala parta otravných tupých teenagerů, kteří se rozhodli jet na závody motorek zkratkou. A to ačkoliv vědí, co se v téhle oblasti stalo a že tu banda vidláků vyvraždila rodinu. A když už tam jedou a když už tam zkysnou (dojde jim benzín… protože proč mít s sebou dost pohonných hmot, když jedu do pouště, že jo?), tak se chovají jak největší kreténi, kteří si přímo říkají o to, aby je někdo vykuchal jak podsvinčata.

Jasně, příběh je vesměs klasický, něco takového najdeme snad u každého hixploitation bijáku. To bych ještě překousnul. Nelogické chování postav je v hororech taky klasika, ale tady dosahuje skutečného extrému. Dva borci se na motorce vydají pronásledovat kanibala, který jim jednu motorku šlohnul (kde se ji do hajzlu naučil řídit?), aniž by je jakkoliv sralo, že nevědí, kolik bídáků může být mezi šutry poschováváno. Parta zbylých šesti se dohodne, že kvůli bezpečí zůstane pohromadě, ale za třicet vteřin se hned roztrousí na malé skupinky, z nichž jedna se vydá do pouštní tmy hledat ty dva závodníky na motorkách, další dva jdou souložit do autobusu, další kráva si jde dát sprchu (proč by ne?), další je zase slepá (což mi jen tak mimochodem došlo asi až po hodině filmu) a začne prozkoumávat opuštěnou hornickou vesničku, u níž ztroskotali. Nebo jde frajer do tmy, řve na tam jak na lesy, a když po něm někdo ze křoví hlasem hlubokým jak Batman začne opakovat, tak to borcovi vůbec nepřijde divné a jde dál. A to všechno se děje v době, kdy už „hrdinové“ dávno vědí, s kým že mají tu čest a kdo se v okolí potuluje.

Jenže to není všechno. Z jedničky se vrací i geniální pes, jenž opět perlí a evidentně má vyšší IQ než všechny ostatní postavy ve filmu dohromady. Ten čokl mě tam jakože fakt sere! Když už jsme u těch postav, které se vracejí z jedničky, tak vyjma kanibala Pluta (k němuž do party přibyl nový úchyl Reaper, což je brácha táty Jupitera z prvního dílu) se vrací i Ruby, tedy Plutova sestra. Ta byla v jedničce členem kanibalské rodiny, ale nakonec pomohla rodině obětí a zabila svého bráchu Marse. Tady už je z ní normální holka, patří k motorkářským výletníkům, a přesto všechno do té pouště jede. Co je ale největší prdel… dle začátku snímku to vypadá, že v mezičase začala chodit s přeživším klukem Bobbym z jedničky. Protože když vám nějaký neandertálský kanibal vyvraždí rodinu, není lepší pomsty, než mu zcivilizovat dceru a pak ji začít souložit!

The Hills Have Eyes Part II (1984)

Bobby se ovšem do dvojky vrátil jen na štěk, aby si na začátku mohl zavzpomínat na události z prvního dílu. To máte totiž tak. Během natáčení se nestihlo pořídit dostatek materiálu, protože produkce byla stopnutá z finančních důvodů, a aby „The Hills Have Eyes Part II“ dosáhlo na celovečerní stopáž, musely se použít i záběry z jedničky. Takže vzpomíná Bobby, vzpomíná Ruby… a pak, ty vole, vzpomíná dokonce i ten pes! Fakt si nevymýšlím! To prostě nechceš.

„The Hills Have Eyes Part II“ je nesmírně blbý film plný nelogičností, otravných postav, ať už jde o moto-výletníky, anebo záporáky, kteří jsou zde za totálně vymatlané dementy. Asi ne náhodou jednoho sejme pes a druhý si nechá ve své vlastní noře naložit od slepé holky. Navíc je to celé strašně laciné, odfláknuté, bez špetky jakékoliv atmosféry, některé scény vyloženě zavánějí čirou trapností. Dokonce tam ani není žádná krev nebo cokoliv, i ty vraždy jsou cudné a provedené naprosto nudně. Prostě všechno špatně. Jestli to bylo zamýšleno jako hodně sofistikovaná parodie, tak respekt, ale jinak totální průser.

The Hills Have Eyes Part II (1984)

Smutné je, že „The Hills Have Eyes Part II“ točil stejný režisér jako první část, tedy Wes Craven. Jak se ale sám později přiznal, šel do toho jen kvůli tomu, že nutně potřeboval prachy. Výsledek by tomu odpovídal, poněvadž ten film fakt vypadá, jako kdyby to měl rejža úplně v píči a vůbec ho nezajímalo, jak to dopadne a že točí naprostou kokotinu – jen sbalit škváru a co nejrychleji vypadnout. Také Michael Berryman (Pluto) se nechal slyšet, že dvojka dopadla příšerně. Skoro mi to přijde, jako kdyby všichni během natáčení frčeli na fakt hutných drogách, protože tohle nikdo nemohl myslet vážně ani náhodou. Absolutně mimo i na poměry 80. let.

Jak jsem řekl, první „The Hills Have Eyes“ i navzdory svým neduhům má svůj status oprávněně. Dvojka je však mamutí přešlap, totální sračka a obrovská ostuda. Jestli se „The Hills Have Eyes Part II“ někomu líbí, měl by si jít vypláchnout oči – kyselinou.

The Hills Have Eyes Part II (1984)


The Hills Have Eyes (1977)

The Hills Have Eyes (1977)

Země: USA
Rok vydání: 1977
Žánr: hixploitation

Originální název: The Hills Have Eyes
Český název: Hory mají oči

Režie: Wes Craven
Hrají: Michael Berryman, Lance Gordon, James Whitworth, Suze Lanier-Bramlett, Bobby Carter, Martin Speer

Hrací doba: 89 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Já samozřejmě vím, chápu, uznávám a plně respektuji, že základy tohoto hororové subžánru pocházejí z nehororových snímků „Deliverance“ a „Straw Dogs“, jimž také oběma mocně fandím, ale skutečným ztělesněním čistokrevného hixploitation jsou pro mě dvě ryze hororové série, které se obě také mohou pochlubit legendárním statusem. Jakmile dojde na diskuzi o buranském hororu, kde se nic netušící výletníci z moderní společnosti v divočině střetávají s místními zvrhlými vidláky, jimž nejsou cizí kratochvíle jako znásilňování, vraždění či kanibalismus (a ne nutně v tomto pořadí), okamžitě mi jako první na mysli vyvstanou „The Texas Chain Saw Massacre“ a „The Hills Have Eyes“.

V obou případech se jedná o známé hororové série, jejichž první díly se zaslouženě těší kultovnímu statusu. Na druhou stranu, objektivně je nutno říct, že „The Hills Have Eyes“ v tomto případě přece jenom tahají za kratší konec. Když pomineme, že je snímek „The Texas Chain Saw Massacre“ inspirován (mimo jiné) a že dokonce využil i některé kulisy z jeho natáčení, není možné nevidět, že „The Hills Have Eyes“ nejsou tak dusivě syrové a působivé. A hlavně – zub času je citelně nahlodal. Samozřejmě nelze pochybovat o tom, že jde o žánrovou klasiku, ale i přesto je zřejmé, že tenhle notorický známý Cravenův kousek nedokázal zestárnout bez ztráty kytičky.

„The Hills Have Eyes“ opisují standardní příběhový oblouk hixploitation filmů – osoby z civilizace versus osoby z divočiny. Početná americká rodinka se rozhodne obhlédnout po cestě do Los Angeles starý důl, ale v pouštní pustině nabourá. Široko daleko zdánlivě nikdo není… ale jen zdánlivě. Okolí totiž obývá rodina kanibalů vypadajících trochu jako neandrtálci, kteří vyčkají do tmy a poté vezmou karavan útokem. Snímek je volně inspirován legendou o rodinném klanu Sawneyho Beana, jenž měl v 15. století ve Skotsku přepadávat, mučit a pojídat pocestné. Historici ovšem věrohodnost téhle legendy zpochybňují s tím, že se nikdy nestala, anebo je přinejmenším výrazně zveličována.

Na filmu lze i dnes rozhodně ocenit vyprahlé prostředí pouště, které je pro horor tohoto typu jak stvořené. I navzdory tomu, co jsem výše prohlásil o výrazném zestárnutí, není možné „The Hills Have Eyes“ obviňovat ani z toho, že by snad diváka nudily. Snímek docela rychle ubíhá a baví – přestože trvá poměrně dlouho, než se skutečně rozjede a než dojde k dlouho tušené krvavé konfrontaci. Lokálně se daří tvořit určité napětí, byť není nijak zásadně intenzivní a zcela jistě vám nezpůsobí újmu na psychice, vcelku dobře pracuje s divákovým očekáváním nevyhnutelného střetu a vše kulminuje v momentě, kdy k němu konečně dojde. Nekompromisní upálení hlavy rodiny, vnik do karavanu, znásilnění dcery – právě s takovými výjevy se nejpřesvědčivěji daří tvořit pocit surovosti kanibalů a bezmoci obětí.

The Hills Have Eyes (1977)

Na druhou stranu, jindy zas „The Hills Have Eyes“ působí viditelně zašle a zastarale. A tím rozhodně nemám na mysli skutečnost, že některé postavy nosí zvonové kalhoty, jak se na sedmdesátá léta sluší a patří. Vidět je to třeba na násilí – v době vydání byly „The Hills Have Eyes“ považovány za drsný a explicitní snímek a jejich původní sestřih si vysloužil nejvyšší možný rating (dnes již nepoužívané označení X). Následně byl ovšem film sestříhán, aby dosáhl na nižší hodnocení R, a původní sestřih s vynechanými scénami se nyní považuje za navždy ztracený. I tak šlo o na svou dobu násilnou záležitost. Dnes ale „The Hills Have Eyes“ působí spíš jako neškodný starý horor, jenž s výjimkou jednoho záběru na vykuchanou achillovku nedokáže nabídnout nic, nad čím by se současný divák nějak zásadně pozastavil. A to už v téhle době existovaly snímky, nad jejichž zvrhlostí a brutalitou lidé odvracejí hlavu dodnes.

Podobně ani parta kanibalů nedokáže budit nějaký zásadní respekt a noční můry vám nezpůsobí. Občas působí spíš jako banda retardů, nikoliv jako ohavní pouštní psanci, kteří by vám měli nedlouhý zbytek vašeho života pořádně znepříjemnit. Což ovšem nic nemění na tom, že minimálně postava Pluta v podání Michaela Berrymana patří k notoricky známým hororovým záporákům. Trochu paradoxní je, že v samotném filmu působí drsněji postavy Marse a především otce rodiny Jupitera, jehož se obávají i ostatní kanibalové.

The Hills Have Eyes (1977)

Upřímně mě zde navíc vždy trochu obtěžovala ještě jedna věc, a sice geniální pes, který dokonce společně s Marsem vede tabulku bodycountu! Samozřejmě vím, že pes se dá vycvičit, ale tohle mi připadalo dost přehnané. Chytřejší už byl, ty vole, snad jen komisař Rex. Kdyby si rodina s sebou nevezla čokla, tak by proti kanibalům neměla žádnou šanci, zvlášť když se její členové občas chovají jak blbci a sami se vydávají do tmy, ačkoliv už tuší nebo dokonce moc dobře vědí, co a kdo tam na ně může číhat.

Může se zdát, že kritika je výrazná. Možná svým způsobem ano. Ale můžete si to překládat tak, že chvála se nemá dávat jen za zásluhy a kultovní status (jejž ovšem nepopírám ani v nejmenším!). Mouchy tu jednoduše jsou, tak proč je uměle zakrývat. Nicméně i jim navzdory má snímek určité kouzlo, (jak již bylo řečeno) nenudí a za hororovou klasiku je považován právem. Osobně jej mám vlastně docela rád a myslím, že přinejmenším žánroví fanoušci by to rozhodně měli znát.

The Hills Have Eyes (1977)


Mother’s Day (1980)

Mother's Day (1980)

Země: USA
Rok vydání: 1980
Žánr: hixploitation / rape & revenge

Originální název: Mother’s Day
Český název: Den matek

Režie: Charles Kaufman
Hrají: Nancy Hendrickson, Deborah Luce, Tiana Pierce, Frederick Coffin, Michael McCleery, Beatrice Pons

Hrací doba: 90 min

Zdroj fotek: Critic.de

(Budou spoilery.)

Myslím, že všichni praví žánroví znalci mezi vámi museli tušit, ne-li dokonce vědět, že při našich výletech do vod hororu prostě dřív nebo později bude muset dojít i na něco z produkce kultovní společnosti Troma Entertainment, která proslula výrobou extrémně levných a zvrhlých hororů. Nejde o žádné měkké voloviny pro náctileté smrady v kinech, ale o (mnohdy mocně) zhovadilé záležitosti, v jejichž případě si přijdou na své všichni, koho vzrušuje kombinace filmového braku, brutálního gore a dost často i dementního humoru. Poměr posledních dvou ingrediencí se liší film od filmu, první atribut zdobí snad všechny jejich počiny. Toliko krátký úvod, který rozhodně nehodlám opakovat u každého bijáku od Tromy, jemuž se dostane té cti, aby byl v našem filmovém koutku, to se nemusíte bát.

Dnes se podíváme na kultovku „Den matek“, jež může být důvěrně známá i českému divákovi, poněvadž v našich končinách vyšla na DVD. Snímek patří k těm počinům Tromy, které víceméně rezignují na úchylný humor a snaží se budovat vážnější hororovou atmosféru. Vtípky se objevují spíš jen v náznacích a docela sporadicky, například když se bráchové hádají, jestli je lepší punk nebo disco, anebo popíchnutí směrem k legendárnímu „Vykoupení“ na benzínové pumpě (hra na banjo). Ale to už trochu předbíháme, začněme radši u příběhu. Klasicky – budou spoilery, takže jestli tě to sere, dál nečti!

„Den matek“ pojednává o mateřské lásce a o vztahu milující matky ke svým synům. Tedy… svým způsobem. V malebné roubence (čti: polorozbořená parodie na chalupu plná bordelu a humusu) uprostřed lesů žije maminka se dvěma synáčky. Ike a Addley jsou jeden retardovaný a druhý debil a oba pod dohledem a dle instrukcí máti páchají zvrhlosti na všech, kdo se odváží se do místních lesů přiblížit. K jejich oblíbeným kratochvílím vedle dementního smíchu a výše zmiňovaným erudovaným diskuzím o hudbě patří především znásilňování a brutální vraždy bezmocných obětí.

Právě sem, k nedalekému jezeru, se na víkend vydá trojice kamarádek z vysoké školy, které se každoročně na dva dny sejdou a někam vyjedou. Romantickou idylku plnou kempování a babských tlachů ovšem vyruší zmiňovaná dvojice povedených bratříčků, kteří holky svážou ve spacích pytlích a odtáhnou do svého baráku, kde na nich pod mateřským dozorem začnou ukájet své vidlácké choutky. Snad není nutno dodávat, že ne všechny kamarádky se konce filmu dočkají živé.

„Den matek“ je docela zajímavý svým subžánrovým crossoverem. Horory totiž ve svých subžánrech většinou zůstávají čisté, takže málokdy vidíte, že by se tomu daly přiřadit hned dvě hororové nálepky. Na druhou stranu, není nutno dělat ze „Dne matek“ nějakou originální záležitost, protože tak žhavé to rozhodně není, navíc je takhle kombinace docela logická. Snímek totiž dává dohromady hixploitation – tedy měšťáci na výletě dostávají těžkou sodu od lokálních buranů – a rape & revenge – tedy druh hororu, kde se role obrací, z lovce se stává štvaná zvěř a oběť se začíná mstít za způsobené příkoří. Jak název napovídá, typicky to bývá znásilnění, ale zrovna u „Dne matek“ to tak není. Zde se totiž dvěma holkám podaří uniknout a posléze se vrátí na místo činu, aby se pomstily za smrt své kamarádky.

Mother's Day (1980)

Krvavá nadílka je ve „Dni matek“ na poměry Tromy relativně slabá a objeví se zde jen několik málo „tvrdších“ záběrů jako třeba sekyrka zaseknutá do koulí. Dokonce se děje i to, že kamera před tím největším masakrem uhýbá. Což myslím jen potvrzuje tezi, že v tomto případě se režisér Charles Kaufman pokusil vytvořit méně prvoplánovou podívanou. Vyložená měkota snímek není, protože páchané násilí se v některých chvílích nesleduje úplně nejpříjemněji (hlavně první střet dívek a vidláků), a to i přes zjevnou lacinost filmu. Abych ale nepřeháněl, o nějaký velký extrém se zcela jistě nejedná a třeba s nesnesitelně dusivou atmosférou prvního „Texaského masakru motorovou pilou“ se to samozřejmě nedá srovnávat ani v nejmenším.

Mother's Day (1980)

Jak tedy na tom ale „Den matek“ skutečně je? Není třeba zastírat, že objektivně je to docela hloupý film, ostatně jako všechno od Tromy. Pro fandy brakového hororu se ovšem jedná o solidní jednohubku, která sice nepřináší nic objevného nebo zásadního, ale v jistých dílčích detailech (subžánrový koktejl, místy slušná atmosféra, odsýpající tempo bez nudy, závěrečný twist) zaujme a v jistém slova smyslu snad i potěší.


House of 1000 Corpses (2003)

House of 1000 Corpses (2003)

Země: USA
Žánr: hixploitation

Originální název: House of 1000 Corpses
Český název: Dům tisíce mrtvol

Rok vydání: 2003
Režie: Rob Zombie
Hrají: Jennifer Jostyn, Erin Daniels, Chris Hardwick, Rainn Wilson, Sid Haig, Sheri Moon Zombie, Bill Moseley, Karen Black, Dennis Fimple, Matthew McGrory

Hrací doba: 89 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: RottenTomatoes.com

Dnes už je dávno známým faktem, že Rob Zombie je muzikant i režisér, ale v roce 2000 tomu tak ještě nebylo. Rob už měl vydobyté ostruhy na hudební scéně coby frontman White Zombie, měl za sebou vydání dnes již kultovního sólového debutu „Hellbilly Deluxe“, ale režíroval jen několik videoklipů pro White Zombie i pro svůj sólo projekt. A v téhle době se pustil do svého celovečerního debutu – „Domu tisíce mrtvol“.

Není žádným tajemstvím, že Rob Zombie je velký příznivec hororového žánru, ostatně je to dost znát i v jeho textech, a v „Domu tisíce mrtvol“ to zužitkoval. Je to film od fanouška hororu pro fanoušky hororu. Pocta žánru, nikoliv však neinvenční vykrádačka známých klasik. Samozřejmě, že není problém vystopovat odkazy a podobnosti s mnohými kultovkami, především s „Texaským masakrem motorovou pilou“, ale Zombie dokázal standardní historku o měšťáckých děckách, která na výletě na venkov chytí banda zvrhlých buranů a připraví jim peklo, pojmout vysoce nadstandardním způsobem a s vlastním autorským vkladem. Ať se vám „Dům tisíce mrtvol“ líbí nebo ne, nemůžete popřít, že Zombie hned ve své prvotině ukázal, že talent rozhodně má.

Většina hororů tohoto typu se snaží nejprve představit budoucí oběti, začíná klidně, sleduje jejich cestu – to vše kvůli tomu, aby se s nimi divák seznámil, sžil se s nimi a aby na něj jejich následné mučení / znásilňovaní / zabíjení (případně jejich libovolné kombinace) víc zapůsobilo. Standardní postup, jenž někdy funguje, někdy ne. Naopak úchylové častokrát bývají kvůli napětí skryti, dokud to jen jde, aby byl jejich první úder o to ničivější. „Dům tisíce mrtvol“ tímto způsobem do jisté míry postupuje taktéž, přesto jsou výletníci nepříliš výrazní a je od začátku zřejmé, že jsou předurčeni umřít.

Prim zde hraje vrahounská rodina, což je k dokonalosti dovedené panoptikum magorů, z nichž ti úplně nejzajímavější dostali plnohodnotný prostor ve volném pokračování „Vyvrženci pekla“. Právě díky záporákům „Dům tisíce mrtvol“ takřka okamžitě vyběhl po cestě vedoucí ke kultovnosti mezi hororovými fanoušky (což nutně nemusí znamenat, že se takového statusu dočká), a kdyby snímek nevznikl v aktuálním tisíciletí, ale někdy v 70. či 80. letech (však děj se také odehrává v roce 1977 a retro stylizaci se daří tvořit docela přesvědčivě), byl by dnes mezi filmovými zvrhlíky uctíván jako žánrový klenot. Netvrdím však, že by se mu dostalo širokého uznání – „Dům tisíce mrtvol“ je totiž určen spíš úzké skupině lidí, kteří dokážou hrát jeho hru. A myslím, že právě kvůli vyšinutosti a vyhraněnosti snímku se mu dostává tak rozporuplných hodnocení.

Zombie totiž dotáhl bizarnost do extrému, a to nejen v záporných postavách, z nichž nejvíce vyčnívá bělovlasý magor Otis (Bill Moseley), afektovaná Baby (Sheri Moon Zombie) a hláškující klaun Captain Spaulding (Sid Haig), tedy ta trojice, která po zásluze hraje hlavní úlohu ve „Vyvržencích pekla“. Celý snímek je narvaný úchylnými nápady v obsahu i ve formě. Kromě ujetých scének a zfetovaných nepříběhových prostřihů totiž film boduje i svojskou technickou stránkou, hojným užíváním divných filtrů, převrácených barev a dalších vychytávek.

House of 1000 Corpses (2003)

Samozřejmě je z toho cítit, že Rob Zombie si mnohé tyhle srandy vypůjčil ze svých videoklipů – on to je s nadsázkou řečeno celovečerní videoklip, ale… je to špatně? Zvlášť když u Zombieho to nutně neznamená zběsilý střih, nýbrž specifickou stylizaci, jaká „Domu tisíce mrtvol“ prostě sluší. Velmi zajímavé je i to, že výsledek dokáže být tak divný a nelehce stravitelný pro každého, a přitom svou výstřednost nedeklamuje pouze skrze samoúčelné násilí, které zde není nijak zvlášť extrémní. Důkazem divnosti budiž i to, že studio vydání pozdrželo o celé tři roky, protože se bálo, že tahle zhovadilost neprojde u ratingové komise s jiným než nejvyšším ohodnocením.

Pochopím ovšem výtku, že v určitém momentě se snímek razantně změní a jeho závěrečná třetina se nese v dost odlišném duchu než ty dvě předešlé. To mně samo o sobě problém nečiní, protože atmosféru, byť pozměněnou, to pořád má. Horší už mi ale přijde, že jakmile se zaleze do podzemí, přestává děj úplně dávat smysl a čert ví, co jsou zač všechna ta individua a nějací zombíci, co zde pobíhají. Na druhou stranu, snímek se tím posouvá do ještě bizarnější roviny, což také není k zahození, obzvlášť když se nakonec ukáže i sám Doktor Satan.

House of 1000 Corpses (2003)

Nicméně jako celek je podle mého „Dům tisíce mrtvol“ skvělý počin. V novém tisíciletí nevzniklo moc takhle výrazných hororových počinů, a když to zúžíme čistě na subžánr hixploitation, tak mi ukažte film, jenž by „Domu tisíce mrtvol“ zvládl konkurovat – napadá mě snad jenom hnusný remake „Hory mají oči“. „Dům tisíce mrtvol“ je ale navzdory hrátkám s hororovým klišé svůj, počínaje výborným soundtrackem přes určitou nadsázku (Kapitán Spaulding je pán a jeho hlášky nemají konkurenci) až po svojskou formu. Excelentní žánrovka.


Deliverance (1972)

Vysvobození

Země: USA
Žánr: thriller / drama

Český název: Vysvobození

Rok vydání: 1972
Režie: John Boorman
Hrají: Jon Voight, Burt Reynolds, Ned Beatty, Ronny Cox

Hrací doba: 110 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

O „Vysvobození“ se leckdy říká, že je to otec všech hixploitation hororů. To jsou takové ty horory, kde si parta městských floutků vyjede do přírody a tam potká partů místních buranů, kteří měšťáky uloví, znásilní, zabijí, sežerou a z jejich kůže si ušijí nové montérky. A ne nutně právě v tomhle pořadí. Horor, je-li dobrý, jistě dokáže znechutit či vyděsit, i v tomto subžánru existují dostatečné důkazy, ale ty skutečně silné věci, jež dokážou s divákem zamávat, se většinou objevují v jiných žánrech, typicky jde zejména o dramata. A „Vysvobození“ takovou tezi jistě podporuje.

„Vysvobození“ je drsný a syrový snímek. Na svou dobu byl možná v určitých momentech dost násilný, ale navzdory své hrubosti a jistému naturalismu není krvavý ani o krvi. Síla „Vysvobození“ tkví ve velké míře v tom, že je to realistická záležitost, že se daří vzbudit ten pocit, jaký u tohoto druhu filmů nejsvíravější – že se to může stát komukoliv, že se to může stát klidně i vám. Vždyť čtveřice hlavních postav také nejsou žádní hrdinové, jsou to obyčejní chlapíci. Jen jeden z nich je zkušenější zálesák, jinak jsou to tátové od rodin, solidní práce, pěkný dům, střední třída. Pouze si chtěli odpočinout od všedních starostí, vyjet do přírody, sjet řeku. Divokou řeku bez zásahu člověka, ale to se má brzy změnit, zanedlouho tu bude nová přehrada, mrtvé jezero. Tak si rychle užít panenskou přírodu, dokud je ještě možnost. Jenže i idylický výlet po řece se může změnit v peklo – a nemusí to být jen řeka, kdo se postaví do cesty. Jedno setkání s místními horaly změní všechno a z odpočinkového výletu do přírody se stane boj o přežití.

Jak už bylo řečeno, „Vysvobození“ není horor; nenastanou jatka, nečekejte „Texaský masakr motorovou pilou“, „Hory mají oči“, „Pach krve“ nebo podobné masakry. Násilí a smrt nepřichází často a přichází po krátkých dávkách, ale o to víc je pak uvěřitelnější a intenzivnější. Snímek má navíc i další rovinu, jíž zmiňované „vidlácké“ horory nedisponují a nikdy disponovat nebudou – řeší i jakýsi morální rozměr. Jestli může být zabití oprávněné, byť v obraně. Jestli vzít tělo s sebou a riskovat soudní proces a že se taková událost s člověkem potáhne do konce života, anebo se v hluboké divočině zbavit těla. A když už se čtveřice prokouše zkouškou, která ji změní navždy, ještě to nemusí znamenat konec všeho trápení. Horal totiž nikdy nechodí sám a jeho parťák klidně může vylézt na skálu nad vámi s puškou.

Dnes už je „Vysvobození“ film, jenž má své roky, ale pozor, když jej podceníte a budete čekat neškodnou starou záležitost, o to víc vás výsledek může semlít. I přes své stáří je totiž „Vysvobození“ stále silné a věk mu na působivosti neubral zhola nic, pořád je napínavé, dokáže vtáhnout, pořád se při scéně znásilnění svírá žaludek. Je velmi chytře napsané i natočené a se skvělými hereckými výkony ústřední čtveřice. Je to snímek, kde se všechno sešlo a všechno sedí na svém místě, výsledkem čehož je sakra působivá podívaná. A tak se pozná nadčasová záležitost. Určitě to není lehký film, nehodí se k tomu, když si chcete odpočinout a konzumovat nenáročnou zábavu, ale za vidění nesporně stojí.

Vysvobození