Mexická úderka Hocico pustila do éteru nový singl „Broken Empires“. Poslouchejte v přiloženém přehrávači.
Archiv štítku: Hocico
Hocico: nové album, klip
Mexičtí Hocico vydají 19. července tradičně u Out of Line novou desku „Artificial Extinction“, která bude k mání jako CD, 2LP a limitovaný box. Ukázku „Damaged“ poslouchejte níže.
Hocico – Ofensor
 |
| Země: Mexiko Žánr: aggrotech Datum vydání: 27.11.2015 Label: Out of Line Tracklist: Hrací doba: 56:19 Odkazy:
|
Mexičtí aggrotechoví řezníci Hocico tentokrát studiově mlčeli tři roky. Prodlevu od předchozího „El último minuto antes de que tu mundo caiga“ z roku 2012 ovšem vyplnili klasickou dávkou neřadových věcí, mezi nimiž nechyběla kompilačka „Los días caminando en el fuego (20 Years Keeping the Blood Boiling)“ (2013), živák „Die Hölle über Berlin“ (2014) nebo singl „Forgotten Tears“ s předělanou verzí jednoho z nejkultovnějších válů, jaké Hocico mají na kontě. Z mého ohledu se ovšem jednalo o poměrně zbytečné nahrávky, protože prostě nevidím důvod, proč je nutné vydávat nějakou novou verzi „Forgotten Tears“, když má ta původní pořád říz, a třeba živých alb mají Mexičané ve své diskografii jak najebáno, takže jedno další do sbírky není ničím, po čem bych se musel utlouct. Tím spíš, když živáky moc nemusím a jejich poslech zrovna nepatří mezi moje hobby.
Tím vším jsem vlastně chtěl říct, že za pořádně důležitý považuji až letošní rok, protože právě letos tohle bratranecké duo Erk Aicrag – Racso Agroyam přichází s novou dlouhohrající plackou, na niž už na jaře navnazoval singl „In the Name of Violence“. Tak se pojďme podívat, jak „Ofensor“ dopadl…
Co se týče soundu novinky, tady se není moc o čem bavit. Hocico byli vždycky synonymem pro agresivně tepající elektroniku a to se na „Ofensor“ samozřejmě nemění ani o píď. Mexičané opětovně pálí tunu nekompromisně tanečních beatů a masírují s nimi posluchače jak na běžícím páse. Jak je zvykem, i na „Ofensor“ se nachází množství hitových pecek, které mají dostatek „ass-kicking“ potenciálu na to, aby rozproudily zuřivý kotel pod pódiem úplně stejně jako již prověřené šlehy z minulosti. Co se mě týče, určitě bych vyzdvihnul „Sex Sick“ v návykovém středním tempu nebo titulní vypalovačku „Ofensor“, které mi obě připadají hitovější než třeba onen již nějakou dobu známý singl „In the Name of Violence“, byť ani ten samozřejmě není špatný a nemám s ním sebemenší problém.
Dále tu máme ještě „Mind Circus“ a „Auf der Flucht“, což jsou takové poměrně standardní věci od Hocico v nebezpečně chytlavém tempu, jemuž ale nejdou mu upřít řádné koule, takže i tady z mojí strany panuje spokojenost. Naopak za trochu přešlap považuji „Bienvenido a la maldad“, jež sice obsahuje jeden dejme tomu příjemný motiv, ale obecně vzato je to dost hovězí odrhovačka. Trochu paradox, že právě tenhle suverénně nejhorší song nahrávky si Hocico vybrali pro videoklip. Kterákoliv z výše jmenovaných věcí by dle mého skromného názoru byla vhodnější.
Pocitově mi však přijde, že je „Ofensor“ na poměry Hocico relativně variabilní deskou, protože obsahuje i nezanedbatelný počet kusů, které nejsou takové, řekněme, explicitně taneční. To se týká třeba poměrně pomalejších a temnějších tracků jako „Relentless“ (trochu překvapivě otvírák alba hned po intru, ale není to na škodu) nebo „Heart Attack“. Ještě znatelnější je to ovšem v atmosféričtějších (opět – na poměry Hocico) věcech, kam lze vyjma intra „Déjà-vu siniestro“ a outra „Muerte en reversa“, které jsou oboje velice povedené, zařadit třeba výtečnou „I Will Be Murdered (4 Minutes of Horror)“, „El destello en el cristal“ s regulérně ambientními pasážemi nebo „The 5th Circle“ s druhou polovinou v industriálním stylu. Samozřejmě, takovéhle věci nejsou u Hocico nikdy dříve neviděnou novinkou a podobné skladby mají Mexičané na kontě již z minulosti, ale trochu mi přijde, jako kdyby jich na „Ofensor“ bylo o trošku víc.
Z obecného hlediska však ani tyto skladby, jakkoliv mě hodně baví a jakkoliv to Mexičanům v téhle poloze také sluší, nic nemění na tom, že hlavní zbraní Hocico stále zůstává nařachaný elektronický nářez. V tomhle byli Erk a Racso vždycky hodně silní a potvrzují to i na „Ofensor“, jelikož novinka s naprostým přehledem naplňuje standard kapely. Jistě, kdo od Hocico zná předchozí alba, toho „Ofensor“ s největší pravděpodobností nijak zvlášť nepřekvapí, ale spokojený asi bude, protože koule to pořád má, o tom žádná.
Hocico: videoklip
Aggrotechoví řezníci Hocico z Mexika zveřejnili nový videoklip ke své čerstvé desce „Ofensor“, jež vyjde 27. listopadu u Out of Line Music. Zfilmován byl track „Bienvenido a la maldad“ a sledovat jej můžete na YouTube.
Redakční eintopf #82 – listopad 2015
 |
| Nejočekávanější album měsíce: Heiden – Na svůj příběh jsme sami |
| H.: 1. Hocico – Ofensor 2. Furze – Baphomet Wade 3. Otargos – Xeno Kaos Kaša: nK_!: Atreides: Skvrn: Onotius:
|
Od minulého redakčního eintopfu sice naše redakční řady opětovně prořídly o jednu položku, ale ani něco takového nemůže tuto rubriku, jež se skrze naše počínání valí v pravidelných měsíčních intervalech již nějaký ten rok, zastavit ani náhodou. Vydání na listopad léta Páně 2015 dopadlo následovně:
Souboj o nejočekávanější album měsíce byl lítý a těsný, protože žádná deska ty ostatní výrazně nepřebila, ale nakonec si nejvíc bodů odnesla nahrávka, jež pochází z domácích luhů a hájů a jejímiž autory jsou Heiden. Jinými slovy — nejočekávanějším počinem měsíce v naší redakci je „modré album“ s názvem „Na svůj příběh jsme sami“.
H.:
Původně jsem myslel, že vzhledem k tomu, jak natřískané bylo září a říjen, budu nyní muset psát cosi o tom, že tento měsíc už zákonitě musí být slabší, ale listopadová realita vypadá takovým způsobem, že by bylo trochu zavádějící tomuhle měsíci říkat „slabší“. I tady na mě čeká několik hodně zajímavých alb, z nichž se — alespoň tedy doufám — vyklubou parádní záležitosti. První místo původně mělo být jasné, protože právě tenhle měsíc vydá svou další placku norský magor Woe J. Reaper v rámci svého projektu Furze. První ukázky z „Baphomet Wade“ však bohužel naznačující návrat k black metalové garáži, což mě po dvou naprosto odzbrojujících psychedelických opusech trochu mrzí, ale i tak to snad bude super, jelikož i black metalový Furze je po čertech dobré peklo. Nicméně právě tento fakt odsuzuje Furze „až“ na druhé místo, zatímco to první přebírá mexický aggrotechový kult Hocico se svou chystanou deskou „Ofensor“. Co si budeme povídat — jestli to bude podobný nářez jako minulé „El último minuto antes de que tu mundo caiga“, tak se moji sousedi mají rozhodně na co těšit. Poslední místo jsem se rozhodl přisoudit francouzským ďáblům Otargos, jejichž tvorba mě vždy bavila, a to i po stočení kormidla blíže k death metalu na poslední desce, takže od novinky „Xeno Kaos“ toho také budu čekat dost.
Kaša:
Není každý měsíc posvícení a listopad je toho zářným příkladem, protože výběr alb, které si v průběhu následujících 30 dní budou brázdit svou cestu mezi posluchače, je opravdu tragický. Pokud zůstanu v ryze metalových vodách, tak jediná událost, která mě zaujala, je vydání EP „Skull Grinder“ amerických death metalistů Autopsy. Není to sice záležitost, která by mě zvedla ze židle, ale od těchto bouráků čekám slušně odvedenou řezničinu, ačkoli to nebude úplně regulérní porce muziky. Toť vše, ten zbytek mám těžce na háku, takže nakonec mi tak trochu vytrhla trn z paty Adele, která na poslední chvíli oznámila své třetí album „25“. Mám Adele rád a její předchozí placka „21“ je prostě super, takže ačkoli mě první klip vyloženě nenadchl, tak snad to na výsledném dojmu nebude znát, protože v opačném případě bude listopad hudebně stát za starou bačkoru.
nK_!:
Bohaté předpodzimní období je definitivně pryč a teď budu několik měsíců zase sušit hubu. Ještěže jsem zatím nestihl vše nové pořádně naposlouchat. Z listopadové nabídky tak vyhlížím pouze nového Celldwellera. Tedy, nového… většina písní na „End of an Empire“ již dříve vyšla v „minibalíčcích“ (kapitolách, jak je u elektronické muziky v poslední době zvykem) „Time“, „Love“, „Dreams“ a „Death“. Celldweller však „End of an Empire“ považuje za ucelenou kolekci a páté řadové (třetí vokální) album. Tenhle pán mě zatím nikdy nezklamal a od novinky očekávám minimálně udržení stávající kvalitativní laťky.
Atreides:
Listopadovému eintopfu vládnou kolaborace – ze tří počinů hned dvě spolupráce, a navrch ve velmi podobných vodách. Tou o něco očekávanější je deska „NV“, jež vzešla z rukou Gnaw Their Tongues a Dragged into Sunlight. Hluk a krutě nasraný black metal je přesně moje gusto a velmi podobně je na tom i druhá kolaboračka mých sludgových oblíbenců The Body s blackaři Krieg, nazvanou prostě „The Body & Krieg“, přičemž ne náhodou obě pekelná dítka spatří světlo světa shodně v pátek 13. listopadu. Od obou dvou neočekávám nic než kvalitní výplach mozku a drcení kostí na trochu jiný způsob, než je od samostatných projektů obvykle běžné, a nezbývá než doufat, že vzhledem k datu vydání z toho nebude průser. Třetím albem, na které se v listopadu těším, je další počin domácích Heiden. Zatím poslední deska „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ mě bavila velice a je otázkou, jak dopadne připravovaný počin „Na svůj příběh jsme sami“, dlouho dopředu prezentovaný coby #modrealbum. Před časem vypuštěný klip k písni „Dryáda“ dopadl nad očekávání dobře a hudba je opět zase docela jinde, takže jsem opravdu zvědavý.
Skvrn:
Na první pohled bída, na ten druhý hned několik skrytých nadějí. Už už to vypadalo na hlas pro norské Kampfar, na něž bych se pak nejspíš beztak nelítostně vykašlal. Nakonec však zabodoval podrobnější průzkum a prokázal, že kašlací manévry nebudou potřeba. Ve skutečnosti totiž vychází hned několik zajímavých věcí. Začněme v našich kotlinách, vychází Heiden. „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ je stále skvělá věc a jasný důkaz, že není třeba nostalgicky vzpomínat na black metal, tudíž jasně, těším se. A kromě toho budu ještě tuze neskromný, s „Na svůj příběh jsme sami“ se chci vidět i na začátku dalšího roku, to když tu vyhlašujeme mimo jiné i dvě nejlepší české desky uplynulých 365 dní. V dalších listopadových případech se bude kolaborovat. Mrknu hlavně na Mamiffer (ano, to jsou ti kolem Aaron Turnera z Isis), kteří spolu s jistým Danielem Menchem připraví atmosférickou lahůdku „Crater“. Neméně atmosféry si pak slibuji i od spolupráce dvou zámořských (a mnou opomíjených) formací The Body a Krieg. A i když sem jdu vpravdě naslepo, do kolaboračního kroužku připočtěte i mě, díky.
Onotius:
Zatímco v říjnu těch potenciálně zajímavých novinek bylo vskutku požehnaně, v listopadovém seznamu jsem musel vysloveně hledat. Naštěstí taková bída, abych alespoň trojici příček nezaplnil, to zas nebyla. V první řadě bych rozhodně nepodceňoval kalifornské progressive / post-metalové Intronaut, kteří po dvou letech vydávají novinku nesoucí název „The Direction of Last Things“. Vzhledem k tomu, že jsem je svého času choval ve velké oblibě především díky výborné „Valley of Smoke“, uvidíme, v jaké formě je zastihneme letos. Jste-li však více zapáleni do black metalu, myslím, že by vás mohl zajímat fakt, že francouzská smečka Otargos vydává svou novinku. Ačkoliv jejich poslední deska trochu upustila od syrovějšího zvuku a zněla více moderně, na jejich další vývoj jsem celkem zvědav. Podobně zvědav jsem i na novou desku norských Kampfar.
Hocico: detaily o novince
Mexičané Hocico zveřejnili detaily o své nové desce. Ta se jmenuje „Ofensor“ a k mání bude od 27. listopadu u Out of Line Music jako standardní CD, limitovaný 2CD digipack, ještě limitovanější 3CD A5 digipack (1000 kopií) a dřevěný box (200 kopií). Přebal se nachází tady, tracklist následuje:
01. Déjà-vu siniestro 02. Relentless 03. Sex Sick 04. Bienvenido a la maldad 05. El destello en el cristal 06. Heart Attack 07. I Will Be Murdered (4 Minutes of Horror) 08. Ofensor 09. Mind Circus 10. The 5th Circle 11. Auf der Flucht 12. In the Name of Violence 13. Muerte en reversa
Novinky u Hocico
Aggrotechoví Mexičané Hocico pojmenovali své nadcházející album „Ofensor“, datum jeho vydání však doposud není k dispozici. Desce bude předcházet singl „Bienvenido a la maldad“, jenž se objeví na podzim.
Nejedná se však o jediné počiny, které mají Hocico aktuálně v plánu. 25. září vyjde ještě EP „Forgotten Tears“, jehož titulní song vyšel původně v roce 2002. Zde se objeví v přepracované verzi, v originální verzi a čtyřech remixech (např. od Blutengel nebo Leæther Strip). Dále se zde budou nacházet dva doposud nevydané tracky a předělávka z dílny Jäger 90. Komplet vyjde u Out of Line Music, jeho obal najdete tady, tracklist následuje:
01. Forgotten Tears (Re-covered Version) 02. Never Be Tamed 03. Forgotten Tears (Original Version) 04. Forgotten Tears (Blutengel Remix) 05. Forgotten Tears (Leæther Strip Remix) 06. Limbotic (Memorias Atrás Tour Intro) 07. Untold Blasphemies (Jäger 90 Cover Version) 08. Forgotten Tears (ONT_1129 Remix) 09. Forgotten Tears (Devil Sight Remix)
Hocico, Accessory, H.exe
 |
| Datum: 24.4.2015 Místo: Praha, Rock Café Účinkující: Accessory, H.exe, Hocico Akreditaci poskytl:
|
V únoru 2013 se u nás vůbec poprvé představili Hocico, kteří se řadí k pionýrům aggrotechu a dodnes také patří k jeho největším veličinám. Po dvou letech a nějakých drobných se mexičtí řezníci vrátili na místo činu, aby ten samý klub podruhé naplnili salvou agresivních beatů. Přesto byl v obou koncertech jeden velice zásadní rozdíl – ano, tušíte správně, toho aktuálnějšího jsem se již účastnil i já.
Než však došlo na zámořské duo, představily se samozřejmě nějaké ty předskupiny kvůli rozehřátí publika na požadovanou provozní teplotu, přičemž vlastně ani ti předskokani nebyli úplně bez zajímavosti. Já osobně jsem byl tedy zvědavý zejména na první H.exe, jejichž poslední fošna „Human Flesh Recipes“ mě aktuálně docela dost baví, takže mě zajímalo, jak bude ta rychta Polákům šlapat v živém podání. Mírně mě zklamalo, že chlopaki vystupují jen ve třech v sestavě zpěv, kytara a elektronické bicí a že veškerou elektroniku tím pádem pouštějí jen z notebooku, což mi u kapely, která sype náserový aggrotech, byť broušený metalově řezanou kytarou, přijde poměrně zvláštní. Naštěstí to však bylo asi tak jediné, na co si šlo stěžovat, protože to kopalo dost slušně.
Zpočátku se nikdo moc nehýbal, ale velmi brzy lidi pod pódium nalezli a Poláci si je povedeným výkonem získali, takže netrvalo dlouho a zaslouženě se objevili i první pařiči. Hned na začátku setu H.exe vystřihli několik pecek z výše zmiňovaného „Human Flesh Recipes“, aby vzápětí navázali pásmem starších válů (kupříkladu „Mask of the Slave“ nebo „Venom“, jestli si dobře vzpomínám), a na úplný závěr setu střihli singlovou jízdu „300“ opětovně z aktuální placky. Co si budeme povídat, ačkoliv černé počmárání muzikantů a i jejich outfity (fakt měli na tričkách kočky s warpaintem a u nich hlášky jako „Hate everything“… docela jsem se nad tím pobavil, jakmile na to pódium vlezli) vypadaly mírně vtipně, bylo to povedené vystoupení, které utíkalo kupředu jedna báseň, a než se člověk nadál, vyhrazený čas byl v čudu.
To samé však bohužel nejde říct o kolezích Accessory z Německa. Ti byli bez debat posluchačsky nejvíc user-friendly vystupujícím večera a snad i proto se na ně před pódium nahrnuly především tancující slečny, zatímco skoro všichni přítomní kořeni zmizeli lejt na bar, aby byly síly do kotle na Hocico. Což o to, mně by bylo docela šuplík, že to bylo asi tak o deset levelů měkčí než H.exe s Hocico, spíš mi vadilo, že to bylo tak… jak jen to říct… dementní. Accessory byli ten večer jediní, u koho jsem neznal studiovou tvorbu, takže nemůžu soudit, jak to zní z desek, ale živě mi to prostě přišlo jako docela blbá diskotéka, kterou občasný náznak dubstepu rozhodně nevylepšil, spíš naopak.
Trochu údernější songy jako třeba (skoro)poslední „Shout It Out“ (nikoliv už „Loud“) se ještě snést daly, ale místy mi to zase připadalo fakt jako čisté agro pro vidláky v hopsavé podobě. Zpěvák, který byl tak vysoký, že v nízkém Rock Café skoro drhnul pleškou o strop, se sice snažil a vystoupení si užíval, ale nemůžu si pomoct, mně to připadalo spíše směšné. Abych zase nekecal, je pravda, že jsem tam vydržel až do konce celého setu, ale popravdě řečeno, ke konci už jsem se musel docela přemáhat. Na druhou stranu, možná jsem byl jediný, protože přední řady si vystoupení užívaly společně s plešounem a dokonce si vydupaly i přídavek. Samotná kapela vypadala nadšená, zpěvák lil lidem v předních lajnách vodku přímo do krku, mával vlajkou s logem skupiny, jeho kolega za klávesami trsal jak patnáctka na koncertě Biebera, ale mám-li mluvit sám za sebe a být upřímný, tak až budu mít někdy příště možnost Accessory vidět znovu, s klidným srdcem se na ně vydlábnu a půjdu radši na pivo.
Vrchol celého večera však přišel přesně v té podobě, v jaké přijít měl – v podobě Hocico. O půl jedenácté se klubem rozeznělo dlouhé intro, Racso Agroyam se postavil za synťák, Erk Aicrag naběhl na pódium v jakési stříbrné masce (kterou po dvou písničkách shodil) a začala jízda. Během prvního tracku mi publikum přišlo trochu chladnější a víc rukou ve vzduchu natáčelo, než hrozilo, ale to se hodně rychle spravilo, a když Hocico na třetí pozici rozjeli bombu „Bite Me!“, kotel už jel na plné obrátky, a když hned vzápětí Mexikánci přidali další klipovou pecku „Dead Trust“, podlaha v Rock Café už se skoro otřásala. Od téhle chvíle už kotel nepolevil takřka bez přestání až do samotného konce, a pokud se na chvíli přece jen zklidnil, Hocico jako odpověď hned vytáhli mocnou hitovku „Forgotten Tears“, jejíž ústřední melodie je extrémně návyková. Erk zavelel „un dos tres cuatro“ a už se křepčilo zase naplno. Nutno ovšem dodat, že úplně stejně jako prověřené kusy zafungoval třeba i nejnovější singl „In the Name of Violence“, jímž duo navnazuje na nadcházející desku.
Show ubíhala v pekelném tempu a bez jakýchkoliv zbytečných keců. Hocico to nehrají na žádnou přizdisráčskou gradaci a už od prvních vteřin jeli agresi na plné obrátky. Ten recept byl vlastně jednoduchý – Agroyam schovaný v zadní části pódia tepal masáž beatů a Erk na kraji řval do mikrofonu, přiléval olej do ohně v kotli a dokonce rozdal i několik ran. Před samotným koncertem jsem si říkal, že je možná škoda, že Hocico hrají jen ve dvou a nemají třeba živé bicí, které by to určitě nakoply, ale nakonec to musím vzít zpátky, protože i tak to mělo koule jak bejk a snad ani vteřinu jsem se nenudil. Mexikánci to do lidí prali rovnou hodinu, pak se na pár minut zdejchli, aby se samozřejmě mohli vrátit na přídavek, v jehož rámci přihodili další dva kusy, a pak skončili nadobro. O tom, že to byl nářez, snad není třeba diskutovat.
Večer byl tedy určitě povedený. H.exe se mi navzdory pár minoritním výhradám líbili a Hocico byli kulervoucí. Bilanci sice z mého pohledu trochu kazí Accessory, kteří sice nepřevedli úplně čistokrevný fail, ale i tak mě spíš nebavili a rozhodně jsem si po konci jejich setu nepřipadal duchovně obohacen o další zážitek. Ale nakonec mi to nijak zvlášť nevadí, protože co si budeme povídat, celá akce byla především o Hocico, kteří zabíjeli, takže za mě rozhodně spokojenost.
Mexický tvrdě elektronický kult opět vezme Prahu útokem
Hocico, H.EXE a Accessory už v pátek 24. dubna rozdupou Rock Café.
Už dva roky uběhly od doby, kdy latinskoamerický elektronický nářez Hocico vůbec poprvé zválcoval Českou republiku. A protože veleknězům vzteku Erkovi a Racsovi leželo Rock Café u nohou, pánové oslavili dvacet let na scéně a ještě chystají novou desku, je nejvyšší čas si krvavé hody zopakovat.
Zakladatelé žánru „aggrotech“, čerpajícího z odkazu raných industriálních formací typu Skinny Puppy a energie mexických hardcore punkových kapel, právem platí za vrchol tvrdě elektronické pyramidy, který v zahraničí vyprodává haly pro tisíce oddaných fanoušků. A vy si můžete 24. dubna v Rock Café zopakovat jeden z nejsilnějších elektronických zážitků, které kdy v našich končinách byly k vidění.
Kromě průřezu toho nejlepšího, co tito tvrdě elektroničtí průkopníci vydupali za dvě desítky let z krve a prachu mexické hudební scény, se navíc můžeme těšit i na novou tvorbu Hocico. Tu představuje čerstvý singl „In The Name Of Violence” podle kterého se dá soudit, že se Erk a Racso vrací zpět ke kořenům – k nekompromisní řežbě svých raných prací, které před dvěma desítkami let ustanovily vládu nového hudebního řádu.
A pozor – tentokrát budou rozlíceným Mexičanům dělat společnost hned dvě zajímavá zahraniční jména, která, jak věříme, potěší plechová srdce nejednoho elektronika.
Jako první odehraje své premiérové pražské vystoupení ceněný polský harsh electro mazec H.EXE. Trojice si během svého nedlouhého působení od roku 2010 stačila vybudovat oddanou fanouškovskou základnu nejen doma (proto na Castle Party zahráli už dvakrát), ale i v zahraničí. Ostatně, platí i za aggrotechové miláčky Brna a Bratislavy.
Hudba trojice se navíc kromě dvou dlouhohrajících desek a dvou EPček objevila třeba i na výběrové kompilaci “Endzeit Bunkertracks 6” elektronického velkolabelu Alfa Matrix, výběrovce německého gotického magazínu Side-Line a podobně. Zkrátka, pověst jedné z nejznámějších a nejrespektovanějších polských harsh/dark electro kapel v případě H.EXE rozhodně nepřehání.
Mezi dvěma nelítostnými masakry přijde v Rock Café na řadu i tak trochu jiná tlaková elektronika. Vůbec poprvé totiž zahrají v České republice cenění němečtí Accessory.
Electroindustriální matador Dirk Steyer působí na temné scéně už dvacet let, má za sebou velká turné třeba s And One, Terminal Choice nebo právě Hocico, a na kontě sedm ceněných desek (od roku 2001 navíc vydávají u samotných Out of Line). To hlavní ale v případě Accessory jsou živé koncerty, při kterých zvládnou jenom ve dvou hráčích rozlítit taneční parkety, že se potí i stěny. Ostatně, 24. dubna se o tom přesvědčíte sami.
Tři země, tři řádně ostré elektronické chody – přijďte si je nechat naservírovat 24. dubna do Rock Café!
HOCICO (MX), Accessory (D), H.Exe (PL)
24. dubna (start 20:30)
Praha, Rock Café (Národní 32)
Vstup: 350 Kč předprodej (Rock Café, + poplatky (Ticketstream a Eventim) / 450 Kč na místě
Facebook: https://www.facebook.com/events/392230940944395/
[tisková zpráva]