Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 29.7.2019 Label: selfrelease Tracklist: 01. Embrace of Shadows 02. Triangle of Horns 03. Distant from Living 04. Self Destructive Life Resistance 05. Redemption Through Suffering 06. Post – Living Existence 07. Beyond the Dark Corridors 08. All the Lights Faded Hrací doba: 64:09 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Against PR

Infernal Cult je český jednočlenný blackmetalový projekt, o jehož existenci jsem až do relativně nedávné doby neměl úplně tušení. Jeho jméno jsem zaznamenal až s vydáním první dlouhohrající desky „All the Lights Faded“ z loňského roku, ale už před ním se objevilo několik minialb a také jedno demo. Jak asi z právě řečeného vyplývá, žádné z nich jsem neslyšel, takže se radši rovnou vrhněme na samotnou řadovku…

Upřímně řečeno, kapely s tak klišé názvem jako Infernal Cult bych si za normálních okolností s největší pravděpodobností ani nevšímal. K poslechu mě přesvědčilo především to, že se jedná o český projekt, o němž jsem navíc do té doby neslyšel, tudíž mě zajímalo, jak na tom muzika Infernal Cult bude. Nebudu vám ale lhát – neočekával jsem mnoho. Nejen z názvu kapely, ale i ze všech dalších věcí okolo jako třeba z fotek strašně čpí klišé. Něco takového na natěšenosti zrovna nepřidá. Což o to, i lpění na tradičních postupech může být pořád hodně sexy, jak ostatně dokazuje naše honitba nad kapelami typu Funereal Presence nebo Moenen of Xezbeth, ale musí v tom být ten fanatismus a pořád to musí být provedeno s nějakým umem, protože rozhodně neplatí, že na blackmetalový underground není třeba žádného.

K Infernal Cult jsem tedy přistupoval trochu s předsudkem, že půjde o píčovinu. Nejhorší obavy se ovšem naštěstí nevyplnily, protože „All the Lights Faded“ není blbá deska a Infernal Cult má vcelku daleko k žumpě typu Buer, Degoryen, neřkuli rovnou Katarze, což je asi ten nejhorší hnůj, jenž se v našich podmínkách pohybuje. Ponižovat muziku na „All the Lights Faded“ na roveň právě jmenovaným by bylo poněkud nefér a hlavně mimo mísu.

Netvrdím však, že by mi nahrávka vzala dech, zásadně mě překvapila a že bych z ní skákal nadšením. „All the Lights Faded“ zcela jistě není nějak zásadně špatné, ale na druhou stranu není zásadně dobré. Zní vám to jako průměr? Pak vám to zní zcela správně, protože nic jiného se tu vesměs neodehrává. Nesporně je to průměr odehraný důstojně, bez větších lapsů ať už ve formální či obsahové stránce. Aby ale bylo možno hovořit o nějaké skutečné kvalitě, na to ještě mnohé schází.

Asi nejvýraznější problém Infernal Cult spatřuji v absenci vlastního ksichtu, v absenci jakékoliv specifičnosti, která by kapelu odlišila od zástupu dalších. Je znát, že Martjern, tedy jediný člen Infernal Cult, dokáže vymyslet solidní melodické linky, díky nimž „All the Lights Faded“ ve finále ubíhá relativně příjemně (i když hodina a čtyři minuty hracího času je pořád strašně moc; u posledních tří songů, které dohromady zabírají polovinu celé stopáže, dost povadá vůle poslouchat), ale výsledek jasně ukazuje, že to ke spokojenosti nestačí.

Docela by se hodilo použít analogii k obálce „All the Lights Faded“, protože vizuální stránka alba i jeho obsah spolu v tomto případě plně korespondují. Obal je koukatelný, ale nevýrazný a bezvýrazný, obyčejný. Neurazí, ale ani nenadchne. Vlastní muzika je na tom úplně stejně. Poslouchat se dá, člověka určitě nenasere, ale nemá šanci zaujmout nějak zásadněji.

„All the Lights Faded“ je taková žánrová jistota, které chybí větší odvaha i zapálení pro věc. Komfortní blackmetalová zóna, která možná dočasně uspokojí začátečníka, ale člověku alespoň trochu obeznámenému s hloubkou black metalu nemá absolutně co dát. Netvrdím, že mě poslech Infernal Cult vyloženě sral, pořád je mi tohle mnohem sympatičtější než třeba výše jmenované ostudy typu Katarze, ale vím zcela jistě, že si to už nikdy znovu nepustím, protože v tom nic zvláštního není.